72 Co 324/2025-99 — Městský soud v Praze

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit každému ze žalobců 600 EUR s příslušenstvím (výrok I) a dále uložil žalobcům, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku zaplatili žalované náhradu nákladů řízení ve výši 17 620 Kč, a to k rukám zástupce žalované (výrok II).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobci domáhali na žalované zaplacení žalované částky z titulu odškodnění podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne , datum, , kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, a to z důvodu zpoždění letu přesahujícího osm hodin dne , datum, , kterému žalovaná měla a mohla zabránit.3. Žalovaná navrhovala, aby žaloba byla zcela zamítnuta. Tvrdila, že ke zpoždění letu došlo v důsledku mimořádné okolnosti spočívající ve výpadku , podezřelý výraz, a nepříznivého počasí na , adresa, .4. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalobci byli cestujícími letu č. , hodnota, (přesahujícího 3 500 km) provozovaného žalovanou s plánovanou dobu příletu do , adresa, dne , datum, v době 2,25 Koordinovaného světového času (dále jen „UTC“). V době před odletem ze , adresa, , jakož i v průběhu převažující části letu, byly předpovědi počasí i dráhové dohlednosti na , adresa, příznivé, tedy umožňující přistání předmětného letadla v , adresa, . V 18,33 UTC byla posádka letadla informována , podezřelý výraz, (dále jen „, podezřelý výraz, “) o výpadku meteorologického pozorovacího systému (dále jen „systém , podezřelý výraz, “) na , adresa, . V 1,42 UTC, kdy se letadlo nacházelo ve vzdušeném prostoru mezi , adresa, a , adresa, , se posádka letadla dozvěděla, že došlo ke zhoršení meteorologických podmínek (spočívajících v husté mlze) neumožňujících bezpečné přistání v , adresa, (pro snížení viditelnosti pod 550 m). Let byl proto přesměrován na letiště , adresa, (které se nacházelo nejblíže, technicky i personálně bylo nejlépe vybaveno pro přistání předmětného letu a daného typu letadla a žalovaná zde měla své zastoupení). Zde letadlo přistálo v 2,32 UTC a v 5,25 UTC mu ŘLP umožnilo odlet na pražské letiště (když v mezidobí došlo k doplnění paliva a přidělení slotu), protože meteorologické zprávy byly v této době pro dobu zamýšleného přistání v , adresa, příznivé. V 5,59 UTC však posádka letadla obdržela informaci, že na letišti v , adresa, došlo ke zhoršení dohlednosti na 400 m, tj. k situaci neumožňující přistání v , adresa, . Letadlo proto přešlo do stadia tzv. vyčkávacího obrazce (kdy po dobu asi třiceti minut kroužilo ve vzdušném prostoru , adresa, ) a protože nepříznivé podmínky na letišti v , adresa, stále přetrvávaly, let byl odkloněn na letiště v , adresa, , kde letadlo přistálo v 7,02 UTC. Ještě před přistáním žalovaná objednala pro cestující tohoto letu autobusovou přepravu, kterou jim zajistila dojezd do , adresa, v 11,00 UTC. Žalobci tuto možnost nevyužili, protože se z , adresa, přepravili sami. Dne , datum, žalobci uplatnili u žalované nárok na paušální kompenzaci ve výši po 600 EUR pro každého z nich, který žalovaná dne , datum, odmítla a zamítavě reagovala i na předžalobní výzvu k plnění.5. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle článku 5 odst. 1 písm. c), odst. 3 a dále podle článku 7 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení jen před nebo významného zpoždění letů, a kterým se zrušuje Nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen „Nařízení“), ve spojení s odstavcem 14 preambule tohoto nařízení a předně zkonstatoval, že v daném případě nebyl dán důvod k předložení předběžných otázek Soudnímu dvoru evropské unie (dále jen „SDEU“), jak se domáhali žalobci. Rozhodnutí v této věci totiž není založeno na sporném výkladu unijního práva nebo na úvaze soudu a konkrétní články, aplikované na danou věc, nepředstavují právní normu s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, a nejedná se ani o případ, kdy je úkolem soudu, aby podle svého uvážení vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Nadto je předložení předběžné otázky SDEU záležitostí soudu poslední instance, kterým prvostupňový soud není. Poté soud prvního stupně s odkazem rozsudky SDEU, například ve spojených věcech č. C-402/07 a C-432/07, ve věci č. C-826/19, ve věci č. C-253/21 nebo analogicky ve věci č. C-559/16 zkonstatoval, že cestující odkloněného letu a dále také cestující letu významně zpožděného mají nárok na náhradu škody ve výši 600 EUR, a to u všech letů delších než 3 500 km, jestliže dosáhnou cílového místa určení tři hodiny nebo více hodin po čase dosažení cílového místa určení původně plánovaném leteckým dopravcem. V daném případě došlo jednak k odklonění letu a nadto i k jeho významnému zpoždění, které přesáhlo tři hodiny. Nicméně žalovaná prokázala, že vzniklá situace byla způsobena souběhem dvou nepříznivých okolností, jimiž byla porucha , podezřelý výraz, (která sama o sobě by zřejmě neznemožňovala přistání na , adresa, ) a dále nepříznivé meteorologické podmínky, které se navíc v průběhu rozhodné doby měnily. Existenci, průběh a ani dobu trvání těchto okolností žalovaná nebyla schopna (nijak) ovlivnit. Opatření, která žalovaná přijala k vyřešení vzniklé situace, pak soud prvního stupně posoudil jako přiměřená. Pakliže totiž nebylo možné přistát v , adresa, , tak , adresa, bylo v daném čase nejbližší a pro mezipřistání daného typu letadla nejvhodnější. V době, kdy bylo letadlo připraveno k odletu z , adresa, do , adresa, (mělo dočerpáno palivo a byl mu přidělen příslušný slot), meteorologické podmínky v , adresa, byly pro dobu předpokládaného přistání tohoto letadla příznivé. Při dosažení vzdušného prostoru , adresa, se však dohledová viditelnost snížila natolik, že (opět) neumožňovala přistání. Žalovaná proto byla nucena znovu odklonit let na jiné nejbližší vhodné letiště, čemuž nejlépe vyhovovalo , adresa, . Úvahy žalobců, že žalovaná by při zajištění autobusové dopravu z , adresa, , popřípadě z , adresa, , mohla zabránit zpoždění přesahujícím tři hodiny, soud prvního stupně posoudil jako neopodstatněné. Do celkové doby přesunu cestujících by totiž bylo třeba započítat i dobu nutnou k jejich odbavení, což by vzhledem ke vzdálenosti mezi , adresa, a , adresa, , popřípadě mezi , adresa, , výsledně neumožnilo dosáhnout cílového místa bez zpoždění nepřesahujícím tři hodiny. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně shledal žalovanou přijatá opatření jako přiměřená vzniklé situaci a efektivně směřující k eliminaci zpoždění vzniklého v důsledku mimořádných okolností (spočívajících v poruše , podezřelý výraz, a současně nepříznivých klimatických podmínkách na , adresa, ), žalobu požadující odškodnění ve výši 600 EUR pro každého ze žalobců zamítl. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).6. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včasné odvolání. V něm nejprve zopakovali popis průběhu letu. Poté namítli, že ve výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , kapitána předmětného letu, shledávají určité nesrovnalosti. Dále poukázali na to, že podle sdělení samotné žalované, respektive zmíněného svědka, bylo při plánování letu vycházeno ze zpráv poskytovaných , podezřelý výraz, (dále jen „, podezřelý výraz, “) a nikoliv ze zpráv , podezřelý výraz, (dále jen „, podezřelý výraz, “). Pokud tedy žalovaná tvrdí, že při odletu z , adresa, vycházela ze zprávy , podezřelý výraz, vydané v 2,00 UTC, tak není zřejmé, proč zde letadlo čekalo další tři hodiny, tj. odletělo odtud až v 5,25 UTC. Pokud by se pak žalovaná řídila zprávami , podezřelý výraz, , zjistila by, že dohlednost na pražském letišti oscilovala v době od 1,30 UTC do 8,30 UTC okolo 500 m, půl hodiny před vzlétnutím z , adresa, byla jen 400 m a stále se snižovala až na 200 m. Za současného zdůraznění, že liberační důvody byly naplněny pouze ve vztahu k odklonění předmětného letu, nikoli však již pro zpoždění letu, které přesáhlo čtyři a půl hodiny (od plánovaného přistání v , adresa, ), proto žalobci navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.7. Žalovaná, která se s rozsudkem soudu prvního stupně ztotožnila, navrhla, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil. Ve své reakci na podané odvolání pak předně zdůraznila, že žalobci uváděné informace, které dle jejich tvrzení získali ze zpráv , podezřelý výraz, a , podezřelý výraz, , jsou jednak vytržené z kontextu a nadto závěry, které z nich žalobci vyvozují, si vzájemně odporují. Dále zopakovala, že při odletu předmětného letadl