41 C 2/2025-117 — Městský soud v Praze

1. Žalobce vlastní výhradní práva k fotografiím vytvořeným panem , jméno FO, a realizuje jejich prodej prostřednictvím , adresa, , fotografie jsou prodávány žalobcem jako omezené tisky a jsou licencovány zájemcům dle exkluzivních podmínek. Žalovaný spravuje webovou stránku , adresa, pro své podnikání. Na této platformě žalovaný neoprávněně zobrazil fotografii s názvem , název, . K tomuto došlo bez získání souhlasu žalobce. Fotografie je dílem fotografa , jméno FO, , původně zveřejněná na , adresa, . Žalobce se dozvěděl o porušení autorského práva , datum, a žalovaného kontaktoval, poté znovu dne , datum, , avšak k nápravě nedošlo. Ještě k datu , datum, byla fotografie na webu žalovaného zveřejněna, a to na adrese , adresa, Cenový model žalobce nabízí licence výhradně pro jednotlivá odvětví. To znamená, že pouze jedna společnost – celosvětově – v rámci konkrétního odvětví může získat licenční práva k fotografii. Kvůli celosvětové exkluzivitě se cena nemění v závislosti na regionu klienta. Cena závisí na délce licencování a je veřejně dostupná na webu žalobce. Žalobce předpokládá, že žalovaný zveřejnil fotografii od , datum, (v žalobě uvedeno , datum, ; ve vyjádření k výzvě soudu uvedeno toto datum) do , datum, . Poplatek za licenci je proto vykalkulován na částku 3 390 EUR; k tomu je třeba přidat 100% příplatek za nezveřejnění jména fotografa; celková částka je tedy 6 780 EUR, nicméně žalobce snižuje svůj nárok na 5000 EUR. Ve vyjádření k výzvě soudu žalobce vyčíslil cenu licence na 4 660 EUR, ve variantě bez uvedení autora. Jelikož je licenční poplatek splatný před použitím fotografie, měl by žalovaný nést úroky od data prvního zveřejnění fotografie (zde žalobce svůj požadavek ani ve vyjádření neupravil a trvá na , datum, ). Oprávněnost výše nároku žalobce dokládá vlastní fakturací.2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznává. Předně uplatňuje námitku promlčení, neboť žalobce uplatňuje nárok až po více než osmi letech od údajného zásahu. Žalovaný dále uvádí, že pouze provozuje webovou stránku na adrese , adresa, , je však obchodníkem s IT službami, není pořadatelem ani prodejcem zájezdů. Fotografie byla součástí datového balíčku dodaného zákazníkem, tedy pořadatelem zájezdu, a že žalovaný jednal pouze jako technický prostředník v rámci příkazního vztahu, bez možnosti měnit obsah dodaných dat. Dále žalovaný uvádí, že fotografie byla zobrazena pouze na neveřejné kontrolní stránce , adresa, , která slouží výhradně pro interní kontrolu správnosti importovaných dat ze strany objednatele služeb – cestovní kanceláře. Tato stránka nebyla veřejně dostupná, nebyla indexována běžnými vyhledávači, neobsahovala žádnou reklamu, nebylo z ní možné objednat zájezd a její návštěvnost byla zcela minimální (21 návštěv za období , datum, ). Žalovaný se tak nijak neobohatil, nevznikla mu žádná majetková výhoda, a po doručení žaloby fotografii odstranil. Z těchto důvodů má žalovaný za to, že nedošlo ke komerčnímu užití fotografie ani ke sdělování veřejnosti, nevznikla žádná relevantní škoda, finanční nárok žalobce považuje za nepřiměřený a navrhuje, aby soud žalobu zamítl.3. O žalobě soud v souladu s čl. 5 odst. 1a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. července 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích (dále jen „nařízení o drobných nárocích“), rozhodl bez nařízení jednání, neboť řízení je dle nařízení primárně písemné, soud ústní projednání věci nepovažoval za nutné (závěry bylo možno učinit na základě listinných důkazů; soud účastníky vyzval k doplnění relevantních tvrzení) a žádná ze stran o nařízení jednání nepožádala.4. Listinnými důkazy předloženými účastníky byly prokázány tyto skutečnosti:5. Smlouvami ze dne , datum, (prvá uzavřena mezi , jméno FO, a , právnická osoba, ; druhá uzavřena mezi , právnická osoba, a žalobcem) bylo prokázáno, že , jméno FO, poskytl společnosti , právnická osoba, výhradní licenci k užívání svých fotografií, včetně jejich uveřejňování, a že jmenovaná společnost poskytla podlicenci žalobci. Smluvně bylo ujednáno, že žalobce je oprávněn i vymáhat vůči třetím osobám nároky související s neoprávněným užitím fotografií, ať již existujících či budoucích (čl. 1 a 3 smluv).6. Z printscreenu z webu , adresa, soud zjistil pouze, že na tomto webu je umístěna fotografie „, název, “.7. Z nedatovaného printscreenu webu soud mohl pouze zjistit, že na tomto je umístěna předmětná fotografie s údaji o zájezdu pořádaném , právnická osoba, od , datum, , tedy že zájezd pořádá cestovní kancelář , právnická osoba, (označená na webu sídlem , adresa, ), a že popis zájezdu byl aktualizován , datum, . Z printscreenu není patrné, o jaký web se přesně jedná (není patrna webová adresa), pouze ve zobrazených odkazech je uvedeno „, adresa, “.8. Z printscreenu webu , adresa, soud zjistil, že na tomto je umístěna předmětná fotografie s údaji o zájezdu pořádaném , právnická osoba, od , datum, , tedy že zájezd pořádá cestovní kancelář , právnická osoba, (označená na webu sídlem , adresa, ). Printscreen je opatřen časovým razítkem , datum, . Ve vztahu k žalovanému je na printscreenu uvedeno pouze „, právnická osoba, “ a dále odkaz , adresa, .9. Z printscreenu webu , adresa, zjištěného prostřednictvím , adresa, soud zjistil, že výše popsaný stav ohledně tohoto webu trval ještě dne , datum, . Dále z tohoto soud zjistil, že žalovaný jako provozovatel webu umožňující zveřejnění nabídek cestovních kanceláří nabízí možnost zvýraznění zájezdu, jeho zařazení nebo vyřazení z nabídky – tedy že se nejedná o zájezd žalovaného, ale třetí osoby.10. Na základě zjištěných skutečností soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobce je právnickou osobou vykonávající majetková autorská práva k fotografiím vytvořeným , jméno FO, , vč. fotografie „, název, “. Na webu , adresa, byla k , datum, a k , datum, zveřejněna fotografie „, název, “, k níž vykonává majetková autorská práva žalobce. Z printscreenu tohoto webu soud zjistil, že zájezd pořádá , právnická osoba, (, právnická osoba, označená na webu sídlem , adresa, ) od , datum, . Ve vztahu k žalovanému soud zjistil, že tento poskytuje webový prostor , adresa, pro nabídky třetích subjektů – cestovních kanceláří, tedy že se nejedná o nabídky žalovaného. Žalobcem zmiňované výzvy k odstranění závadného stavu z roku 2021 nebyly v řízení doloženy.11. Soud nehodnotil listiny dokládající fakturaci licenčních poplatků žalobcem jiným subjektům, neboť toto nebylo předmětem řízení, jedná se pouze o listiny dokládající, že takovéto částky s jinými subjekty žalobce smluvně ujednal.12. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.13. Vzhledem k tomu, že žalobce má sídlo v Portugalsku a ve věci je přítomen mezinárodní prvek, soud se nejprve zabýval otázkou mezinárodní příslušnosti českých soudů. Podle čl. 4 odst. 1 ve spojení s čl. 63 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. nařízení Brusel I bis) se mezinárodní příslušnost určuje podle místa bydliště nebo sídla žalovaného. Jelikož žalovaný má sídlo na území České republiky, jsou k projednání a rozhodnutí této věci mezinárodně příslušné soudy České republiky. Co se týče rozhodného práva, podle čl. 8 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (nařízení Řím II) se použije české právo jako právo státu, pro jehož území je uplatňována ochrana dotčených práv duševního vlastnictví (tzv. lex loci protectionis).14. Podle § 12 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „aut. zák.“), autor má právo své dílo užít v původní nebo jiným zpracované či jinak změněné podobě, samostatně nebo v souboru anebo ve spojení s jiným dílem či prvky a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiná osoba může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem.15. Podle § 18 odst. 1 aut. zák. sdělováním díla veřejnosti se rozumí zpřístupňování díla v nehmotné podobě, živě nebo ze záznamu, po drátě nebo bezdrátově.16. Podle § 40 odst. 4 aut. zák. právo na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení podle zvláštních právních předpisů zůstává nedotčeno; místo skutečně ušlého zisku se autor může domáhat náhrady ušlého zisku ve výši odměny, která by byla obvyklá za získání takové licence v době neoprávněného nakládání s dílem. Výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně toho, kdo neoprávněně nakládal s dílem, aniž by k tomu získal potřebnou licenci, činí dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem.17. Podle § 41 věty první aut. zák. domáhat se nároků podle § 40 odst. 1 písm. b) až d) a f) a § 40 odst. 3 a 4 je oprávněna namísto autora osoba, kte