55 Co 165/2025-541 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně podala včasné odvolání do rozsudku, kterým soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení 33 626 960 Kč s příslušenstvím.2. Namítala především, že žalobkyně na základě předchozího rozhodnutí dovolacího soudu doplnila svá tvrzení o podstatě nároku a soud I. stupně, poté co rozhodl o změně žaloby, původní vadné právní posouzení překvalifikoval na nárok ze smlouvy. Na základě toho pak dospěl k nesprávnému právnímu názoru o uplynutí promlčecí doby, když vycházel z toho, že k uplatnění nároku u soudu došlo až po změně žaloby. Tento názor je nesprávný, neboť odstranění vad žad žaloby (které zmínil I dovolací soud) má ten důsledek, že nastává fikce, že žaloba byly bezvadná již na začátku. I dovolací soud vycházel z toho, že jde o nárok ze smlouvy. Jde stale o stejný skutek V tomto směru poukázala na judikaturu jak k otázce účinků původní žaloby po odstranění vad, tak ohledně jednoty skutku. Soud take porušil zákaz překvapivých rozhodnutí, když o tom žalobyni nepoučil.3. Závěr o změně žaloby k datu podání z 25.2019 je nesprávný. V žalobě uvedl, že hradila vyšší cenu nafty, ale ve vyjádření z 26.9.2016 uvedla, že odebraná nafta byla hrazena zápočtem žalované. Neuváděla, že by platila za odběr nafty žalované. Jde tedy o stale stejný skutek.4. Dále namítala, že soud neprovedl důkaz výslechem svědka , jméno FO, , který vyloučil, že by uzavřel ústní smlouvu. Navrhla rozsudek zrušit a vrátit věc soudu I. stupně k dalšímu řízení, zejména provedení důkazu svědka , jméno FO, a důkazů pžedložených žalobkyní.5. Žalovaná uvedla, že žalobkyně nesprávně interperetuje rozsudek dovolacího soudu. Ten uvedl, že je nutno postavit najisto, jaký nárok a skutek má být předmětem řízení, s tím, že zřejmě jde o nárok ze smluvního titulu. Žalobkyně toto postavila najisto až po rozhodnutí dovolacího osudu k výzvě soudu. Nejvyšší soud tak při nejasnosti o povaze nároku nemohl posuzovat případné promlčení. V žalobě žalobkyně uváděla, že šlo o plnění bez právního důvodu a zmiňovala toliko smlouv na nákup nafty. Ani ve smlouvě o postoupení pohledávky z 14.8.2014 nebylo uvedeno, že by šlo o nárok na zaplacení služeb (mělo jít o pohledávku z titulu dodatku č. 1 k Rámcové kupní smlouvě). Obdobně to bylo uvedeno v předžalobní výzvě. Na existenci smlouvy o přepravě poukázala až žalovaná ve vyjádření k žalobě v květnu 2017. I poté žalobkyně v podání z 6.11.2017 uvedla, že faktury za provedenou přepravu (nejnovější bezdůvodné obohacení mělo být v dubnu 2013) není schopná identifikovat. Z toho vyplývá, že faktury neměla k disposici, tyto nemohl být přípohou smlouvy o postoupení pohledávky a pohledávka za přepravu postoupena nebyla. Až později (vloni) žalobkyně uvedl, že předěmtem žalobyx je plnění ze smlouvy o přepravě, které navíc spočítala v jiné výši. Proto, zejména z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobkyně a promlčení nároku, navrhla rozsudek jako správný potvrdit.6. Odvolací soud nznovu pořezkoumal rozsudek podle §§ 212, 212a odst. 1, 5 o.s.ř. vycházeje z obsahu spisu i závěrů dovolacího soudu v této věci a dospěl k závěru o věcné správnosti rozsudku, jakkoli některým výhradám žalobkyně lze dát za pravdu.7. Vyšel přitom ze skutkových závěrů soudu I. stupně, které jsou sice neúplné, nicméně dostačující pro závěr o tom, že žalobu bylo namístě zamítnout z důvodu promlčení tvrzeného nároku.8. Značná část dokazování a odůvodnění rozsudku se týká otázky, zda se žalované podařilo prokázat uzavření dohody mezi její předchůdkyní (, právnická osoba, ) a žalovanou ohledně oprávnění žalované účtovat vůči cenám za přepravu prováděnou předchůdkyní žalobkyně pro období od 17.9.2012 do 28.4.2013 vyšší cenu nafty, než byla půvopdně sjednána. Tuto otázku zodpověděl soud I. stupně na základě zhodnocení provedeného dokazování záporně. Tento závěr sám o osobě je ve prospěch argumentace žalobkyně. Její námitka o nezohlednění výpovědi svědka , jméno FO, , který byl vyslechnut dožádaným soudem a přepis jeho výpovědi je ve spise, je tedy důvodná, ale nejde o vadu, která by mohla ovlivnit výsledek rozhodnutí v její prospěch, pakliže soud shledal i tak, že uzavření dohody o vyšších cenách nafty prokázáno nebylo (tím spíše, že žalobkyně uvádí, že ani tento svědek uzavření tvrzené dohody nepotvrdil).9. Dalším problémem, který ovšem nutno přičíst právě žalobkyni, je nedostatek konkrétních skutkových tvrzení o vzinku nároku její právní předchůdkyně. Nejvyšší soud ČR v rozsudku č.j. 27 Cdo 1717/2023-458 mimo jiné uvedl, že chybí tvrzení (a ta je třeba doplnit) o tom, na základě, čeho vznikly společnosti , právnická osoba, pohledávky na zaplacení ceny za přepravu [co, kdy a kam přepravovala, z čeho plyne výše ceny za přepravu a v jaké výši tato cena nebyla uhrazena („zapravena“) zápočtem]. A to s tím, že projednáním a rozhodnutím věci za situace, kdy žaloba (včetně jejích doplnění) byla pro absenci vylíčení všech rozhodujících skutečností nepro-jednatelná, odvolací soud zatížil řízení vadou, jež měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.10. Soud I. stupně se tuto vadu pokusil odstranit, avšak žalobkyně žádná další konkrétní skutková tvrzení neuvedla a důkazní návrhy v tomto směru nedoplnila. Žaloba tak stojí na výsledném tvrzení, že předchůdkyně žalobkyně prováděla na základě smlouvy pro žalovanou autodopravu, přičemž za období od 17.9.2012 do 28.4.2013 jí nebyla výsledně uhrazena žalovaná částka, protože žalovaná měla nedůvodně oproti nároku předchůdkyně žalobkyně započíst rozdíl v ceně za odebranou naftu, ačkoli zvýšení ceny nafty pro toto obodobí nebylo uejdnáno. V případě striktního převzetí závěrů dovolacího soudu by tato situace musela vést k zamítnutí žaloby pro nedostatek tvrzení popř. neprokázání shora uvedeného výsledného tvrzení.12. Odvolací soud má za to, že soud nepochybil, pokud se zabýval námitkou možného promlčení tvzreného nároku, aniž by jeho vznik byl dostatečně konkrétně tvrzen a prokázán. Judikatura připouští, aby i v takových případech z důvodu procesní ekonomie mohl soud žalobu zamítnout na základě důvodné námitky promlčení, jakkoli je existence nároku popuze tvrzena (nikoli zjištěna). K tomu lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp.zn. 25 Cdo 862/2006.11. Důvodnou není námitka žalobkyně o překvapivosti rozhodnutí soudu I. stupně, jelikož k otázce změny skutkových tvrzení žalobkyně se již vyjádřil odvolací soud v předchozím rozhodnutí, na nutnost upřesnit skutková tvrzení poukazoval též nejvyšší soud a nakonec i výzva soudu I. stupně. Námitka promlčení byla vznesena, žalobkyně o ní věděla, tudíž tu nebyl žádný další důvod ji poučovat, když důvodem takového poučení je zamezit situaci, aby žalobce v důsledku jiného právního posouzení neprohrál spor jen proto, že na takové posouzení nemohl reagovat, doplnit či opravit svá trvrzení, popř. navrhnout k jejich prokázání dosud nenavrřené důkazy.12. Odvolací soud nepřisvědčil ani námitkce žalované o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně. Postoupení (tvzrené) pohledávky bylo v průběhu řízení doloženo a není rozhodné, nehrozí-li nebezpečí záměny, jak si strany pohledávku skutkově vymezily, popřípadě jaký měly právní názor na ni, pakliže je zřejmé, o jakou (tvzrenou) pohledávku jde.13. Výhrady žalobkyně k otázce promlčení nátoku stojí na dvou argumentačních pilířích. První (a stěžejní) spočívá v tom, že mělo jít stále o stejný nárok a doplnění nepřesných či neúplných tvrzení nemá povahu změny žaloby, nýbrž odstranění vad žaloby, přičemž jsou-li tyto vady odstraněny, účinky původní žaloby (v opraveném znění) zůstávají zachovány včetně zastavení běhu promlčecí doby. K tomu odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR i soudu ústavního, zejména i k otázce totožnosti skutku.14. Odvolacímu soudu je známa uvedená (konstantní judikatura) a nemá nikterak v úmyslu se od ní odchýlit, což neučinil ani soud I. stupně. Tato judikatura dopadá na situaci, kdy neúplná žaloba po stránce skutkové dovozuje uplatněný nárok ze “stejného příběhu” (jak uvádí ústavní soud) a její doplnění nemá povahu změny tohoto příběhu na příběh jiný. Oním příběhem se míní vylíčení základních skutečností, z nichž se dovozuje vznik uplatněného nároku (základní skutkový stav, který při určitém právním posouzení odůvodňuje uplatněný žalobní petit). Zpřesnění tohoto skutkového stavu není změnou žaloby. Je-li však následně při stejném žalobním petitu uveden jiný (odlišný) skutkový stav, jde o změnu žaloby v jejím skutkovém základu. I v tomto směru jde o konstantní judikaturu (např. rozohdnutí Nejvyššího soiud ČR ve věcech sp.zn.29 Odo 247/2001 publikované v časopisu Soudní judikatura pod č. 192, ročník 2002, 21 Cdo 2502/2000 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č 21, ročník 2003.15. Na tuto skutkovu změnu žaloby poukázal odvolací soud již ve svém předchozím rozhodnutí: Předchůdkyně žalobkyně skutečně uplatnila v žalobě stejný požadavek, jako ten, o kterém soud rozhodl, ovšem na základě jiného skutkového tvrzení. Původně tvrdila, že žalované uhradila v předmětném období (od 28. 8. 2012 do 28. 4. 2013) žalovanou částku jako