30 Co 266/2025-157 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně konstatoval porušení práva na projednání věci vedené u Úřadu městské části , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, v přiměřené lhůtě (výrok I.), ohledně požadavku žalobce na zaplacení částky 200.000 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.). Dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12.461,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (výrok III.).2. Rozhodl tak o žalobě podané k soudu dne 15. 8. 2024, kterou se žalobce domáhal po žalované zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu z důvodu nepřiměřené délky správního řízení o dodatečném povolení stavby, vedeného u Úřadu městské části , adresa, (dále jen „Úřad“) pod sp. zn. , spisová značka, , které bylo zahájeno dne 25. 6. 2021 a bylo pravomocně skončeno dne 24. 2. 2024 (dále jen „posuzované řízení“), a to peněžitým plněním ve výši 200.000 Kč s příslušenstvím.3. Žalovaná v řízení navrhovala zamítnutí žaloby, neboť délku posuzovaného řízení považovala za přiměřenou.4. Soud prvního stupně v napadaném rozsudku detailně popsal průběh posuzovaného řízení a vyšel zejména ze zjištění, že při závěrečné kontrolní prohlídce k žádosti o kolaudační souhlas bylo dne 27. 4. 2021 na místě stavby rodinného domu zjištěno, že žalobce nerespektoval dokumentaci a provedl stavbu většího půdorysu. Proto Úřad zahájil řízení o odstranění stavby pod sp. zn. , spisová značka, a současně byl žalobce poučen o možnosti podat žádost o dodatečné povolení stavby podle § 129 odst. 2 stavebního zákona. Žalobce podal žádost dne 25. 6. 2021 a uvedeným dnem bylo zahájeno řízení o dodatečném povolení stavby vedené pod sp. zn. , spisová značka, . Dne 26. 7. 2021 byl žalobce vyzván k doložení požadovaných podkladů do 90 dnů od doručení výzvy, lhůta byla stanovena do 26. 10. 2021. Projektová dokumentace byla žalobcem doložena dne 25. 10. 2021 a jelikož byly zjištěny vady, byl žalobce vyzván k jejímu doplnění do 30 dnů. Žalobce doložil podklady dne 7. 1. 2022 a stavební úřad stanovil jednání na místě dne 17. 2. 2022. Dne 9. 3. 2022 byla vydána výzva k účasti na kontrolní prohlídce na den 22. 3. 2022 a žalobce byl vyzván k doložení výkresu prokazujícího soulad s obecnými požadavky na výstavbu (průchodná výška schodiště). K žádosti žalobce byla prohlídka odložena na 5. 4. 2022, v jejím průběhu byl žalobce opět vyzván k doložení výkresu do 10 dnů od prohlídky. Dne 8. 4. 2022 žalobce toto doložil a dne 13. 5. 2022 doložil další změny v projektové dokumentaci. Dne 10. 6. 2022 Úřad seznámil účastníky s doloženými podklady v řízení a stanovil lhůtu 15 dní pro možnost seznámení se s nimi a podání námitek. Dne 3. 8. 2022 bylo vydáno rozhodnutí o dodatečném povolení stavby. Dne 5. 9. 2022 účastník řízení , právnická osoba, napadl rozhodnutí odvoláním a spis byl dne 17. 10. 2022 předán odvolacímu orgánu (, orgán, , adresa, , dále jen „, orgán, “). Součástí odvolání bylo napadení závazného stanoviska dotčeného orgánu na , Odbor, , , orgán, si proto dne 1. 11. 2022 vyžádal změnu či potvrzení stanovisko od nadřízeného orgánu, tj. , Odbor, , orgán, , který dne 17. 10. 2023 změnilo závazné stanovisko dotčeného orgánu a ve zbytku jej potvrdilo. , orgán, vydal dne 12. 2. 2024 pod č. j. , číslo, , spisové značky , spisová značka, rozhodnutí, kterým napadené rozhodnutí o dodatečném povolení stavby ze dne 3. 8. 2022 potvrdil. Řízení o odstranění stavby sp. zn. , spisová značka, bylo dne 19. 5. 2024 proto zastaveno. Dne 14. 2. 2024 žalobce u žalované uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délku řízení.5. Po právní stránce prvostupňový soud věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Celkovou délku řízení činící 2 roky a 8 měsíců hodnotil jako nepřiměřenou, v posuzovaném řízení tak došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. V této souvislosti nalézací soud zdůraznil, že žalovaná v období od podání žádosti o případnou revizi závazného stanoviska dne 1. 11. 2022 do učinění výzvy k doplnění podkladů ze dne 28. 7. 2023, tj. po dobu 9 měsíců neučinila žádný úkon, což soud v tomto konkrétním případě hodnotil jako neodůvodněné průtahy v řízení, které byly příčinou nepřiměřené délky celého řízení. Zabýval se proto tím, jaká satisfakce odpovídá nemajetkové újmě žalobce, jejíž vznik se presumuje. V tomto směru soud prvního stupně zohlednil, že žalobce zapříčinil zahájení řízení o odstranění stavby i řízení o dodatečném povolení stavby, neboť kdyby při výstavbě rodinného domu postupoval v souladu s projektovou dokumentací a stavebním povolením, mohla být jeho stavba bez dalšího zkolaudována již v měsíci dubnu 2021. Výstavbou v rozporu se zákonem žalobce vyvolal další řízení i nutnost opatření nových či dalších stanovisek k reálnému stavu stavby a jejímu dodatečnému povolení. Z celkové doby posuzovaného řízení žalobce zajišťoval řádnou projektovou dokumentaci po dobu minimálně 6 měsíců a po delší dobu neposkytoval dostatečnou součinnost. Podle soudu prvního stupně tak žalobce svým jednáním zásadním způsobem přispěl k průtahům v řízení. Nalézací soud pak neshledal zvláštní složitost posuzovaného případu, úkony správních orgánů – s výjimkou činnosti úřadů v obou stupních v řízení o přezkumu závazného stanoviska – pak byly vykonávány řádně a v přiměřené době, rozhodnutí stavebního úřadu nebylo zrušeno a nebyly mu vytknuty vady. S ohledem na uvedené konkrétní okolnosti případu soud prvního stupně dovodil, že dostačující satisfakcí za zjištěné porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je konstatování porušení práva, které žalobci přisoudil; naopak požadavek na poskytnutí finančního zadostiučinění zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto s odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř.6. Proti výroku II. tohoto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Žalobce namítal, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je částečně nepřezkoumatelné. Obvodní soud tak porušil základní právo žalobce na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny.7. Podle žalobce bylo posuzované řízení nepřiměřeně dlouhé a zasáhlo do práv žalobce, aby byla jeho věc projednána bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 Úmluvy, v tom lze s obvodním soudem souhlasit. Prvostupňový soud se však nevypořádal s hodnocením všech ne/provedených důkazů, zejména ve vztahu k postupu správních orgánů během posuzovaného řízení, a také zejména ve vztahu ke kritériu významu předmětu řízení pro žalobce. V napadeném rozhodnutí zcela chybí úvahy týkající se posouzení kritéria významu předmětu řízení pro poškozeného žalobce. Pakliže obvodní soud do napadeného rozhodnutí nevtělí základní úvahy o posouzení nejdůležitějšího z kritérií pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, pak je takové rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soud prvního stupně rovněž nesprávně posuzuje nárok žalobce jako majetkovou újmu (viz bod 25 rozsudku), což však činit z podstaty věci nemůže. Obvodní soud rozhoduje o peněžitém zadostiučinění za žalobci způsobenou nemajetkovou újmu za nepřiměřeně dlouhé správní řízení. Obvodní soud tak zaměnil podstatné právní pojmy.8. Obvodní soud ani neprovedl navržené důkazy, zejména výpověď žalobce. V řízení podle OdpŠk je však výpověď poškozeného občana tím nejpodstatnějším důkazem, zejména pak v řízení o zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé řízení, kdy podstatou rozhodování o ne/přiznání zadostiučinění a jeho formy je kritérium významu řízení pro poškozeného to nejdůležitější. Pakliže obvodní soud nehodnotí důkazy a nevysvětlí ani proč některé neprovedl, zakládá tím vadu napadeného rozsudku, jak bylo vysvětleno judikaturou, na kterou žalobce odkazoval. Podle žalobce pak soud prvního stupně posoudil nesprávně rovněž kritérium postupu správních orgánů.9. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání. Podle žalobce není na místě, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, neboť již sama vadná forma odškodnění neumožňuje přezkoumat přiměřenost výše odškodnění a pokud by odvolací soud sám rozhodl, pak by tím odebral žalobci jednu soudní instanci, což by bylo v rozporu s konstantní judikaturou.10. Žalovaná podala včasné a přípustné odvolání proti výrokům I. a III. rozsudku a namítala, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.11. V posuzované věci se jedná o tvrzenou nemajetkovou újmu žalobce, který ji spojil s tvrzeným nesprávným úředním postupem ve věci řízení o odstranění/dodatečném povolení stavby dle stavebního zákona na celou, resp. jinou stavbu „rodinného domu na pozemku č. parc