73 C 4/2025-92 — Městský soud v Praze

Žalobce se žalobou domáhal proti žalovanému zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne 22. 8. 2022 licenční smlouvu, na základě, které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému oprávnění užívat software , název softwaru, v dohodnuté verzi aplikace a pro dohodnutý počet uživatelů. Licence byla poskytnuta na dobu neurčitou, a to jako licence nevýhradní. Cena za poskytovanou licenci byla dle dohody smluvních stran žalované účtována fakturami, a to mimo jiné i fakturou č. 230338 ze dne 15.4.2023 vystavenou za období od 15.4.2023 do 14. 5. 2023 na částku 3 242,80 Kč splatnou dne 29.4.2023 a fakturou č. 230427 ze dne 16.5.2023 vystavenou za období od 15. 5. 2023 do 14. 6. 2023 na částku 3 242,80 Kč splatnou dne 30. 5. 2023. Žalovaná do dnešního dne označené faktury neuhradila, a to ani přes opakované výzvy žalobkyně. Ke dni podání žaloby tak žalovaná dluží žalobkyni částku v celkové výši 6 485,60 Kč z titulu neuhrazené ceny za poskytnutí licence k užití software , název softwaru, (za období od 15. 4.2023 do 14. 6. 2023), přičemž žalobkyně požaduje též zaplacení příslušenství, tj. zákonného úroku z prodlení.Podle žalovaného není uplatňovaný nárok důvodný. Žalovaný uvedl, že nedošlo k zahájení faktického užívání softwaru , název softwaru, a že žalobce zásadně porušil povinnosti vyplývající z GDPR ještě před samotným zahájením poskytování služeb. Žalovaný uvedl, že od počátku uváděl výhrady k ochraně osobních údajů a odmítl spolupráci zahájit, neboť nebyly splněny základní podmínky bezpečného zpracování dat.Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti.Z objednávky č. 020230087 ze dne 13. 4. 2023 soud zjistil, že obsahem objednávky žalovaného u žalobce byl pronájem licence , název softwaru, s periodickým předplatným za jeden měsíc a s balíčkem , název softwaru, , obojí celkem ve výši 3 242,80 Kč.Z faktury č. 230338 ze dne 15.4.2023 soud zjistil, že byla vystavena za období od 15.4.2023 do 14. 5. 2023 na částku 3 242,80 Kč splatnou dne 29.4.2023.Z faktury č. 230427 ze dne 16.5.2023 soud zjistil, že byla vystavena za období od 15. 5. 2023 do 14. 6. 2023 na částku 3 242,80 Kč splatnou dne 30. 5. 2023.Z předžalobní výzvy ze dne 21. 6. 2023 soud zjistil, že žalobce vyzývá žalovaného k úhradě shora uvedených faktur, které žalobce eviduje jako neuhrazené.Z odpovědi žalovaného ze dne 26. 6. 2023 soud zjistil, že žalovaný odmítá požadavek žalobce na zaplacení s odůvodněním, že provoz inzerované služby žalobce je v rozporu s ochranou soukromí a mohl by ohrozit bezpečnost a důvěrnost dat klientů žalovaného, neboť umožňuje zásahy do těchto dat. Žalovaný odkazuje na minulou komunikaci s žalobcem.Z náhledu emailové komunikace služby Gmail předložené žalovaným soud zjistil, že , jméno FO, za žalobce píše žalovanému, že služba žalovanému bude na základě emailu žalovaného ukončena k 14. 6. 2024. Z předcházejícího emailu z téhož dne soud zjistil, že žalovaný píše, že služba nesplňuje potřebné podmínky GDPR a že nesmí být možné, aby do systému někdo zasahoval.Z náhledu předloženým žalovaným soud zjistil, že je v něm uvedeno založení úkolu „Platba , název softwaru, “, termín 17. 4. 2023. Mezi stranami bylo sporné, kdo úkol do systému vložil. Žalovaný uváděl, že žalobce, žalobce naopak, že jej vložil žalovaný.Z emailové komunikace mezi žalobcem a žalovaným v období od 1. 6. 2023 do 30. 6. 2023 soud zjistil, že emailem ze dne 1. 6. 2023 žalobce uvádí, že zasílá třetí upomínku k platbě. Emailem ze dne 5. 6. 2023 žalovaný nárok odmítl s tím, že službu nevyužíval a že služba nesplňuje podmínky ochrany osobních údajů. Emailem ze dne 6. 6. 2023 žalobce reaguje, že služba byla objednána a připomínky žalovaného přišly až poté, co žalovaný neuhradil faktury. V dalších emailech ze dne 7. 6. a 30.6. 2023 žalobce uvádí, že první neformální výpověď předplatného zaslal žalobce dne 16. 5. 2023 po obdržení již druhé faktury. Žalovaný v emailu ze dne 7. 6. 2023 opět uváděl, že není přípustné, aby do služby a dat bylo zasahováno.Ze shora uvedených skutečností soud zjistil, že žalobce službu , název softwaru, objednal dne 13. 4. 2023 a neuhradil dvě měsíční faktury za období 15.4.-14.5. a 15. 5. – 14. 6. 2023. Následně uvedl, že do služby je neoprávněně zasahováno. Žalobce dále poskytování služby ukončil.Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí soudu podstatné. Všechny ve věci důležité skutečnosti pro rozhodnutí zjistil soud z provedených důkazů.Po právní stránce soud posoudil věc následovně.Podle § 3 odst. 2 písm. d) občanského zákoníku daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny.Podle § 2358 odst. 1 občanského zákoníku Licenční smlouvou poskytuje poskytovatel nabyvateli oprávnění k výkonu práva duševního vlastnictví (licenci) v ujednaném omezeném nebo neomezeném rozsahu a nabyvatel se zavazuje, není-li ujednáno jinak, poskytnout poskytovateli odměnu.Poskytnutím licence k software jako počítačovému programu vzniká u nabyvatele oprávnění licenci využít a u poskytovatele povinnost využití umožnit. Nárok poskytovatele na úhradu odměny vzniká poskytnutím licence a není dále podmíněn skutečností, zda nabyvatel licenci skutečně využil, tedy zda například začal počítačový program užívat. V daném případě vzniklo žalobci právo na smluvenou licenční odměnu za poskytnutí licence v ujednané výši. Pokud žalovaný licenci neuhradil a žalobce se uhrazení domáhá žalobou, je nárok žalobce důvodný a žalovaný je povinen dlužnou částku s příslušenstvím žalobci uhradit.Pokud se žalovaný bránil uplatňovanému nároku s tím, že do software bylo možné neoprávněně zasahovat, pak tyto námitky samy o sobě nezpůsobují zánik povinnosti smluvenou licenční odměnu uhradit.Neoprávněný zásah byl žalovaným prokazován náhledem rozhraní programu, ke kterému žalovaný tvrdil, že do něj žalobcem byla vložena výzva k úhradě faktury. Žalobce argumentoval, že takto výzvu vložit nemohl. Tvrzení k samotném náhledu zůstala v rovině tvrzení proti tvrzení. Z procesního hlediska bylo na žalovaném, aby svá tvrzení prokázal, a pokud jeho tvrzení prokázána nebylo, nebylo v případě konkrétního náhledu prokázáno, že by do programu bylo zasaženo.Žalovaný ani netvrdil, že by od smlouvy od počátku odstoupil. Žalovaný začal zpochybňovat poskytnutí služby až po té, co neuhradil fakturované licenční odměny. Tato časová následnost zpochybňuje věrohodnost tvrzení žalovaného.Protože se jedná o rozhodnutí, kterým se řízení u zdejšího soudu končí, postupoval soud dále podle § 151 občanského soudního řádu a rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů soudního řízení. Postupoval přitom podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 137 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšnému žalobci právo vůči žalovanému na náhradu nákladů řízení.Soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení za právní zastoupení za následující úkony právních služeb.1) převzetí a příprava zastoupení2) návrh ve věci samé – žaloba ze dne 25. 10. 20233) vyjádření k odvolání žalovaného ze dne 29. 11. 20244) písemné podání ve věci samé – vyjádření žalobce k vyjádření žalovaného ze dne26. 8. 20255) účast na ústním jednání MS Praha dne 11. 11. 2025Celkem 5 úkonů právních služeb. Při odměně 1 500 Kč za úkon z tarifní hodnoty 6 485,60 Kč podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů. Celkem 7 500 Kč.Náhradu nákladů řízení dále tvoří paušální náhrada hotových výdajů podle advokátního tarifu, a to 300 Kč za úkony do 31. 12. 2025 a po 1. 1. 2025 na základě novely advokátního tarifu ve výši 450 za úkon. Celkem 2 100 Kč za následující úkony.1) převzetí a příprava zastoupení (300,- Kč)2) výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věcisamé – předžalobní upomínka ze dne 21. 6. 2023 (300,- Kč)3) návrh ve věci samé – žaloba ze dne 25. 10. 2023, Anonymizováno, (300,- Kč)4) vyjádření k odvolání žalovaného ze dne 29. 11. 2024 (300,- Kč)5) písemné podání ve věci samé – vyjádření žalobce k vyjádření žalovaného ze dne 26. 8. 2025 (450,- Kč)6) účast na ústním jednání MS Praha dne 11. 11. 2025 (450,- Kč)Náhrada nákladů řízení dále zahrnuje DPH z částky 9 600,- Kč, tedy 2 016,- Kč. Náhrada nákladů řízení zahrnuje i náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000,- Kč. Náhrada nákladů řízení je celkem 12 616 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalovanému k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).