19 Co 209/2024-541 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni A) částku , částka, spolu s 15% ročním úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení (výrok I.)a zaplatit žalobkyni B) částku , částka, spolu s 15% ročním úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu v rozsahu požadavku žalobkyně A) na zaplacení další částky ve výši , částka, s příslušenstvím, včetně úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, (výrok III.), a požadavku žalobkyně B) na zaplacení další částky ve výši , částka, s příslušenstvím, včetně úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, (výrok IV.), a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že jak ve vztahu mezi žalobkyní A) a žalovanou (výrok V.), tak i ve vztahu mezi žalobkyní B) a žalovanou (výrok VI.) na ni nemá právo žádný z účastníků.2. Rozhodl tak o žalobě podané dne , datum, , jíž se obě žalobkyně vůči žalovanému státu domáhaly zaplacení peněžitého zadostiučinění v částce po , částka, s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení), a to v souvislosti s nepřiměřenou délkou , řízení, vedeného u Městského soudu v , město, pod sp. zn. MSPH , spisová značka, (dále jen „, řízení, “), jakož i řízení o incidenčních sporech vedených u téhož soudu žalobkyní A) pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „incidenční spor A“) a žalobkyní B) pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „incidenční spor B“).3. Žalovaná se podané žalobě bránila s tím, že celková délka trvání v případě všech posuzovaných řízení sice byla nepřiměřená, za postačující zadostiučinění je však nutno považovat nepeněžitou satisfakci v podobě konstatování porušení práva, kterou již žalobkyním poskytla. Připomněla složitost předmětného , řízení, , danou velkým množstvím věřitelů, sporných pohledávek, jakož i počtem podaných opravných prostředků a námitek, přičemž na celkové délce řízení se svým procesním postupem významně podílely i obě žalobkyně a také ostatní účastníci. Význam předmětu řízení pro žalobkyně je pak snižován faktem, že se domáhaly plnění problematických pohledávek, které nabyly postoupením. Obdobně to platí též pro řízení o obou incidenčních sporech.4. Soud prvního stupně měl po skutkové stránce za zjištěný především průběh samotných posuzovaných řízení, jak je podrobně popsán pod body , číslo, (, řízení, ), v bodě 22 (, řízení, ) a bodě , číslo, (, řízení, ) odůvodnění napadeného rozsudku. Posuzované , řízení, přitom trvalo ve vztahu k žalobkyni A) od , datum, a ve vztahu k žalobkyni B) od , datum, (tj. vždy od přihlášení příslušné pohledávky té které žalobkyně do , řízení, ), v obou případech do , datum, , kdy nabylo právní moci usnesení Městského soudu v , město, ze dne , datum, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v , město, ze dne , datum, o schválení reorganizačního plánu dlužníka. , řízení, pak trval od , datum, (podání žaloby) do , datum, (vyhlášení napadeného rozsudku) a , řízení, od , datum, do , datum, . Zjištěno bylo také to, že obě žalobkyně svůj nárok předběžně uplatnily u žalované dne , datum, a že žalovaná na tomto základě poskytla žalobkyním toliko nepeněžitou satisfakci v podobě konstatování porušení práva.5. Po právní stránce soud prvního stupně postupoval podle příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOdpŠk“), přičemž konstatoval, že tu jsou splněny podmínky pro vznik odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu na straně žalobkyň. Všechna 3 posuzovaná řízení soud prvního stupně hodnotil jako nepřiměřeně dlouhá, neboť , řízení, trvalo vůči oběma žalobkyním po dobu 8 let, incidenční spor A pak trval po dobu 6 let a 10 měsíců a incidenční spor B po dobu 6 let a 7 měsíců.6. Pokud jde o , řízení, , připomněl soud prvního stupně průtah v prvotní fázi řízení (od 25. 3. 2013 do 30. 4. 2015, kdy byla věc předložena dovolacímu soudu k přezkumu rozhodnutí o zamítnutí , řízení, ), jakož i dvojí zrušení rozhodnutí obecných soudů Ústavním soudem pro nepřezkoumatelnost a nerespektování závazného právního názoru; jinak hodnotil soud prvního stupně postup soudů v , řízení, jako plynulý. Věc se mnohokrát nacházela u odvolacího soudu k rozhodnutí o odvoláních věřitelů do mnoha procesních rozhodnutí, u nadřízeného soudu k rozhodnutí o procesních námitkách podjatosti a návrhu na delegaci vhodnou, ve věci samé rozhodoval odvolací soud i dovolací soud 4x a Ústavní soud 2x. Složitost věci byla vyšší (s ohledem na množství řešených procesních návrhů – o zákazu výkonu hlasovacích práv, přiznání hlasovacích práv, o zproštění , řízení, správce, dále s ohledem na zpracování dvou znaleckých posudků, odborných vyjádření, jakož i v návaznosti na navrhované řešení úpadku dlužníka formou reorganizace a posuzování poctivosti jeho záměru). Na délce , řízení, se přímo podílely i obě žalobkyně, a to množstvím podávaných námitek zejména od podání návrhu dlužníka na schválení reorganizačního plánu; opakovaně podávané (a v některých případech obsahově shodné) námitky podjatosti byly shledány nedůvodnými a množství procesních návrhů bylo i ze strany Ústavního soudu výslovně hodnoceno jako obstrukční (srov. usnesení ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1035/2020). Význam předmětu řízení pro žalobkyně hodnotil soud prvního stupně v kontextu skutečnosti, že obě žalobkyně přihlašovaly do , řízení, své zřejmě „problematické pohledávky“, které právě i s ohledem na tuto skutečnost byly postupovány (žalobkyně A/ uplatňovala pohledávky za dlužníkem postoupené jí společností , firma, , a. s., žalobkyně B/ pak uplatňovala pohledávky za dlužníkem postoupené jí žalobkyní A/). Míra nejistoty je pak v , řízení, obecně nižší než v běžném nalézacím řízení. Újma žalobkyň odtud plynoucí je potom nepatrná, a tedy lze za postačující zadostiučinění považovat již samotné konstatování porušení práva.7. Pokud jde o incidenční spor A, pak jeho trvání rovněž bylo nepřiměřeně dlouhé, přičemž v řízení byly shledány 2 průtahy v období od , datum, do , datum, a od , datum, do , datum, . Odvolací soud v této věci rozhodoval pouze o usnesení o přerušení řízení, žalobkyně A) se na délce řízení nijak významně nepodílela, avšak věc byla skutkově i právně náročná (s ohledem na množství listina uplatněných námitek, včetně započtení). S ohledem na předmět řízení (určení pravosti a výše pohledávky žalobkyně A/ za dlužníkem ve výši , částka, Kč) shledal soud prvního stupně standardní význam předmětu řízení pro žalobkyni A). Zde je proto namístě poskytnout zadostiučinění v peněžité formě. Základní částku soud prvního stupně určil ve výši , částka, (po , částka, za každý rok řízení, polovina v prvních 2 letech), tuto pak navýšil o 5 % s ohledem na zjištěné průtahy a snížil o 25 % s ohledem na složitost věci na konečných , částka, .8. Pokud jde o incidenční spor B, pak jeho trvání bylo rovněž nepřiměřeně dlouhé, přičemž v řízení byl shledán 1 průtah v období od , datum, do , datum, . Odvolací soud v této věci rozhodoval jednak o usnesení o přerušení řízení a jednak též ve věci samé, žalobkyně B) se na délce řízení nijak významně nepodílela, avšak věc byla skutkově i právně náročná (s ohledem na množství listin a uplatněných námitek). S ohledem na předmět řízení (určení pravosti a výše pohledávky žalobkyně B/ za dlužníkem ve výši , částka, Kč) shledal soud prvního stupně standardní význam předmětu řízení pro žalobkyni B). Také zde je proto namístě poskytnout zadostiučinění v peněžité formě. Základní částku soud prvního stupně určil ve výši , částka, , tuto pak navýšil o 5 % s ohledem na zjištěné průtahy a snížil o 10 % s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, na nichž byla věc projednávána, a o 25 % s ohledem na složitost věci na konečných , částka, .9. Z obou přiznaných částek soud prvního stupně přiznal žalobkyním též úrok z prodlení od , datum, , a to v návaznosti na závěr o uplatnění nároku ke dni , datum, a zákonnou 6měsíční lhůtu k plnění podle ustanovení § 15 odst. 2 ZOdpŠk.10. V rozsahu popsaném výše pod body 7 až 9 proto soud prvního stupně podané žalobě vyhověl, ve zbytku pak nároky žalobkyň jako nedůvodné zamítl.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně tak, že podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. nepřiznal právo na náhradu žádnému z účastníků, neboť obě žalobkyně uplatňovaly vůči žalované 2 dílčí nároky, z nichž byly (co do základu, přičemž výše přiznaného plnění byla závislá na úvaze soudu) úspěšné vždy jen s jedním z nich.12. Proti tomuto rozsudku brojí podaným odvoláním obě žalobkyně i žalovaná.13. Žalobkyně svým odvoláním brojily proti zamítavým meritorním výrokům III. (v rozsahu částky , částka, s příslušenstvím) a IV. (v rozsahu částky , částka, s příslušenstvím), jakož i proti akcesorickým nákladovým výrokům V. a VI. Obě žalobkyně ve vztahu k incidenčním sporům uvedly, že ničeho nenamítají vůči zjištěné délce jejich trvání, včetně zjištěných průtahů, jakož ani vůči procentním modifikacím základní částky, nesouhlasí nicméně s použitím základní roční sazby , částka, za rok řízení