11 Co 422/2020-409 — Městský soud v Praze

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně nepřipustil změnu žalobních tvrzení učiněnou žalobkyní při jednání dne , datum, namítající nesprávnost opakovaného projednání žádosti o vymezení chráněného místa ze dne , datum, a nečinnost žalované (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částek , částka, , , částka, , , částka, , , částka, a , částka, (výroky II. až VI.), konstatoval, že zamítnutím žádosti žalobkyně o vymezení chráněného pracovního místa doručené žalované dne , datum, došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v porušení práva na spravedlivý proces (výrok VII.), a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši , částka, (výrok VIII.).2. Vycházel ze zjištění, že žalobkyně dodávala společnosti , právnická osoba, . zaměstnance na pozici vrátných pro 24 hodinovou ochranu objektu , adresa, , dle dohody s úřadem práce ze dne , datum, byla tato pracovní místa vymezena jako chráněná pro 3 zaměstnance do , datum, . Žádostí ze dne , datum, , doručenou dne , datum, , žalobkyně požádala o vymezení chráněného pracovního místa pro 3 zaměstnance na další období, čemuž nebylo ze strany Úřadu práce ČR - Krajské pobočky v , adresa, vyhověno. O zamítavém stanovisku byla žalobkyně informována mailem dne , datum, , dne , datum, dostala žalobkyně stanovisko, proti kterému podala nepřípustné odvolání a správní žalobu, které vyhověl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , když uzavřel, že důvody pro neuzavření dohody nebyly dostatečně vysvětleny, a přikázal úřadu práce, aby byla žádost znovu projednána. Dne , datum, došlo k opětovnému projednání žádosti žalobkyně znovu s nedostatečným odůvodněním zamítavého stanoviska, jak konstatoval Městský soud v Praze v dalším rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Dne , datum, úřad práce neuzavřel s žalobkyní dohodu o vymezení chráněného pracovního místa, neboť ke dni , datum, se žalobkyně dohodla na ukončení spolupráce při ostraze předmětného objektu, a pracovní místa tak zanikla. Soud prvního stupně uzavřel, že nesprávným úředním postupem spočívajícím v nedostatku řádného odůvodnění stanoviska žalované, proč s žalobkyní nebyla uzavřena veřejnoprávní smlouva o vymezení chráněného pracovního místa, nebyla žalobkyni způsobena škoda, neušel jí žádný zisk a nenastala u ní nejistota v podnikání, byla však otřesena důvěra žalobkyně v řádný postup (spravedlivý proces) správních orgánů. Nedostatek odůvodnění zamítavého stanoviska úřadu práce ze dne , datum, sám o sobě nemohl způsobit nezískání zamýšlených příspěvků, na uzavření dohody o vymezení chráněného místa není právní nárok, mezi tvrzenou škodu a nesprávným úředním postupem tak není příčinná souvislost. Totéž platí o tvrzeném ušlém zisku žalobkyně, když spolupráce se společností , právnická osoba, . byla ukončena dohodou stran. Jedinou obranou žalobkyně proti zamítavému stanovisku ze dne , datum, mohla být žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, jakékoliv jiné právní kroky v ukončeném správním řízení již byly zbytečné, a proto žalobkyni nepřísluší nárok na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na právní zastoupení. Nejistota žalobkyně ohledně možnosti a udržitelnosti dalšího podnikání v Královéhradeckém kraji není v příčinné souvislosti s nedostatečným odůvodněním zamítavého stanoviska, taková nejistota by mohla být součástí nejistoty, jak správní řízení dopadne, ale v takovém případě by se jednalo o jiný odpovědnostní titul (nepřiměřená délka správního řízení). Žalobkyni se již , datum, dostalo sdělení, že úřad práce další dohodu o vymezení chráněného pracovního místa uzavřít nechce. Žalobkyni vznikla nemajetková újma spočívající ve ztrátě důvěry v řádný a nestranný úřední postup státních orgánů, kterou způsobil svévolný a diskriminační postup spočívající v nedostatku odůvodnění zamítavého stanoviska ze dne , datum, , takový exces by prožíval každý rozumný člověk důvěřující ve státní aparát, který má povinnost zachovávat právo na spravedlivý proces, nejedná se však o újmu, kterou by nebylo možné nahradit konstatováním porušení práva. Veden těmito závěry soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení uvedených částek z titulu náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, konstatoval pouze, že zamítnutím žádosti žalobkyně došlo k nesprávnému úřednímu postupu. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. s ohledem na převážný procesní úspěch žalované.3. Rozsudek napadla odvoláním žalobkyně. Shrnula dosavadní průběh posuzované věci a uvedla, že výrok I. napadeného rozsudku je zmatečný, neboť žalobkyně nikdy nežádala změnu žaloby, předmětem řízení jsou stále tytéž nároky. Vytýkala soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení věci s tím, že nesprávným úředním postupem úřadu práce bylo jak samotné nevyřízení žádosti žalobkyně, tak její opakované zamítání bez existence objektivních důvodů, škoda a nemajetková újma vznikly žalobkyni v důsledku dlouhotrvajícího stavu od , datum, do , datum, , v důsledku nesprávného úředního postupu byla žalobkyně nucena propustit zaměstnance pracující na pracovních místech, jejichž vymezení v žádosti požadovala, z tohoto důvodu se žádost nakonec stala bezpředmětnou. Za nesprávný úřední postup je třeba považovat nejen nedostatečné odůvodnění zamítavého stanoviska úřadu práce, ale rovněž zamítnutí žádosti žalobkyně, úřad práce byl de facto povinen s žalobkyní dohodu uzavřít, na dohodu o vymezení chráněných pracovních míst je třeba nahlížet jako na dohodu nárokovou, jejím neuzavřením se úřad práce dopustil porušení základních zásad právního státu. Žalobkyně neobdržela příspěvky pouze z důvodu, že nesplňovala zákonnou podmínku uzavření dohody o vymezení chráněných pracovních míst, jednání žalobkyně spočívající v ukončení spolupráce s , právnická osoba, . nebylo vyvoláno ničím jiným, než neposkytnutím příspěvku na podporu zaměstnávání osob se , podezřelý výraz, postižením, respektive zamítnutím žádosti žalobkyně. Rovněž ve vztahu k nejistotě ohledně možnosti a udržitelnosti podnikání v Královéhradeckém kraji je dána příčinná souvislost. Zastoupení ve věci uzavření dohody o vymezení chráněného pracovního místa je třeba odlišit od právního zastoupení ve věci žaloby proti nezákonnému zásahu dle s. ř. s., náklady v souvislosti se správním řízením byly žalobkyní účelně vynaloženy na nápravu nesprávného úředního postupu. Zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve formě konstatování porušení práva není dostatečné v situaci, kdy žalobkyni v důsledku nesprávného úředního postupu vznikla škoda v řádu statisíců, postup úřadu práce je netolerovatelným projevem libovůle. Nesouhlasila s požadavkem soudu prvního stupně na označení srovnávající judikatury v obdobných případech, a závěrem navrhla, aby odvolací soud ve výrocích II. až VII. rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě zcela vyhověl. Při jednání odvolacího soudu dne , datum, žalobkyně vytýkala soudu prvního stupně, že nevyhověl její žádostí o odročení jednání, zdůraznila, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť úřad práce 2x nesprávně nevyhověl její žádosti, a upřesnila, že výrok I. rozsudku soudu prvního stupně není odvoláním dotčen.4. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že Městský soud v Praze rozsudkem ze dne , datum, rozhodl, že zásah spočívající v zamítnutí žádosti o vymezení chráněného pracovního místa je nezákonný, nezákonnost však spatřoval v nedostatečném posouzení žádosti, nikoliv v neuzavření dohody, přičemž na uzavření veřejnoprávní dohody o vymezení chráněných pracovních míst není právní nárok. Uvedla, že nejsou splněny předpoklady pro odpovědnost státu podle zákona č. 82/98 Sb., aby žalobkyně obdržela příspěvek na zaměstnávání osob se , podezřelý výraz, postižením, musela by být uzavřena dohoda s úřadem práce o vymezení chráněných pracovních míst, což se nestalo. Nesprávný úřední postup spočívající v délce řízení je jiným právním titulem k odškodnění, než nesprávný úřední postup spočívající v nezákonném zásahu, přičemž žádost žalobkyně o uzavření dohody o vymezení chráněných pracovních míst byla vyřízena bez zbytečných průtahů. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.5. Žalobkyně v replice uvedla, že nezákonným zásahem bylo samotné zamítnutí žádosti, resp. neuzavření dohody o vymezení chráněného pracovního místa, úřad práce opakovaně zamítal žádost žalobkyně na základě své libovůle, když neexistovaly legitimní důvody pro zamítnutí této žádosti, ostatní pobočky úřadu práce se žalobkyní nadále obdobné dohody uzavíraly. Stejná dohoda byla se žalobkyní stejnou pobočkou úřadu práce uzavřena již v minulosti. Pokud by došlo k uzavření dohody, měla by žalobkyně právní nárok na poskytnutí příspěvku, jelikož veškeré ostatní podmínky splňovala. Svůj nárok žalobkyně odvozuje stále od stejného právního titulu, kterým je nesprávný úřední postup, pokud by odvolací soud shledal, že její doplňující tvrzení jsou změnou žaloby, nebyly by podmínky pro nepřipuštění této změny žaloby podle § 95 odst. 2 o. s. ř. splněny, výsledky dosavadního říze