68 Co 192/2025-80 — Městský soud v Praze

1. Žalobce se domáhá zaplacení částky uvedené v záhlaví na základě tvrzení a argumentů podrobně předestřených v bodě 1 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů podrobně předestřených v bodě 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.3. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví žalobu v celém rozsahu zamítnul a uložil žalobci nahradit náklady řízení žalované. Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné a přípustné odvoláním. V něm namítá: - soud prvního stupně nekriticky převzal argumentaci žalované, pominul důkazy předložené žalobcem a stávající rozhodovací praxi vyšších soudů.- žalobce je ve sporu aktivně věcně legitimován s ohledem na znění smlouvy o pojištění souboru vozidel ze dne 2. 1. 2014 (Pojistná smlouva) a smlouvy o financování ze dne 28. 2. 2020 (Smlouva o financování) a dále na základě souhlasného prohlášení o osobě oprávněné žádat pojistné plnění z Pojistné smlouvy.- dle všeobecných obchodních podmínek Smlouvy o financování pronajímatel zmocnil nájemce k uplatnění práv, která pronajímateli přísluší na základě kupní smlouvy a ze zákona a která se týkají nároků z odpovědnosti za vady, ze záruk a servisu, a nájemce toto zmocnění přijímá. Nájemce je povinen na vlastní účet a jménem provozovatele veškeré nároky veškeré nároky z odpovědnosti za vady včas a řádně uplatňovat a vymáhat, a bez zbytečného odkladu o podstatných vadách předmětu leasingu … písemně pronajímatele informovat. Veškerá pojistná a jiná rizika nese nájemce. Nájemce je povinen v případě nehody uplatnit veškeré z toho vyplývající nároky. Tímto pronajímatel zmocňuje nájemce k uplatnění všech nárok a vydá nájemci na jeho žádost podklady nutné k uplatnění těchto nároků. Žalobce uvádí, že toto zmocnění opravňuje žalobce k podání žaloby, a to v kontextu stávající judikatury, a odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3198/2008.- dále žalobce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 689/2012, podle kterého má leasingový nájemce přímé právo na pojistné plnění.- dále žalobce ve stejném duchu argumentuje nálezem Ústavního soudu sp. zn. IV. 3009/17 a dalším rozhodnutím nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2404/2015.- tvrzení žalované o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce je účelové, neboť pojistná událost je řešena jako dolikvidace předešlé pojistné události z roku 2021, za niž žalovaná žalobci plnila, čímž kromě jiného uznala žalobcův nárok.- žalovaná celou dobu s žalobcem komunikovala, požadovala po něm doložení dokladů, až při prvním soudním jednání zmínila argumentaci o nedostatku aktivní legitimace.- k postoupení pohledávky na žalobce došlo z důvodu procesní opatrnosti, vzhledem ke sjednanému, že nájemce je příjemcem pojistného plnění.- dne 27. 2. 2024 byla úvěrová smlouva splněna, čímž odpadl důvod vinkulace; ke dni podání žaloby byl žalobce aktivně legitimovanou osobou z titulu vlastnictví věci.5. V průběhu jednání před odvolacím soudem pak žalobce k výslovnému dotazu odvolacího soudu (zda žalobce v řízení uplatňuje svůj vlastní nárok, anebo zda uplatňuje nárok někoho jiného) uvedl, že se v řízení domáhá svého vlastního nároku, neboť je osobou, které se fakticky zmenšil majetek z důvodu škodné události.6. Žalovaná navrhuje potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, opakuje argumentaci, kterou uplatnila před soudem prvního stupně, a zejména zdůrazňuje, že podle příslušných pojistných podmínek vzniká pro případ pojistné události nárok na pojistné plnění oprávněné osobě, kterou je vlastník vozidla, a že postoupení pohledávky za pojišťovnou na pojistní plnění je možné pouze s písemným souhlasem pojišťovny. K datu škodní události svědčil nárok leasingovému pronajímateli a nikoli žalobci.7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.) a shledal, že odvolání není důvodné.8. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně správně v napadeném rozsudku citoval relevantní normy objektivního práva (které tedy již odvolací soud znovu neopakuje) a učinil správný závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce ostatně v odvolání konkrétní nedostatky ve skutkových zjištěních soudu prvního stupně nenamítá, jeho odvolání se upíná k právním důvodům soudu prvního stupně. Odvolací soud pak uzavírá, že také právní posouzení věci soudem prvního stupně je správné a lze na ně odkázat.9. Nad to odvolací soud tedy jen stručně dodává s ohledem na odvolací námitky: V době pojistné události vznikla škoda na majetku touto událostí způsobená tehdejšímu vlastníkovi vozidla, tedy leasingovému pronajímateli, a nikoli žalobci. Pojišťovna je povinna podle Pojistné smlouvy poskytnout pojistné plnění vlastníkovi vozidla v době pojistné události; následné změny vlastnictví vozidla nejsou významné, nebylo nic ujednáno. Z žádného smluvního ujednání ani zákonného ustanovení neplyne povinnost žalované poskytnout pojistné plnění žalobci coby leasingovému nájemci v době pojistné události. Mezi žalobcem a žalovanou žádná práva a povinnosti sjednány nebyly, nebylo pojištěno riziko třetí osoby (žalobce), nebylo sjednáno pojištění ve prospěch třetí osoby (žalobce). K postoupení pohledávky mezi leasingovým pronajímatelem a žalobcem nedošlo, neboť k tomu nedala žalovaná písemný souhlas, což bylo jako předpoklad možného postoupení pohledávky v Pojistné smlouvě vymíněno. Smluvní ujednání ze Smlouvy o financování se nevztahují na třetí subjekty (které nebyly smluvní stranou), tedy ani na žalovanou. Pakliže v rámci Smlouvy o financování zmocnil leasingový pronajímatel žalobce k uplatňování různých nároků, pak to dává žalobci vůči třetím osobám toliko právo takové nároky uplatňovat pro leasingového pronajímatele, nikoli ovšem pro sebe jako svůj vlastní nárok. Žalovaná není povinna poskytnout pojistné plnění přímo žalobci v jeho prospěch na jeho účet, neboť žalobce osobně není z případné pohledávky na pojistném plnění oprávněn, žalovaná není dlužnicí žalobce.10. Odvolací soud zdůrazňuje, že jde o spor z havarijního pojištění, kdy oprávněný poškozený subjekt je jasně definován v rámci smluvních ujednání s pojišťovnou, vůči níž je nyní z titulu Pojistné smlouvy uplatňován požadavek na pojistné plnění. To je také skutečnost významná z hlediska argumentace žalobce některými rozhodnutími vysokých soudů, která se týkají povinného ručení (kdy je žádáno pojistné plnění bez smluvního vztahu mezi pojišťovnou a poškozeným), což ovšem není případ projednávané věci.11. V průběhu odvolacího jednání žalobce výslovně uvedl (jak je již shora konstatováno), že v řízení nevystupuje jako nepřímý zástupce leasingového pronajímatele, avšak že škoda na majetku vznikla přímo jemu a že dluh vymáhá pro sebe. Pak tedy již odvolací soud doplňuje jen na okraj (a tím se též vztahuje k dalšímu žalobcem označenému rozhodnuté Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3198/2008), že na rozdíl od označené věci se v nyní projednávaném případě užijí normy zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a že problematika nepřímého zastoupení a aktivní věcné a procesní legitimace je v poměrech této normy řešena např. rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 505/2024 a dalšími rozhodnutími tam zmíněnými. Skutkové okolnosti nyní projednávané věci nepředstavují žádný speciální případ, pro který by měla být učiněna výjimka z pravidla, že smluvně ujednaná procesní legitimace je nepřípustná. Nic by nebránilo tomu, aby pojistné plnění vymáhala ze smlouvy oprávněná osoba, tedy leasingový pronajímatel jako vlastník vozidla, a tak poškozený v době pojistné události.12. V řízení vyšlo najevo, že žalobce není ve věci aktivně věcně legitimován, že žalovaná nemá povinnost poskytnout žalobci pojistné plnění. I kdyby snad tedy došlo plněním žalované na první pojistnou událost přímo žalobci k uznání zbytku dluhu vůči žalobci (pro případ, že by druhá pojistná událost byla vlastně jen pokračováním první pojistné události), jak nyní žalobce namítá, pak v průběhu soudního řízení byla existence dluhu žalované vůči žalobci vyvrácena.13. Ve světle uvedeného odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.14. V průběhu odvolacího řízení vynaložila žalovaná náklady za dva úkony (vyjádření k odvolání a účast při jednání před odvolacím soudem) v paušalizované výši 600 Kč (2 x 300 Kč). Žalobce je povinen tyto náklady žalované nahradit dle ust. § 142 odst. 1 a 224 odst. 1 o. s. ř.