72 Co 243/2024-127 — Městský soud v Praze

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou žalobkyně požadovala po žalovaném, aby jí zaplatil částku 649,30 Kč s příslušenstvím (výrok I) a dále uložil žalované, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatila žalobci částku 789,60 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 438,90 Kč za období od 8. 8. 2023 do 25. 3. 2024 a s úrokem 15 % ročně z částky 789,60 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení a rovněž tak částku 24 410,49 Kč a konečně také náhradu nákladů řízení ve výši 26 766 Kč, a to k rukám jeho advokáta (výrok III).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobce požadoval po žalované, aby mu zaplatila částku 25 849,39 Kč sestávající ze zákonného úroku z prodlení ve výši 24 410,49 Kč vzniklého za období od 14. 6. 2023 do 12. 7. 2023, kdy mu dlužila vypořádání jeho spoluvlastnického podílu v hodnotě 2 048 237 Kč a dále z částky 1 438,90 Kč, kterou za ní zaplatil společenství vlastníků jednotek.3. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že účastníci byli do 22. 3. 2023 spoluvlastníky bytové jednotky č. , číslo, a s ní spojeného spoluvlastnického podílu (, číslo, ) na společných částech budovy č. p. , číslo, a pozemku p. č. , číslo, , zapsaných na listu vlastnictví č. , číslo, v katastrálním území , místo, , obec , adresa, u , správní orgán, , Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „nemovitost“). Za rok 2022 zaplatil žalobce za žalovanou na poplatcích do fondu oprav částku 19 788,25 Kč, ze které žalované zbývá doplatit ještě částku 1 438,90 Kč. Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 3. 2. 2023, č. j. , spisová značka, , (dále jen „rozsudek“) který nabyl právní moci dne 22. 3. 2023, bylo spoluvlastnictví zrušené a nemovitost byla přikázaná do vlastnictví žalované, které bylo přitom uložené, aby do třiceti dnů od právní moci rozsudku zaplatila žalobci na vypořádání jeho podílu 2 048 237 Kč. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, které vzal poté zpět. Usnesením Městského soudu v , místo, ze dne 31. 5. 2023, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 13. 6. 2023, bylo odvolací řízení z uvedeného důvodu zastavené. Dne 11. 7. 2023 žalovaná zaplatila žalobci částku 2 048 236,50 Kč, která byla připsaná na jeho účet dne 12. 7. 2023. Dne 31. 7. 2023 žalobce vyzval žalovanou k zaplacení částky 25 849,39 Kč. Usnesením Obvodního soudu pro , místo, ze dne 21. 9. 2023, č. j. , spisová značka, , byl zamítnutý návrh žalované (ve zmíněném řízení v postavení povinné) na zastavení exekuce s odůvodněním, že případný omyl soudu při vyznačení právní moci rozsudku nemůže jít k žalobcově tíži.4. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle § 1970 odst. 1, § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dále také podle § 222 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. s. ř.“) a poté dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Předně zkonstatoval, že v případně zpětvzetí odvolání nastává právní moc (a v návaznosti na ní i vykonatelnost) soudního rozhodnutí tak, jako kdyby k podání odvolání nedošlo, tedy zpětně. Pakliže v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobce podal proti rozsudku odvolání, které však před jeho projednáním vzal zpět, o čemž se žalovaná dozvěděla z usnesení Městského soudu v , místo, ze dne 31. 5. 2023, č. j. , spisová značka, (jímž bylo odvolací řízení zastavené) doručeném jí dne 13. 6. 2023, tak od tohoto dne jí bylo známo, že rozsudek nabyl právní moci, jako kdyby k podání odvolání nedošlo, tj. dne 22. 3. 2023. Vzhledem k tomu, že rozsudkem bylo žalované uložené, aby zaplatila žalobci vypořádací podíl do třiceti dnů od právní moci rozsudku a s přihlédnutím k tomu, že tak učinila až dne 12. 7. 2023, žalobci vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky vzniklého za období od 23. 3. 2023 do 12. 7. 2023. Pakliže žalobce požaduje úrok z prodlení za dobu od 13. 6. 2023 (kdy se žalovaná prokazatelně dozvěděla o ukončení odvolacího řízení) do 12. 7. 2023 (kdy mu vypořádací podíl ve výši 2 048 237 Kč skutečně zaplatila) jedná se požadavek, který je legitimní a také souladný s dobrými mravy. Právní moc i vykonatelnost soudního rozhodnutí totiž nastává ze zákona, takže případná chyba při vyznačení doložky právní moci a vykonatelnosti nezbavuje dlužníka povinnosti splnit povinnost včas a řádně. Žalobě požadující zaplacení úroku z prodlení ve výši 24 410,49 Kč soud prvního stupně proto vyhověl. Za opodstatněný posoudil také požadavek žalobce, aby mu žalovaná doplatila za jím zaplacené poplatky, které však měla platit žalovaná, částku 789,60 Kč. Žalovaná totiž žalobcem požadovanou částku 19 788,25 Kč co do důvodu i výše uznala (§ 2053 o. z.), přičemž svou obranu spočívající v tvrzení, že žalobcova pohledávka zanikla (zcela) započtením, ani po poučení soudu blíže nevysvětlila a ani nedoložila. Soud prvního stupně proto žalobě i v této části vyhověl. V rozsahu částky 649,30 Kč s příslušenstvím soud prvního stupně žalobu zamítl, protože žalovaná tuto částku žalobci po podání žaloby zaplatila. Rozhodnutí o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř.5. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti jeho vyhovujícímu výroku, podala žalovaná včasné odvolání. V něm zopakovala své přesvědčení, že jednání žalobce, který požaduje zaplacení úroků z prodlení je v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.) a také zjevným zneužitím práva (§ 8 o. z.). Oproti tomu svůj postup, resp. svého zástupce, považuje za standartní, a to potud, pokud důvěřovali informaci soudu o správnosti vyznačení doložky právní moci dne 13. 6. 2023 a vykonatelnosti dne 14. 7. 2023. I když formálně došlo k právní moci rozsudku zpětně a v důsledku toho i k jeho zpětné vykonatelnosti, bylo by v tomto konkrétním případě nespravedlivé sankcionovat žalovanou za situaci, kterou způsobil výlučně žalobce. Žalovaná netvrdí, jak se mylně domníval soud prvního stupně, že zneužitím práva je jednání žalobce, kterým vzal svoje odvolání podané původně proti rozsudku zpět, ale jeho snahu ji za to sankcionovat. Nadto tím žalobce fakticky znegoval soudem jí poskytnutou lhůtu třiceti dnů k plnění. Opodstatněnost požadavku na zaplacení částky 1 438,90 Kč žalobce žalované nikdy nevysvětlil a nadto tato pohledávka zanikla zápočtem s pohledávkou žalované z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 16 164,60 Kč a konečně také úhradou částky 3 623,65 Kč. Své tvrzení žalovaná doložila korespondencí zástupců účastníků řízení a doklady o platbách zaslaných žalobci. Následně žalovaná zjistila, že její původní výpočet byl vyšší o částku 649,30 Kč, kterou proto žalobci doplatila. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl.6. Žalobce, který se s prvostupňovým rozsudkem ztotožnil, navrhl, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil. Podle názoru žalovaného totiž prvostupňový soud zvolil adekvátní řešení vzniklé situace, které je i právně spravedlivé. Provedeným dokazováním bylo prokázané, že žalovaná užívala předmětnou nemovitost od 23. 4. 2021, přičemž žalobce zaplatil za rok 2022 příspěvky do fondu oprav a zálohové platby související s předmětnou nemovitostí (tj. za tehdy oba spoluvlastníky předmětné nemovitosti) celkem částku 25 576,50 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná spoluvlastnila předmětnou nemovitost v rozsahu jedné poloviny, měla mu proto zaplatit částku 12 788,25 Kč. Za duben a květen 2023, tj. za dobu, kdy předmětná nemovitost připadla do výlučného vlastnictví žalované, žalobce zaplatil do fondu oprav příslušného společenství vlastníků jednotek (na místo žalované) ještě částku 7 000 Kč. Celkově tedy žalobce uhradil za žalovanou 19 788,25 Kč a vznikl mu proto nárok na její vydání. Ostatně žalovaná tento nárok uznala co do důvodu i výše v e-mailu svého zástupce ze dne 3. 8. 2023. Poté žalovaná žalobci postupně dluh doplatila, a to až na částku 789,60 Kč. V této fázi totiž začala tvrdit, že disponuje pohledávkou za žalobcem ve výši 16 164,60 Kč, kterou však blíže nespecifikovala a ani nijak nedoložila. Soud prvního stupně proto dospěl ke zcela správnému závěru, že břemeno tvrzení i břemeno důkazní stíhalo žalovanou, která ji však nesplnila (§ 2053 o. z.). Další žalobní požadavek, a to na zaplacení kapitalizovaných úroků z prodlení, žalobce považuje rovněž za opodstatněný. Pakliže rozsudek, jímž bylo vypořádané spoluvlastnictví účastníků řízení, nabyl právní moci dne 22. 3. 2023 (§ 222 odst. 1 o. s. ř.), a s přihlédnutím k tomu, že žalovaná měla podle tohoto rozsudku zaplatit žalobci vypořádací podíl do třiceti dnů od právní moci rozsudku, byla povinna tak učinit nejpozději dne 13. 4. 2023. Požaduje.li žalobce úrok za prodlení žalované ode dne 14. 6. 2023, tedy ode dne následujícího poté, kdy se dozvěděla o zastavení odvolacího řízení, nelze jeho požadavek považovat za rozporný s dobrými mravy. Otázku tvrzené (původně) nesprávně vyznačené doložky právní