70 Co 282/2024-78 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení za dobu od , datum, do zaplacení (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku , částka, (výrok II.).2. Žaloba vycházela z tvrzení, že žalobkyně má do správy svěřeny nemovitosti (pozemky a na nich umístěné stavby) ve vlastnictví Hlavního města Prahy, nacházející se v katastrálním území , adresa, , areál Vila Oáza, sloužící jako škola v přírodě. Dne , datum, žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o správě nemovitostí (dále také jen smlouva), dle které měla žalovaná vykonávat správu nemovitostí (provoz, opravy a údržba), za což jí žalobkyně poskytovala úplatu ve výši , částka, bez DPH měsíčně (dále také jen správcovská odměna). V letech 2020 a 2021 došlo, vzhledem k probíhající pandemii , podezřelý výraz, COVID–19, k utlumení aktivit školy v přírodě a žalobkyně v reakci na to vedla se žalovanou komunikaci i za účelem řešení výše správcovské odměny a projednání vzájemného nastavení spolupráce pro rok 2020. Jednatelka žalované v e-mailu ze dne , datum, žalobkyni ujistila, že žalovaná i nadále zaměstnává personál a že je nutné správcovskou odměnu vyplácet v plné výši, s tím, že „správcovská odměna je platba, která hradí mzdy zaměstnanců středisek“. S ohledem na tato ujištění se žalobkyně rozhodla vyplácet správcovskou odměnu v plné výši. Následně žalobkyně zjistila, že žalovaná čerpala v letech 2020 a 2021 od Úřadu práce České republiky příspěvky za účelem úhrady náhrady mezd náležejících zaměstnancům v souvislosti s rozšířením , podezřelý výraz, COVID-19 (program Antivirus). Podmínkou čerpání přitom bylo, že zaměstnanci práci nevykonávali z důvodu bránící překážky v práci v důsledku koronavirové krize a omezujících opatření. Celková výše podpory činila , částka, . Z uvedeného žalobkyně dovozovala, že žalovaná se nechovala ve věci správy nemovitostí řádně, neboť žalobkyni uvedla v omyl, když v období od března 2020 do května 2021 přijímala od žalobkyně správcovskou odměnu v plné výši a zároveň na mzdové náklady zaměstnanců čerpala podporu od Úřadu práce. Dle žalobkyně žalovaná nesplnila povinnost postupovat dle mandátní smlouvy tak, aby dbala na zájmy mandanta (žalobkyně). Žalovaná žalobkyni nesdělila potřebné okolnosti, žalobkyni výslovně uvedla v omyl a postupovala v neprospěch žalobkyně. Pokud žalovaná získala od Úřadu práce příspěvek, měla žalobkyně nárok na vydání takového prospěchu, případně na snížení správcovské odměny v adekvátním rozsahu. Žalovaná dle žaloby porušila povinnost postupovat s odbornou péčí podle zákona a podle smlouvy tím, že si ponechala Úřadem práce přidělenou podporu, resp. přijala správcovskou odměnu v plné výši.3. Žalovaná učinila nesporným, že s žalobkyní uzavřela dne , datum, smlouvu o správě nemovitostí. Odmítla však interpretaci žalobkyně, že odměna hrazená žalované žalobkyní byla určena na úhradu mzdových nákladů zaměstnanců žalované. Dle žalované správcovská odměna zahrnovala a pokrývala celou řadu položek nákladů např. mzdové náklady, odvody za , podezřelý výraz, a sociální pojištění, splátky leasingu, poplatky za mobilní tarify a internet, pojištění, náklady na pořízení potřebného vybavení apod. a rovněž přiměřený zisk žalované. Měla za to, že čerpání příspěvku z programu Antivirus nemohlo žalované odejmout či negovat její nárok na úhradu správcovské odměny za komplexní správu nemovitostí podle smlouvy. Prostředky v programu Antivirus žalovaná nečerpala za žalobkyni či jejím jménem, nečerpala je ani v rámci výkonu správcovské činnosti. Namítala, že žalobkyni nezpůsobila žádnou škodu, ani se na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatila, neboť majetkový transfer plynul ze strany státu.4. Po provedeném dokazování soud prvního stupně konstatoval, že neshledal žádný podklad pro závěr, že by žalovaná jakkoliv porušila povinnosti, které jí vyplývaly ze smlouvy o správě nemovitostí či ze zákona. Uvedl, že konstrukce nároku tak, jak jej popsala žalobkyně, která škodu ztotožňovala s tím, co obdržela žalovaná na příspěvcích z programu Antivirus a nevyplatila žalované, nesměřuje k možnému vzniku skutečné škody, ale spíše k ušlému zisku. Žalobkyně však dle soudu prvního stupně konstrukcí uplatněného nároku a vylíčením skutkových tvrzení neodpověděla na otázku, co konkrétně mělo vést k rozmnožení majetku žalobkyně, k němuž nedošlo, či na základě čeho žalobkyně měla ušetřit nárokovaných , částka, . Zdůraznil, že ke změně v obsahu závazku ze smlouvy o správě nemovitosti mezi účastníky nedošlo, žalobkyně měla plnit a plnila správcovskou odměnu podle smlouvy a žalovaná přijímáním plněním od žalobkyně neporušila smlouvu ani zákon. K e-mailu jednatelky žalované o tom, že správcovská odměna neslouží k obohacení žalované a slouží výhradně k proplácení mezd, soud prvního stupně uvedl, že není pro posouzení věci rozhodný, neboť se v něm jednatelka žalované vyjadřovala o návrhu na další spolupráci s žalobkyní. I kdyby však žalovaná chápala správcovskou odměnu tak, že s ní má nakládat způsobem, podle kterého ji celou spotřebuje na mzdy zaměstnanců a související odvody (výdaje), a přitom současně čerpala příspěvky z programu Antivirus, neznamenalo by to dle soudu prvního stupně, že by žalobou uplatněný nárok byl důvodný, ani za takových okolností by totiž nebylo možné dospět k závěru o stavu ochuzení žalobkyně, ani o vzniku škody na majetku žalobkyně. Poukázal přitom na to, že příspěvky z programu Antivirus byly poskytovány žalované podle dohody, jejíž smluvní stranou žalobkyně nebyla, ze zákona, ani smlouvy o správní činnosti, ani z dohody uzavřené mezi žalovanou a Úřadem práce České republiky nevyplývá, že by prostředky vyplacené na příspěvcích měly náležet žalobkyni či že by žalovaná měla dodatečnou povinnost přijaté příspěvky vyplácet žalobkyni. Závěr soudu prvního stupně o tom, že zde není dán zavazovací důvod, pro který by žalovaná měla žalobkyni požadované plnění poskytnout, vedl soud prvního stupně k zamítnutí žaloby.5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Soudu prvního stupně vytkla, že nesprávně hodnotil e-mailovou komunikaci s jednatelkou žalované ze dne , datum, , kde výslovně uvedla, že smluvní odměna je určena výhradně na mzdy zaměstnanců, nikoliv její vlastní zisk. Dle žalobkyně tak byla dána jasná provázanost správcovské odměny se mzdovými náklady a zisk žalované mohl představovat pouze rozdíl mezi celkovou výší této odměny a mzdami zaměstnanců (vč. odvodů a daní), což vyplývá i z čl. VII. odst. 1 smlouvy. Postup žalované, která uvedla žalobkyni v omyl v e-mailové komunikaci ze dne , datum, , v níž navrhovala úhradu správcovské odměny v plné výši pro rok 2020 a dále, ačkoliv v té době již žalovaná sjednala s Úřadem práce poskytnutí příspěvku z programu Antivirus, neinformovala žalobkyni o čerpání příspěvku Antivirus a ponechala si tento příspěvek za současného inkasa plné výše správcovské odměny, ve svém souhrnu dle žalobkyně představuje porušení smluvní povinnosti žalované jednat v souladu se zájmy žalobkyně. Za nesprávný považovala žalobkyně i závěr soudu prvního stupně, že se nezmenšil její majetek (tedy, že nevznikla škoda). Žalobkyně trvala na tom, že žalovaná jednala v rozporu se smlouvou a zákonem, vznikl negativní následek (škoda) a existovala příčinná souvislost mezi tímto jednáním a vzniklou škodou. Žalobkyně za tímto účelem předložila výpisy z účtu, ze kterých vyplývá, že správcovská odměna byla žalobkyni hrazena v plné výši po celou dobu, po kterou žalovaná paralelně čerpala příspěvky z programu Antivirus. Je tak dle žalobkyně jednoznačné, že se jedná o skutečnou škodu, která se přímo projevila v majetku žalobkyně tím, že správcovskou odměnu žalované hradila fakticky navíc, když žalovaná měla část mzdových nároků již pokrytých z programu Antivirus. Dle žalobkyně neobstojí ani závěr, že žalovaná neměla žádnou povinnost žalobkyni uvádět, jaká část smluvní odměny byla využita na mzdy zaměstnanců, a jakoukoliv takto nevyužitou část této odměny vracet. Z čl. III odst. 1 smlouvy totiž vyplývá povinnost žalované jednat v souladu se zájmy žalobkyně. Tím, že žalovaná uvedla žalobkyni v omyl ohledně skutečného stavu využívání správcovské odměny v období, kdy čerpala příspěvek v rámci programu Antivirus, úmyslně porušila své smluvní a zákonné povinnosti a postupovala v neprospěch žalobkyně. Žalobkyně tak vyplácela správcovskou odměnu, která měla zajišťovat obstarání úhrady mzdových nákladů personálu včetně odvodů a daní v plné výši, ačkoliv 80 % mzdových nákladů byla uhrazena z programu Antivirus. Právní závěr soudu prvního stupně, že žalovaná postupovala při plnění svých smluvních a zákonných povinností řádně, je tudíž nesprávný. Stejně tak dle názoru žalobkyně neobstojí závěr soudu prvního stupně, že v daném případě není dána příčinná souvislost mezi porušením povinností žalované a vznikem škody, když tato je zřejmá již ze skutečnosti, že žalobkyně hradila na základě ujištění žalované správcov