35 Co 378/2025-141 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 105 801 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 105 801 Kč od 18. 11. 2023 do zaplacení (výrok I) a žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Rozhodl tak o žalobě na zaplacení částky 105 801 Kč s příslušenstvím jakožto nemajetkové újmy a i náhrady majetkové škody, kterých se domáhala žalobkyně podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „zákon o odpovědnosti za škodu“. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí.3. Po skutkové stránce soud prvního stupně vycházel z nesporné skutečnosti, že žalobkyně žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnila a žalovaná dne 14. 11. 2023 vydala stanovisko, na základě kterého žalobkyni poskytla dobrovolně částku 52 267 Kč za nepřiměřenou délku řízení. Částka byla žalobkyni vyplacena před podáním žaloby. Dále soud prvního stupně vycházel z obsahu spisu Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, (řízení, za které žalobkyně požaduje náhradu nemajetkové újmy a náhradu škody) a sp. zn. , spisová značka, . Dále soud prvního stupně vycházel z rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 9. 1. 2024, č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 21. 5. 2024, č. j. , spisová značka, , a též z rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 27. 2. 2024, č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 24. 7. 2024, č. j. , spisová značka, . Odvolací soud pro stručnost odkazuje na skutková zjištění, jak jsou uvedena v rozsudku soudu prvního stupně pod body 5. – 8.4. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování a s odkazem na § 1, § 2, § 5 písm. a), b), § 8 odst. 1, § 13 odst. 1, § 14 odst. 1, § 15 odst. 2, § 26, § 31a odst. 1, 2, 3 zákona o odpovědnosti za škodu uvedl, že za situace, kdy délka posuzovaného řízení činila 10 let a 4 měsíce, došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a k tomu, že řízení bylo nedůvodně přerušeno, čímž žalobkyni vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Vzhledem k tomu, že řízení bylo po dobu od 27. 5. 2015 do 8. 11. 2019 přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, soud prvního stupně se zabýval i daným řízením a dospěl k závěru, že žalovaná již odškodnila žalobkyni za nepřiměřenou délku vloženého řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, . Ve vztahu k žalobkyni tedy činí celková délka posuzovaného řízení po odečtení odškodněného přerušeného řízení dobu 5 let a 10 měsíců. Soud prvního stupně následně shrnul závěry soudní praxe k odškodňování nepřiměřené délky řízení, které vyplývají z judikatury Nejvyššího soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Stanovenou základní částku přiměřeného zadostiučinění ve výši 149 333 Kč, tj. za rok řízení 16 000 Kč, následně podrobil úpravě podle kritérií v § 31a odst. 3 písm. b) – e) zákona o odpovědnosti za škodu. Po zohlednění procentních modifikací soud prvního stupně uzavřel, že základní odškodnění bude poníženo o 50 % na výsledných 74 666,50 Kč, přičemž od této částky odečetl období z přerušeného řízení, za které byla žalobkyně již odškodněna. Důvody pro modifikaci základní částky spatřoval soud prvního stupně v tom, že řízení bylo složité po stránce skutkové a procesní, v důsledku čehož snížil základní částku o 10 %, dále v důsledku opakovaných žádostí žalobkyně o odročení jednání snížil základní částku o 5 % a z důvodu, že žalobkyně nepodala odvolání proti usnesení o přerušení řízení, potažmo návrh na pokračování v řízení, ač si byla vědoma toho, že nejsou dány důvody pro přerušení, přistoupil soud prvního stupně k modifikaci základní částky snížením o 15 %. Dále zohlednil postup soudu během řízení, na základě čehož modifikoval základní částku zvýšením o 30 %. Konečně soud prvního stupně též zohlednil význam předmětu řízení pro poškozenou a vyslovil, že význam řízení byl pro žalobkyni zanedbatelný, a to zejména s ohledem na žalovanou částku 12 936 Kč s příslušenstvím, o níž bylo v naříkaném řízení rozhodováno. Z důvodu bagatelního významu řízení byla základní částka modifikována o 50 %. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyni náleží odškodnění za 5 let a 10 měsíců, které činí 38 665 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyni bylo žalovanou poskytnuto finanční zadostiučinění ve výši 52 267 Kč, soud prvního stupně žalobu zamítl. Uplatněný nárok na náhradu majetkové škody ve výši 17 356 Kč, která měla představovat škodu v podobě nákladů řízení vynaložených na nápravu nesprávného úředního postupu nebo vydání nezákonného rozhodnutí, soud prvního stupně nepovažoval za důvodný, jelikož po výkladu § 31 zákona o odpovědnosti za škodu neshledal zřejmou souvislost mezi tvrzeným nárokem žalobkyně a platnou zákonnou úpravou. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.5. Proti rozsudku soudu prvního stupně žalobkyně podala včasné a přípustné odvolání, ve kterém namítala, že odůvodnění rozsudku spočívá na nesprávném posouzení věci a navrhovala zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dle žalobkyně soud prvního stupně mylně posoudil splnění podmínek odpovědnosti státu dle §13 a násl. zákona o odpovědnosti za škodu a nesprávně aplikoval kritéria pro výši zadostiučinění dle §31a. Soud prvního stupně porušil právo žalobkyně na vyjádření se ke všem podkladům, protože před jednáním ji neseznámil s novým vyjádřením žalované z roku 2025, respektive jí k tomu neposkytl přiměřenou lhůtu. Nové vyjádření bylo pouze přečteno při jednání a pro žalobkyni bylo překvapivé. Žalobkyni tak nebyl poskytnut reálný časový prostor na věcnou reakci a na návrh odpovídajících důkazů, čímž byla porušena zásada rovnosti zbraní a právo účastníka vyjádřit se k prováděným důkazům. Překvapivý byl pro žalobkyni také požadavek na prokazování jiné věci, když při jednání soud prvního stupně překvapivě vyžadoval objasnění a dokazování ve vztahu k jinému soudnímu řízení (sp. zn. , spisová značka, ), které je rozsáhlé (přes 2 000 stran, vede se již 21 let) a netýká se bezprostředně projednávané věci sp. zn. , spisová značka, . Soud současně neposkytl řádné poučení podle § 118a o. s. ř., jaká tvrzení a důkazy v tomto směru považuje za potřebné, a proč by měly být právně významné pro nyní projednávanou věc, ale pouze poučení obecné.6. Žalobkyně na jednání u odvolacího soudu doplnila své odvolání tak, že rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelné z důvodu, že soud prvého stupně nezaujal stanovisko k námitce, že v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, nebylo vyhověno jejímu návrhu na spojení řízení ke společnému projednání s řízením vedeným pod sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, . Podle žalobkyně uvedené pochybení přispělo k průtahům. Žalobkyně vedla více sporů, špatně se v nich orientovala. Počet řízení, která vedla, byl pro žalobkyni zásadní, věc byla pro ni nepřehledná. Žalobkyně se domáhala vydání bezdůvodného obohacení za užívání garáže, první návrh podala v roce 2007 a vycházela z toho, že je zde dvouletá promlčecí lhůta. Žalobkyně v souvislosti s během této lhůty byla ke své , adresa, nucena podávat další žaloby na vydání bezdůvodného obohacení za užívání garáže v bytovém domě, poslední je vedena pod sp. zn. , spisová značka, . Žalobkyni není známo, proč nedošlo ke spojení řízení v jedno, jak navrhovala. Soudy se k jejím návrhům nevyjádřily. Žalobkyně chtěla, aby otázka, zda garáž je součástí bytového domu či nikoliv, byla vyřešena v jednom ze sporů. Množství vedených sporů je pro žalobkyni stresující. Žalobkyně dále namítala, že soud v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, v prvých dvou letech nekonal. Tuto námitku chtěla zohlednit v závěru, že za prvé 2 roky průtahů náleží jedna částka, neboť každé řízení musí trvat po určitou dobu, což se nestalo. Řízení se rozeběhlo s nástupem nové soudkyně v roce 2019 a poté pokračovalo v zásadě rychle. K výtce soudu prvého stupně, že nepodala proti přerušení řízení odvolání, žalobkyně uvedla, že ji podala v jiném řízení a tato námitka byla odmítnuta (pro opožděnost – poznámka odvolacího soudu). Žalobkyně s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, namítala, že v této souvislosti neprávem došlo ke snížení základní částky soudem prvého stupně. Soud prvého stupně se k námitce nevyjádřil (žalobkyně odkázala na stranu 11 protokolu z ústního jednání, kde námitku vznesla). Žalobkyně vytkla soudu prvého stupně, že došlo ke špatnému výpočtu délky trvání soudního řízení. Podle žalobkyně řízení trvalo 10 let 4 měsíce a 17 dní, soud prvého stupně k 17