29 Co 248/2025-90 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 3. 4. 2025 soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaných (solidárního) zaplacení částky 1 000 000 Kč jakožto peněžitého zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu (výrok I.), a rovněž písemné omluvy ve znění: „Omlouváme se Vám za skutečnosti, které jsme uvedli ve stížnosti na Vaši osobu k , právnická osoba, ze dne , datum, .“ (výrok II.). Současně žalovaným proti žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 73 955 Kč (výrok II.).2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou žalobce odůvodnil tím, že mu žalobci způsobili nemajetkovou újmu nezákonným zásahem do jeho osobnostních práv (jeho cti). Tohoto nezákonného zásahu se měli dopustit tím, že na žalobce podali u , právnická osoba, („, právnická osoba, “), jíž je žalobce členem, dne , datum, stížnost v souvislosti s architektonickým projektem, který pro ně měl žalobce, resp. spol. , právnická osoba, (v níž žalobce vystupuje jako jednatel) zpracovat. Žalovaní v roce 2016 poptávali stavební firmu na rekonstrukci svého rodinného domu ve , adresa, . Spol. , právnická osoba, začala na základě jejich zadání zpracovávat projekt rekonstrukce, žalovaní ale následně přestali komunikovat. Uvedené práce byly následně vyúčtovány na částku 96 827 Kč, kterou žalovaní odmítli zaplatit. Věc byla následně řešena soudně, v řízení u Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, . Žalovaní v uvedené stížnosti podané u , právnická osoba, uvedli nepravdivé informace o žalobci, zejména jej spojovali s uvedeným projektem, který ale řešili zejména s jednatelkou dodavatelské spol. , právnická osoba, . paní , jméno FO, . Nepravdivé konkrétně byly informace, že 1) se žalovaní obrátili s žádostí o nabídku projektového řešení na žalobce, 2) že se od počátku zajímali o cenu zpracování projektu, 3) že je žalobce ujistil, že zpracování projektu nebude nic stát, 4) že žalovaní s žalobcem řešili práce na rekonstrukci domu.3. Žalovaní uplatněný nárok neuznali a navrhli zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Konkrétně se proti vzneseným nárokům bránili tím, že jejich podnět k , právnická osoba, neobsahoval žádné hodnotové soudy či vědomě nepravdivé či urážlivé informace, jež by byly způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobce. Žalovaní v tomto podnětu žalobci zejména vytýkali, že v rozporu s vnitřními předpisy , právnická osoba, nepředcházel sporům s nimi jakožto klienty, neboť s nimi včas nesjednal zejména smluvní cenu. Řízení u , právnická osoba, bylo odloženo z důvodu nedostatku podkladů, nelze tedy tvrdit, že se jednalo o podnět neopodstatněný či šikanózní. Řízení bylo neveřejné, dobrou pověst žalobce tedy nemohlo významněji ohrozit. Žalovaným nebylo známo, jakou společnost žalobce zastupuje, o její existenci se dozvěděli až z provedeného vyúčtování na částku 3 809 EUR (v přepočtu 96 827 Kč). K samotnému poskytování služeb žalovaní uvedli, že u žalobce poptávali vypracování prvotního konceptu projektu rekonstrukce vnitřních prostor nemovitosti, nikoliv zpracování kompletního projektu. Na opakované žádosti o sdělení ceny žalobce sděloval, že „pár čar nic nestojí“, čímž žalované utvrzoval v přesvědčení, že se jedná o nezávaznou nabídku.4. Soud I. stupně po provedeném dokazování, jehož závěry rekapituloval v bodech 11 a 12, přičemž odvolací soud zde pro stručnost na jeho podrobná zjištění odkazuje, a po citaci aplikovaných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), Profesního a etického řádu , právnická osoba, a Disciplinárního a smírčího řádu , právnická osoba, , věc právně uzavřel tak, že žaloba není důvodná. Konkrétně na základě provedeného dokazování (zejména soud I. stupně vycházel ze skutkových zjištění, která učinil v řízení o zaplacení fakturované ceny za poskytnuté služby, pravomocně skončeném rozsudkem ze dne 5. 11. 2024, č. j. , spisová značka, ) konstatoval, že informace, které žalovaní uvedli ve své stížnosti k , právnická osoba, , byly v zásadě pravdivé. Žalobce totiž s žalovanými nejednal (ve vztahu profesionála a spotřebitelů) dostatečně transparentně a důsledně. Žalovaným tak ze začátku nebylo známo postavení žalobce (zda plnění poskytuje sám, či je poskytuje spol. , právnická osoba, , nebo jiná osoba); dále s nimi žalobce nejednal tak, aby byl smluvně jednoznačně vymezen předmět plnění a jeho cena (nedošlo tak ani k platnému uzavření smlouvy o dílo). Žalobce přitom i přes opakované dotazy žalovaným nesdělil cenu díla, naopak je sděleními, že „pár čar nic nestojí“, udržoval v mylné představě, že návrhy rekonstrukce (za předpokladu, že nakonec nedojde k uzavření smlouvy na rekonstrukční práce) budou vypracovány bezplatně. Podnět (stížnost) k , právnická osoba, tedy neměl potenciál nezákonně zasáhnout do práv žalobce, neboť neobsahoval nepravdivé informace, byl formulován věcně, a nikoliv hrubým nebo urážlivým způsobem. Tento podnět rovněž žalovaní nijak nezveřejňovali. , právnická osoba, tím, že podnět odložila, nedospěla k závěru o jeho nedůvodnosti, ale pouze o nedostatku k podkladů pro vedení disciplinárního řízení.5. Výrok o nákladech řízení soud I. stupně odůvodnil § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“). Odměnu advokáta určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif („a. t.“).6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, ve kterém navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, nebo aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Konkrétně žalobce své odvolání odůvodnil tím, že stížnost žalovaných k , právnická osoba, byla nedůvodná, resp. v ní byly uvedeny nepravdivé skutečnosti způsobilé zasáhnout do jeho osobnostních práv. Žalobce uvedl, že přibližně , období, let působí v ČR, přičemž během této doby nikdy nevypracovával projekty pro třetí osoby samostatně. Vždy dodával ucelené projekty stavební společnosti , právnická osoba, , která následně dodávala komplexní „dílo“ svým klientům. Žalobce tedy s žalovanými jednal skrze svou společnost, nikoliv samostatně; konkrétní práce na projektu pro žalované pak vypracovávala paní , jméno FO, z , stát, spol. , právnická osoba, Žalovaní si byli po celou dobu tohoto dodavatelského schématu vědomi; společně s žalobcem se pohybují v rámci stejné komunity v , adresa, . Žalobce rovněž odmítl, že by žalovaným i přes opakované dotazy odmítal sdělit konkrétní cenu za poskytované služby, resp. že by jim naznačil, že se bude jednat o služby bezplatné. Závěr soudu I. stupně o pravdivosti takových tvrzení obsažených v stížnosti nemá oporu v provedených důkazech.7. Žalovaní k podanému odvolání uvedli, že jejich stížnost k , právnická osoba, byla formulován věcně, byla prostá jakýchkoliv negativních hodnotících soudů či pejorativních a znevažujících výrazů. Žalovaní nadto stížnost zaslali pouze , právnická osoba, , nikde ji dále nezveřejňovali či nerozesílali třetím osobám. Žalobce proto nemohl utrpět žádnou újmu na svých osobnostních právech; podání stížnosti bylo právem žalovaných. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jim proti žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.9. Podle § 81 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odst. 2 téhož ustanovení, ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.10. Podle § 2956 o. z., vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.11. Podle § 2951 odst. 2 o. z., nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.12. Odvolací soud v prvé řadě konstatuje, že podání stížnosti (podnětu) k , právnická osoba, ze strany žalovaných, s cílem iniciovat disciplinární řízení proti žalobci, mohlo – v obecné rovině – představovat nezákonný zásah do jeho osobnostních práv, a to zejména za předpokladu, že by obsahovalo vědomě nepravdivé údaje způsobilé snížit jeho dobré jméno (čest). Skutečnost, že se jedná svou povahou o disciplinární podnět, k jehož podání má kdokoliv právo, totiž neznamená, že toto právo může vykonávat zneužívajícím způsobem cíleně poškozujícím práva druhé strany. V této souvislosti lze odkázat zejména na judikaturu soudů týkající se podání nepravdivých či šikanózních trestních oznámení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 1017/15, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 297/2009). Odvolací soud je nicméně toho názo