18 Co 230/2025-88 — Městský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a povinnost v téže lhůtě zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 800 Kč (výrok III.). Žalobu zamítl v části, v níž se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 989,32 Kč od 1. 12. 2021 do 6. 3. 2022, úroku z částky 20 000 Kč ve výši 18,9 % ročně od 7. 3. 2022 do 3. 4. 2022, Anonymizováno, a ve výši 11,75 % ročně od 4. 4. 2022 do 23. 4. 2023, úroku z částky 19 300 Kč ve výši 11,75 % ročně od 24. 4. 2023 do 25. 5. 2023, úroku z částky 17 300 Kč ve výši 11,75 % ročně od 26. 5. 2023 do 24. 6. 2023, úroku z částky 15 300 Kč ve výši 11,75 % ročně od 25. 6. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 17. 3. 2022 do 23. 4. 2023, z částky 19 300 Kč od 24. 4. 2023 do 25. 5. 2023, z částky 17 300 Kč od 26. 5. 2023 do 24. 6. 2023, a z částky 15 300 Kč od 25. 6. 2023 do zaplacení (výrok II.) .2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení dluhu ze spotřebitelského úvěru. Žalobkyně tvrdila, že strany uzavřely dne 9. 6. 2020 rámcovou smlouvu č. , číslo, o vedení běžného účtu a o používání platební karty, dodatkem ze dne 18. 1. 2018 strany sjednaly kontokorentní úvěr (možnost opakovaného přečerpání prostředků na účtu až do výše 20 000 Kč s úrokem 18,9 % ročně), žalovaný poskytnutou částku vyčerpal. Pro závažné porušení povinností ze strany žalovaného byl jeho dluh zesplatněn ke dni 7. 3. 2022. Žalovaný následně část dluhu zaplatil. Žalobkyně se domáhá zaplacení zbývající části jistiny ve výši 15 300 Kč, včetně ve výroku specifikovaného příslušenství – úroku z úvěru a úroku z prodlení.3. Soud I. stupně dovodil mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí této věci s mezinárodním prvkem, daným státní příslušností žalovaného k Ukrajině, podle čl. 48 odst.4 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Kyjev, 28. 5. 2001; č.123/2002 Sb.m.s.), jako soudů smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, když žalovaný má evidované bydliště v České republice na adrese v , adresa, . Soud I. stupně věc posoudil na základě čl. 48 odst. 2 citované mezinárodní smlouvy podle českého práva, jako práva smluvní strany, na jejímž území účastníci uzavřeli smlouvu, z níž je žalováno.4. Soud I. stupně učinil tento závěr o skutkovém stavu: žalobkyně jako poskytovatel finančních služeb a žalovaný (spotřebitel) uzavřeli dne 9. 6. 2020 Rámcovou smlouvu č. , číslo, o službách včetně platebních; na základě této smlouvy byl žalovanému založen běžný účet s debetní kartou. Dodatkem ze dne 18. 1. 2021 strany sjednaly kontokorentní úvěr s rámcem 20 000 Kč. Při prověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z údajů, které jí poskytl sám žalovaný, přičemž šlo pouze o informaci, že má příjem 15 000 Kč a je na rodičovské dovolené. Žalovaná nevěnovala pozornost rozporům v informacích o situaci žalovaného, které jí sám sděloval v souvislosti s předchozími (neúspěšnými) žádostmi o poskytnutí úvěru. Žalovaný vyčerpal úvěr v plné výši, tj. 20 000 Kč. Dopisem ze dne 7. 3. 2022 žalobkyně žalovaného informovala o zesplatnění dluhu z důvodu prodlení s placením, přičemž částku 21 289,32 Kč požadovala zaplatit do 16. 3. 2022. Žalovaný následně na dluh plnil částky 700 Kč (23. 4. 2023), 2 000 Kč (25. 5. 2023) a 2 000 Kč (24. 6. 2023); na jistině zbývá uhradit částka 15 300 Kč a dále úrok z jistiny kapitalizovaný částkou 989,32 Kč.5. Soud I. stupně se zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného podle úpravy zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“); dospěl k závěru, že pokud vycházela pouze z neověřených tvrzení žalovaného, přičemž ani okruh zjišťovaných okolností nebyl pro posouzení jeho schopnosti splácet postačující, nebyla situace žalovaného vyjasněna tak, že byly vyloučeny důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věta druhá). Důsledkem poskytnutí spotřebitelského úvěru za současného porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného spotřebitele je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy a nastoupení sankce vůči poskytovateli (podle § 87 odst. 3 cit. zákona), spočívající v tom, že spotřebitel je povinen vrátit (pouze) poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v době přiměřené jeho možnostem. Soud I. stupně vyhověl žalobě v části, odpovídající požadavku na zaplacení dlužné jistiny; vzhledem k tomu, že žalovaný neposkytl žádná tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu, uložil mu povinnost k jejímu zaplacení ve lhůtě podle § 160 o. s. ř., a ve zbytku (šlo o úrok z úvěru a úroky z prodlení) žalobu zamítl s odůvodněním, že vzhledem k dovozené neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru nemohl žalobkyni vzniknout ani žádný další smluvní nárok.6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně měla pouze nepatrný procesní neúspěch, když se týkal pouze příslušenství, proto jí soud I. stupně přiznal plnou náhradu nákladů řízení, odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku v částce 800 Kč.7. Tento rozsudek napadla žalobkyně včasným a přípustným odvoláním do zamítavého výroku o věci samé (II.), v části, jíž byl zamítnut návrh žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z dlužné jistiny, za dobu po zesplatnění úvěru, tj. úroku z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 17. 3. 2022 do 23. 4. 2023, z částky 19 300 Kč od 24. 4. 2023 do 25. 5. 2023, z částky 17 300 Kč od 26. 5. 2023 do 24. 6. 2023 a z částky 15 300 Kč od 25. 6. 2023 do zaplacení.Žalobkyně uvedla, že si je vědoma toho, že ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, je speciální ve vztahu k obecné úpravě § 1958 odst. 2 o. z., podle níž neujednají-li si strany, kdy má dlužník plnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu); žalobkyně má však za to, že uvedená zvláštní právní úprava otázku času plnění nevyčerpává do té míry, že by použití obecné právní úpravy zcela vyloučila. Úprava splatnosti dluhu z bezdůvodného obohacení, které vzniklo v důsledku neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, se podle názoru žalobkyně použije pouze pro případy, kdy spotřebitel prokáže, že není v jeho možnostech jako dlužníka splnit pohledávku bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Proto spotřebitele stíhá procesní povinnost tvrdit a doložit, jaké jsou jeho možnosti dluh splnit.V daném případě žalovaný nesplnil svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně prokázání skutečností o svých možnostech splatit požadovanou částku. Odvolatelka je přesvědčena, že pokud žalovaný spotřebitel ohledně svých možností uhradit jistinu nic netvrdil, dopadá na daný případ (vznik bezdůvodného obohacení na straně žalovaného) obecná úprava času plnění podle § 1958 o. z., neboť vzhledem k výše uvedenému zvláštní úpravu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (tj. že je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené svým možnostem) aplikovat nelze. Proto měl být žalobkyni přiznán nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny od doby, kdy byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu a s úhradou se dostal do prodlení, tj. od 17. 3. 2022. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnou napadeného rozsudku soudu I. stupně v odvoláním napadené části uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 17. 3. 2022 do 23. 4. 2023, z částky 19 300 Kč od 24. 4. 2023 do 25. 5. 2023, z částky 17 300 Kč od 26. 5. 2023 do 24. 6. 2023 a z částky 15 300 Kč od 25. 6. 2023 do zaplacení.8. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve výroku II. v rozsahu napadeném odvoláním žalobkyně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o. s. ř. bez nařízeného jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.). Dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.10. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“ (odst. 1); „je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům“ (odst. 2). Podle § 1958 odst. 2 o.z. „neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen sp