16 Co 292/2025-45 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 23 311 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení 900 Kč (výrok II).2. Takto rozhodl o žalobě podané dne , datum, , kterou se žalobce domáhal peněžitého zadostiučinění za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. , spisová značka, , které trvalo 3 roky, 5 měsíců a 22 dnů. Žalobce dospěl vlastním výpočtem k výši zadostiučinění 55 936 Kč, a po plnění žalovaného v rozsahu 32 625 Kč zažaloval zbylých 23 311 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně po dokazování provedeném připojeným soudním spisem , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, , ze kterého zjistil průběh posuzovaného řízení, posoudil věc po právní stránce dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), a uzavřel, že posuzované řízení trvající od , datum, (podání žaloby) do , datum, (právní moc konečného rozsudku krajského soudu), jehož předmětem byl spor mezi podnikateli z ústní kupní smlouvy o zaplacení kupní ceny zboží ve výši 275 838,55 Kč, bylo nepřiměřeně dlouhé. Řízení zhodnotil v bodě 18 odůvodnění tak, že vykazovalo zvýšenou náročnost po stránce skutkové, právní i procesní. Ač se nejednalo o mimořádně odborný spor, bylo třeba dokazovat ústní dohodu a v řízení bylo vedeno dokazování řadou důkazních listin a větším množstvím svědků. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, přičemž každý z nich rozhodoval ve věci meritorně jednou. Využití zákonných procesních práv logicky vedoucích k prodloužení řízení nelze klást k tíži žalobce ale ani žalované. V řízení se nevyskytly průtahy, soudy postupovaly v pravidelných, přiměřených lhůtách a jejich činnost víceméně směřovala k rozhodnutí ve věci samé, s výjimkou tří období, která vykazovala znaky nekoncentrovaného postupu, a to od , datum, do , datum, (po podání žalobce a jeho reakci na vyjádření žalovaného došlo k výraznému období bez procesní aktivity), od , datum, do , datum, (mezi vyjádřením žalobce k odvolání žalovaného a předložením spisu odvolacímu soudu) a od , datum, do , datum, (mezi předložením spisu krajskému soudu a nařízením jednání odvolacím soudem). Žalobce se nepatrně podílel na délce řízení tím, že s protistranou vedl v průběhu řízení mimosoudní jednání a jednou žádal o odročení jednání. Posuzované řízení není typově řazeno mezi řízení s vyšším významem, jako např. spory opatrovnické, pracovně právní či trestní, a proto soud prvního stupně hodnotil význam předmětu řízení jako standardní. V bodě 21 odůvodnění soud prvního stupně vycházeje z částky 15 000 Kč/rok dospěl k základní částce 38 125 Kč, kterou modifikoval na základě kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk tak, že ji snížil o 3% za skutkovou složitost věci, o 10% z důvodu počtu stupňů soudní soustavy a o 2% z důvodu chování žalobce v průběhu řízení. Pro jiné modifikace neshledal důvod. Dospěl k přiměřenému zadostiučinění ve výši 32 406 Kč, které žalovaný již poskytl dne , datum, , kdy žalobci zaplatil 32 625 Kč. V bodě 20 odůvodnění soud prvního odůvodnil, proč nezohlednil inflaci a nepřistoupil k valorizaci základní částky nastavené výkladovým stanoviskem NS Cpjn 206/2010. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch žalovaného vycházeje z jeho plného úspěchu ve sporu.3. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Soudu prvního stupně vytkl, že vycházel z nesprávné základní částky, neboť při jejím výpočtu vycházel jen z doby 3 roky a 5 měsíců a ignoroval dalších 22 dnů trvání řízení. Nesouhlasil s krácením základní částky z důvodu skutkové složitosti, podstata sporu byla dle něho spíše jednodušší, vycházelo se z konkludentního uznání dluhu, výslech několika svědků není nic neobvyklého, jde o standardní součást dokazování, a i když bylo důvodem odročení jednání, šlo v daném případě o odročení jen o 9 dnů. Nesouhlasil ani s krácením základní částky z důvodu dvoustupňového řešení sporu, uvedl, že řízení mělo standardní průběh v tom smyslu, že nešlo o justiční ping – pong. Namítl, že krátil-li soud prvního stupně základní částku z důvodu složitosti věci a zároveň z důvodu dvoustupňového řešení sporu, pak tím k tíži žalobce nepřípustně duplicitně přičítal tutéž skutečnost (složitost věci). Nesouhlasil dále s krácením základní částky z důvodu chování žalobce s poukazem na to, že mimosoudní jednání účastníků představovalo jeden měsíc a 4 dny, a v důsledku žádosti žalobce o odročení jednání bylo jednání odročeno o pouhých 7 dnů. Soudu prvního stupně vytkl, že porušil zásadu proporcionality, když na jedné straně snížil základní částku z důvodu chování žalobce kvůli devítidennímu odročení jednání, ale zcela pominul průtahy soudu. Poukázal na to, že cca 57% z celkové délky řízení představují nadstandardní průtahy, a za adekvátní označil navýšení základní částky o 50%.4. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného.5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212, § 212a o. s. ř. se závěrem, že odvolání není důvodné.6. Soud prvního stupně učinil správná a pro rozhodnutí ve věci dostatečná skutková zjištění o počátku, průběhu a konci posuzovaného řízení, která uvedl v bodě 6 odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že posuzované řízení, ve kterém měl poškozený postavení žalobce, bylo nepřiměřeně dlouhé a jsou dány podmínky pro finanční zadostiučinění, což je ostatně závěr, který žádný z účastníků nezpochybnil. V souvislosti se závěrem o nepřiměřenosti délky řízení považuje odvolací soud za podstatné doplnit, že dle stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 se při posuzování přiměřenosti doby řízení nevychází z nějaké obecné abstraktní, předem dané doby, která by mohla být považována za přiměřenou, ale z konkrétních okolností případu, které jsou hodnoceny z hlediska kritérií, která jsou obdobným způsobem hodnocena i při stanovení výše zadostiučinění. Uvedené znamená, že stejné kritérium se hodnotí dvakrát, a to nejprve ve vztahu k závěru o přiměřenosti doby řízení, a podruhé při určení výše zadostiučinění (shodně např. rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 1290/2014). Při posuzování přiměřenosti doby řízení ze všech hledisek vzal odvolací soud při hodnocení hlediska postupu soudu v úvahu i skutečnost, že z celkové délky řízení 42 měsíců představují 20 měsíců dva nepominutelné průtahy v rozsahu 8 a 12 měsíců. Z toho plyne, že nebylo-li by průtahů, pak by toto konkrétní řízení (při dané konkrétní složitosti věci, předmětu řízení a chování účastníků) trvalo 22 měsíců (tj. necelé 2 roky) a jeho délka by byla přiměřená. Je tedy zřejmé, že v podstatě jedinou příčinou závěru o nepřiměřenosti řízení jsou průtahy v délce 20 měsíců. Ostatně i žalobce poukazoval právě na průtahy s tím, že představují 57% celkové délky řízení. Z uvedeného tak vyplývá, že nebyly-li by průtahy, k odškodňování by vůbec nedošlo.7. Odvolací námitky žalobce směřují proti soudem stanovené výši zadostiučinění. Žalobce zpochybnil již základní částku určenou soudem prvního stupně, a to přesto, že je dokonce vyšší než základní částka uvedená žalobcem v žalobě. Odvolací soud připomíná, že žalobce v žalobě pracuje (vycházeje z délky řízení 3 roky, 5 měsíců a 25 dnů) se základní částkou 37 291 Kč, a soud prvního stupně (deklarujíc délku řízení 3 roky a 5 měsíců) pracuje v bodě 21 odůvodnění se základní částkou 38 125 Kč. Pro úplnost odvolací soud dodává, že žalovaný vycházel při plnění ze základní částky 36 250 Kč, což je částka přesně odpovídající 3 rokům a 5 měsícům (tj. 2x 15 000 + 5x 1250). Odvolací soud vyšel při přezkumu základní částky z posuzované délky řízení 3 roky, 5 měsíců a 22 dnů (tj. doby od podání žaloby 18. 11. 2020 do právní moci konečného rozhodnutí 9. 5. 2024), což při základní částce 15 000 Kč/rok představuje celkovou základní částku 37 166,66 Kč (2x 15 000 Kč + 5x 1 250 Kč + 22x 41,66 Kč).8. Pokud jde o modifikaci základní částky z hlediska kritérií dle § 31a odst. 3 OdpŠk, odvolací soud hodnotil řízení zčásti shodně a zčásti odlišně od soudu prvního stupně.9. Složitost věci. Odůvodnění napadeného rozsudku v souvislosti se složitostí věci je vnitřně rozporuplné. Na jedné straně soud prvního stupně v bodě 18 odůvodnění napadeného rozsudku v rámci zjištěného skutkového stavu uvedl, že řízení vykazovalo zvýšenou náročnost po stránce skutkové, právní i procesní, neboť bylo třeba prokazovat ústní dohodu a dokazování bylo prováděno kromě listin i větším množstvím svědků, na straně druhé v bodě 21 odůvodnění modifikoval základní částku jen z důvodu skutkové složitosti. Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně ve snížení základní částky o 5 % z důvodu skutkové složitosti a dále pak snížil základní částku o dalších 5 % z důvodu složitosti procesní. Důvodem obou snížení je skutečnost, že předmětem řízení byl nárok plynoucí z ústní smlouvy uzavřené mezi podnikateli, konkrétně zaplacení kupní ceny za st