12 Co 147/2024-80 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost vyklidit byt číslo , hodnota, nacházející se v prvním patře domu na adrese , adresa, , , adresa, , do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok ad I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám jejího právního zástupce částku ve výši 12 200 Kč, do tří dnů právní moci t rozsudku (výrok ad II.).2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost vyklidit byt číslo , hodnota, na adrese , adresa, s tvrzením, že účastníci uzavřeli dne , datum, nájemní smlouvu na dobu určitou od , datum, do , datum, , ásledně došlo dvakrát automaticky k prodloužení nájmu o dva roky až do , datum, . Před tímto datem žalobkyně upozornila žalovaného, že trvá na ukončení nájmu, žalovaný však po uplynutí doby nájmu byt nevyklidil a nevrátil.3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že strany uzavřely nájemní smlouvu a následně docházelo k automatické prolongaci, žádné upozornění v tom smyslu, že by měl nájem skončit ke dni , datum, , neobdržel, došlo tedy k prodloužení nájmu o další dva roky.4. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, z nějž vyplývá, že účastníci uzavřeli nájemní smlouvu, jíž žalobkyně jako pronajímatelka pronajala žalovanému jako nájemci předmětný byt na dobu určitou od , datum, dne , datum, , nájem byl 2x automaticky prodloužen na dva roky, a to do , datum, . Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne , datum, k vrácení vyklizeného bytu nejpozději k , datum, s tím, že nájem již prodlužován nebude a k témuž jej vyzvala dopisem ze dne , datum, , jehož doručení žalobkyně prokázala. Doručení listiny s oznámením nesouhlasu s prodloužením nájmu bylo prokázáno též výslechem svědka, za jehož přítomnosti byly listiny vhozeny do poštovní schránky žalovaného.5. Soud I. stupně se vzhledem k cizí státní příslušnosti žalovaného zabýval tím, zda je dána pravomoc českých soudů a rozhodným právem. Pravomoc českých soudů dovodil podle čl. 24 odst. 1 Nařízení Rady ES Brusel I bis s tím, že se jedná o právo k nemovitosti a s odkazem na Nařízení Rady ES čl. 4 odst. 1 písm. c) dovodil, že rozhodným právem je právo české, neboť jde o nájem nemovitosti.6. Zjištěný skutkový stav posoudil podle § 2285 o.z. a shledal, že žalovaný byl včas vyrozuměn o tom, že se nájem neprodlužuje, nájem mu skončil uplynutím doby a žalovanému vznikla povinnost byt vyklidit. Za prokázáno měl, že listina, jíž byl žalovaný informován žalobkyní o tom, že nájem prodlužován nebude a že je povinen byt vyklidit, byla vhozena do schránky žalovaného a v této souvislosti odkázala na § 45 odst. 1 o.z.7. Povinnost k vyklizení uložil žalovanému s odkazem na § 160 odst. 1 o. s. ř. a výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a tyto přiznal ve věci plně úspěšné žalobkyni za zaplacený soudní poplatek a náklady na právní zastoupení advokátem.8. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, v němž namítl, že nebylo prokázáno doručení výpovědi do jeho dispozice. Výslech svědka pana , jméno FO, označil za nedůvěrohodný s tím, že pan , jméno FO, nikdy nebyl přítomen předávání jakékoliv výpovědi žalovanému.9. Za nesprávný označil rozsudek soudu I. stupně též z důvodu stanovení lhůty k vyklizení, kterou označil za nepřiměřeně krátkou s tím, že v domácnosti žije se svojí matkou, která je nemohoucí, a byt vůbec neopouští. Namítl, že ve lhůtě 30 dní je obtížné nalézt adekvátní bydlení, které by naplňovalo zejména potřeby jeho matky.10. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobu zamítl.11. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako správného s tím, že žalovaného jako nájemce informovala skutečně velmi dopředu, aby se z bytu vystěhoval, neboť nájem prodlužován nebude. Žalovaného žalobkyně informoval takto dlouho dopředu z toho důvodu, aby měl dostatečný prostor k zajištění si jiného bydlení. Žalobkyně zdůraznila, že nájem žalovanému skončil k , datum, , od té doby v bytě bydlí bez právního titulu a za bydlení nic neplatí. Žalobkyně ještě doplnila, že žalovaný je zvláštní osoba, byt vybydluje, nedbá na čistotu, žalobkyně proto má zájem byt opravit a pronajmout ho někomu, vůči němuž nebudou do domu voláni deratizéři.12. Žalovaný navrhl, aby byla určena alespoň delší doba k vyklizení.13. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání podle § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání žalovaného neshledal důvodným.14. Soud I. stupně vycházel z dostatečným zjištěného skutkového stavu, který nedoznal změny ani v odvolacím řízení a odvolací soud z něj mohl při přezkumu rozsudku soudu I. stupně vycházet.15. Soud I. stupně se nejprve zabýval tím, zda je dána mezinárodní příslušnost (pravomoc) českých soudů vzhledem k cizí státní příslušnosti žalovaného (Rusko). Správně dospěl k závěru, že je dána mezinárodní příslušnost českých soudů podle článku 24 odst. 1 Nařízení Brusel I bis, neboť se jedná o práva k nemovitostem. Správně též podle článku 4 odst. 1 písm. c) Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. ES/593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen Řím I) dospěl k závěru, že rozhodným právem je právo české, neboť se jedná o právo k nemovitosti.16. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl nájemcem předmětného bytu, nájem tohoto bytu skončil ke dni , datum, a nejpozději k tomuto dni byl žalovaný povinen předmětný byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalovaného, že mu nebyla doručena listina, jíž mu žalobkyně sdělovala, že nájem nebude prodloužen a vyzývala jej k vyklizení předmětného bytu. Provedeným dokazováním před soudem I. stupně bylo postaveno najisto, že žalovanému byla takováto listina doručována již dne 21. 12. 2022, což bylo prokázáno podacím lístkem, stejně tak jako doručení dopisu ze dne , datum, . Žalobkyně dále prokázala doručení listiny sdělující žalovanému, že nájem nebude prodloužen a že je povinen předmětný byt vyklidit, výslechem svědka, který byl přítomen vhození předmětné listiny do schránky žalovaného a před soudem I. stupně tuto skutečnost prokázal. Odvolací námitky žalovaného zůstaly pouze v rovině nepodložených tvrzení.17. Odvolací soud má shodně se soudem I. stupně za prokázáno, že žalovanému byla řádně doručena listina obsahující sdělení, že nájem prodlužován nebude a že je povinen nejpozději k , datum, předmětný byt vyklidit a vrátit jej žalobkyni.18. Soud I. stupně posoudil zjištěný skutkový stav též správně po stránce právní, jestliže aplikoval § 2285 o.z., neboť žalobkyně vyzvala ve stanovené lhůtě žalovaného k tomu, aby byt opustil, a to v souladu s tímto ustanovením písemnou formou.19. Nájem předmětného bytu skončil ke dni , datum, , žalovaný předmětný byt užívá bez právního důvodu od , datum, . Je proto vyloučeno prodlužovat lhůtu k vyklizení předmětného bytu nad 30 dnů od právní moci rozsudku. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v případě vyklizení bytu má být povinnost byt vyklidit splněna do 15 dnů od právní moci rozsudku. Soud I. stupně přes skutečnost, že žalovaný od , datum, v bytě bydlí bez právního důvodu a za užíváni bytu ničeho neplatí, stanovil pro vyklizení předmětného bytu lhůtu 30 dnů, tedy lhůtu dvojnásobnou oproti lhůtě zákonné. Žalovaný měl dostatek času si zajistit jiné bydlení, neboť od prosince 2022 mu bylo známo, že nájem prodlužován nebude20. Za situace shora popsané postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně jako správný potvrdil z důvodů v něm uvedených, včetně správného výroku o nákladech řízení.21. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a tyto byly přiznány ve věci plně úspěšné žalobkyni, a to za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. částkou stanovenou podle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 1 500 Kč, k níž náleží jedna náhrada hotových výdajů stanovená podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. částkou 300 Kč. Celkem činí náklady odvolacího řízení částku 1 800 Kč, kterou bylo žalovanému uloženo zaplatit právní zástupkyni žalobkyně.