28 Co 6/2026-101 — Městský soud v Praze

1. Obvodní soud pro , adresa, , dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne ze dne 13. 8. 2025, č. j. 11C 185/2024-67, zamítl žalobní návrh, aby žalovaná žalobci zaplatila 290 620 Kč (výrok I.) a neúspěšnému žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč (výrok II.).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení žalované částky jako náhrady majetkové a nemajetkové újmy (zaplacení nákladů pohřbu ve výši 20 620 Kč a zadostiučinění ve formě peněžitého plnění ve výši 270 000 Kč za duševní útrapy žalobce v důsledku úmrtí otce, která mu podle jeho tvrzení měla vzniknout v důsledku úmrtí jeho otce, k němuž došlo aplikací vadné očkovací látky proti COVID-19. Žalobcův otec byl dne 9. 11. 2021 očkován vakcínou , Značka, , , název, , , právnická osoba, (unikátní identifikátor certifikátu: , Označení, ) a dne , datum, zemřel. Z pitevního protokolu vyšlo najevo, že bezprostřední příčinou smrti bylo akutní cor pulmonale. Dne 9. 11. 2021, před aplikací očkovací vakcíny, byl otec žalobce vyšetřen , tituly před jménem, , jméno FO, s výsledkem bez akutního infektu, v době od 5. 11. 2021 (provedeno EKG) do , datum, (den úmrtí) nebyla sledována žádná událost, nebo rizikový faktor pro plicní embolii, otec žalobce nebyl kardiak, neměl maligní onemocnění, respirační infekt, COVID-19, otoky končetin, ani dušnost. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce pro obor zdravotnictví, ze dne 18. 8. 2022, vyplývá, že příčinná souvislost mezi podáním očkovací látky proti COVID-19 a vznikem plicní embolie je vysoce pravděpodobná. Žalobce v souvislosti s úmrtím otce uplatnil dne 13. 11. 2022 u žalované nárok na přiznání náhrady za duševní útrapy, náhrady za závažné ublížení na zdraví a vytrpění bolesti za zemřelého a náhrady za úmrtí zemřelého, tento nárok posléze Obvodní soud pro , adresa, zamítl rozsudkem ze dne 16. 1. 2024, č. j. , spisová značka, , potvrzeným rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 29. 5. 2024, č. j. , spisová značka, ; věc je s dovoláním žalobce předložena Nejvyššímu soudu, řízení sp. zn. , spisová značka, není dosud skončeno. V rozhodné době žalovaná byla podle zákona č. 569/2020 Sb. distributorem a vlastníkem očkovací látky (vakcín), což podle názoru žalobce mělo a má vliv na otázku odškodňování poškozených osob, mj. žalovaná nese odpovědnost za vady výrobku. Výrobci vakcín za vytvoření „rychlokvašky“ odmítli nést odpovědnost. Vada výrobku - vakcíny v takovém případě spočívá v neinformování spotřebitele o všech rizicích souvisejících s podáním vakcíny (včetně možnosti úmrtí); v souhrnu údajů o přípravku k vakcíně , Značka, o tromboembolii není ani zmínka. Žalovaná jakožto výrobce/spoluvýrobce, vlastník a distributor nezajistila soulad údajů o daném přípravku s textem přílohy k vyhlášce č. 483/2021 Sb. Daná vyhláška vstoupila v platnost 17. 12. 2021 (na případ zesnulého otce žalobce působí tato legislativa retroaktivně). Žalovaná neinformovala občany o možnostech tromboembolie v důsledku vakcíny, ani o možnostech úmrtí po vakcíně. Očkování přitom bylo v zásadě povinné, pokud člověk chtěl vykonávat veškerá občanská práva v právním státě běžná, nadto očkování proti COVID-19 nebránilo šíření nemoci. Podle mínění žalobce takové uspořádání bylo šikanózní, neproporcionální a v zásadě povinné. Vyhláška č. 466/2021 Sb., stanovující očkovací povinnost osob nad 60 let, vyšla v účinnost dne 7. 12. 2021, tedy necelý měsíc po provedeném očkování. Žalovaná dle žalobce odpovídá za vady předmětné vakcíny, v jejímž důsledku zemřel otec žalobce, a tedy i za způsobenou újmu sekundární oběti, tj. žalobci. Pro případ, že by soud měl nejasnosti ohledně pasivní legitimace žalované, navrhl vznesení předběžných otázek Soudnímu dvoru Evropské unie ohledně postavení České republiky ve světle Směrnice Rady 85/374/EHS a ve vztahu k výrobě, distribuci a vlastnictví vakcín proti COVID-19.3. Žalovaná na svoji obranu uvedla, že žádost žalobce o náhradu újmy odmítla jako nedůvodnou a odkázala na předchozí řízení vedené u Obvodního soudu pro , adresa, , sp. zn. , spisová značka, , mezi týmiž účastníky, v němž žalobce uplatnil obdobný nárok. Zdůraznila, že lex specialis § 2 zákona č. 569/2020 Sb., má přednost před ustanoveními občanského zákoníku a že taxativně vymezuje nároky, jež může očkovaná osoba uplatnit, přičemž zákonný výčet nezahrnuje žádné náhrady, jež by bylo možné uplatnit jinou osobou, než očkovaným, a to ani náhradu za psychickou újmu - šok z úmrtí. Podle pravidla lex specialis derogat lex generali se obecné ustanovení § 2959 občanského zákoníku, dále o. z., z důvodu existence speciální právní úpravy zakotvené v § 2 zákona č. 569/2020 Sb. neuplatní. Žalobce dále ani nepopsal, tudíž ani neprokázal, konkrétní vadu aplikované vakcíny proti COVID-19. Dále uvedla, že nebyla výrobcem, spoluvýrobcem nebo zadavatelem výroby vakcíny, ani žádným jiným subjektem, který by byl odpovědný za údajnou vadu výrobku (vakcíny) podle § 2939 a násl. o. z. Z důvodu opatrnosti přesto uplatnila liberační důvod podle § 2942 odst. 2 písm. c) o. z., protože , orgán, vystupovalo při organizaci očkování proti onemocnění COVID-19 jako orgán ochrany veřejného zdraví v rámci své kompetence podle § 10 zákona č. 2/1969 Sb., nikoliv v rámci jakékoliv podnikatelské činnosti. Pokud má žalobce za to, že vakcína byla vadná, měl se obrátit se svým nárokem z odpovědnosti za vadu na výrobce vakcíny uvedené v příbalové informaci. Navrhla, aby žaloba byla zamítnuta.4. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku stručně a jasně vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jak věc posoudil po právní stránce; odvolací soud na odůvodnění rozsudku odkazuje a na tomto místě skutkové a právní závěry shrnuje.5. Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 16. 1. 2024, č. j. , spisová značka, , potvrzeným rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 29. 5. 2024, č. j. , spisová značka, , byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované náhrady za své duševní útrapy ve výši 250 000 Kč, za svou újmu vzniklou i v důsledku úmrtí blízké osoby ve výši 200 000 Kč a náhrady za závažné ublížení na zdraví a vytrpění bolesti zemřelého ve výši 250 000 Kč, to ve vztahu k úmrtí otce žalobce, k němuž mělo dojít v důsledku očkování vakcínou , Značka, , , název, , , právnická osoba, dne 9. 11. 2021; žaloba byla zamítnuta z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobce, vadou výrobku - očkovací látky se soudy nezabývaly, žalobce vadu výrobku - očkovací látky netvrdil. Dovolací řízení je vedeno pod sp. zn. , spisová značka, a o dovolání dosud nebylo rozhodnuto. Soud prvního stupně dovodil, že zde není překážka věci rozsouzené ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř., protože v řízení sp. zn. , spisová značka, žalobce uplatněný nárok nezaložil na tvrzení, že očkovací látka (vakcína) byla vadná a nedovolával se odpovědnosti žalované za vady výrobku, tudíž skutkové vymezení bylo odlišné od vymezení v předmětné právní věci.6. Soud prvního stupně dále vzal za prokázané, že výrobci očkovací látky , Značka, byly společnosti , právnická osoba, , stát, ), , právnická osoba, (, stát, ) a , právnická osoba, (, stát, ), výrobci odpovědnými za propouštění šarží předmětné očkovací látky byly společnosti , právnická osoba, , stát, ) a , právnická osoba, (, stát, ), držitelem rozhodnutí o registraci předmětného léčivého přípravku byla společnost , právnická osoba, , stát, ).7. Za obecně známou skutečnost vzal soud prvního stupně, že očkovací látky proti COVID-19 nakoupila a dovezla do České republiky žalovaná, která také zajišťovala distribuci očkovacích látek, která se podle § 5 odst. 5 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů, provádí ve spolupráci s výrobci, jinými distributory nebo s lékárnami a jinými osobami oprávněnými vydávat léčivé přípravky veřejnosti, příp. léčivé přípravky používat, k čemuž byl přijat speciální zákon č. 569/2020 Sb.8. Při právním posouzení věci vzal soud prvního stupně v úvahu, že Soudní dvůr EU rozhodl ve věci sp. zn. C-157/23 o předložené předběžné otázce takto: „Článek 3 odst. 1 směrnice Rady 85/374/EHS ze dne 25. července 1985 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky musí být vykládán v tom smyslu, že dodavatel vadného výrobku musí být považován za „osobu, která vystupuje jako výrobce“ tohoto výrobku ve smyslu tohoto ustanovení, pokud tento dodavatel na uvedeném výrobku fyzicky neuvedl svůj název, ochrannou známku nebo jiný rozlišovací znak, ale ochranná známka, kterou na tomto výrobku uvedl výrobce, se shoduje jednak s názvem uvedeného dodavatele nebo s jeho rozlišovacím znakem a jednak s názvem výrobce“. Dále uvedl, že přijetí zákona č. 569/2020 Sb. nelze vykládat způsobem, že by tento zákon představoval speciální právní přepis ve vztahu k odpovědnosti za jakoukoliv újmu vzniklou v souvislosti s očkováním proti COVID-19 a že jinak než způsobem a za po