54 Co 24/2026-58 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu o zaplacení částky 5 355 408 Kč s příslušenstvím (výrok I), a současně uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované, tj. České republice – , orgán, , zaplacení částky 5 355 408 Kč s příslušenstvím jako náhrady majetkové škody, která jí měla vzniknout v důsledku porušení práva na efektivní trestní řízení, resp. v důsledku nesprávného úředního postupu orgánů činných v trestním řízení spočívajím v neúčinném a neefektivním šetření jejího podnětu, přičemž tvrzená škoda měla odpovídat hodnotě zboží, o které žalobkyně přišla.3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a bránila se zejména tím, že v projednávané věci není dán odpovědnostní titul podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (dále jen „OdpŠk“), neboť zde neexistuje pravomocné rozhodnutí zrušené či změněné pro nezákonnost ani nesprávný úřední postup v zákonném smyslu, dále namítla nedostatek příčinné souvislosti mezi tvrzeným postupem orgánů veřejné moci a vznikem škody a současně uplatnila námitku promlčení s poukazem na § 32 Odpšk, když žalobkyně uplatnila nárok až po uplynutí tříleté subjektivní promlčecí lhůty.4. Soud prvního stupně po skutkové stránce vyšel zejména z nesporných tvrzení účastníků, kdy žalobkyně podala k orgánům činným v trestním řízení podnět, přičemž , právnická osoba, v , adresa, byla žalobkyně dne 25. 6. 2020 informována o založení věci.5. Po právní stránce soud posoudil věc podle zákona č. 82/1998 Sb., přičemž dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je promlčen, neboť tříletá subjektivní promlčecí lhůta podle § 32 odst. 1 tohoto zákona počala běžet nejpozději dne 25. 6. 2020, kdy byla žalobkyně vyrozuměna o odložení věci, přičemž nárok byl u žalované uplatněn až dne 18. 1. 2024 a žaloba podána dne 19. 8. 2024; za této situace soud přihlédl k včas vznesené námitce promlčení a žalobu zamítl, přičemž nad rámec uvedl, že ani pro případ, že nárok není promlčen, by nebyly splněny kumulativní podmínky odpovědnosti státu za škodu podle § 13 Odpšk, jelikož tvrzená škoda nebyla v příčinné souvislosti s domnělým nesprávným úředním postupem, nýbrž s jednáním třetí osoby. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř.6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, němž soudu prvního stupně vytýká nesprávné skutkové a právní závěry. Poukázala na to, že věc dozorovaly i další stupně , právnická osoba, , přičemž soud nezjišťoval jejich stanoviska či vyrozumění, jakož ani kdy byla žalobkyni doručena. K tomu žalobkyně uvedla, že o definitivní neúčinnosti postupu se dozvěděla nejdříve dne 28. 1. 2021 z vyjádření , právnická osoba, v , adresa, ze dne 26. 1. 2021, kdy počala běžet promlčecí doba. Následně se soud prvního stupně nevypořádal s otázkou stavění běhu promlčecí doby po dobu předběžného projednání nároku nejdéle po dobu 6 měsíců. Žalobkyně zároveň namítla, že uplatnění námitky promlčení žalovanou je v rozporu se zásadami poctivosti, když žalobkyně očekávala, že dojde k nápravě a průtahy/neefektivita byly na straně státu. Závěrem se žalobkyně ohradila proti tvrzení soudu prvního stupně, že škoda nevznikla v příčinné souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem, nýbrž v důsledku jednání třetí osoby. Odvolacímu soudu žalovaná navrhla, aby napadený rozsudek změnil, případně jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.7. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že jej považuje za nedůvodné a navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a násl. o. s. ř. jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.9. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění tak, jak byly popsány soudem prvního stupně, neboť nebyla mezi účastníky sporná. Sporným zejména zůstalo, zda žalobkyně svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup uplatnila včas a pokud ano, zda nároky na náhradu majetkové újmy jsou důvodné.10. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že nárok na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu je promlčen. Nárok na náhradu škody způsobené státem či jiným orgánem veřejné moci se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Jedná se o úpravu tzv. subjektivní promlčecí doby, v níž musí poškozený uplatnit nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím. Počátek běhu subjektivní promlčecí doby u škody způsobené nesprávným úředním postupem se odvíjí od okamžiku, kdy se poškozený o škodě z takového nesprávného úředního postupu dozvěděl, tedy kdy prokazatelně získal vědomost o tom, že vznikla. Vědomost se přitom zásadně vztahuje k majetkové újmě na straně poškozeného, nikoliv k události o skutečnosti, v jejíž příčinné souvislosti újma vznikla. Zmíněná lhůta je přitom lhůtou hmotněprávní, pro kterou platí obecné pravidlo, že počíná dnem, kdy uvedené právo mohlo být poprvé uplatněno. Ustanovení § 35 OdpŠk upravuje speciální případ stavení běhu promlčecí doby, kdy v návaznosti na povinné projednání nároku na náhradu škody u příslušného , orgán, či jiného ústředního správního úřadu, se promlčecí doba po tuto dobu staví, nejdéle však po dobu šesti měsíců. Jelikož žalovaná využila svého práva vznést námitku promlčení, k níž soud z úřední povinnosti jinak nepřihlíží, soud prvého stupně postupoval správně, pokud v rámci právního posouzení věci samé upřednostnil řešení této námitky, neboť v případě její důvodnosti nelze žalobě vyhovět, protože důvodným uplatněním této námitky dochází k zániku autoritativní vynutitelnosti práva.11. Soud prvního stupně při posouzení námitky promlčení vycházel z data 25. 6. 2020, kdy měla být žalobkyně vyrozuměna , právnická osoba, v , adresa, o založení věci. Odvolací soud se s tímto závěrem soudu prvního stupně zcela ztotožňuje, neboť žalobkyně toto vyrozumění označila jak v žalobě, tak i v rámci předběžného uplatnění nároku u žalované.12. V rámci odvolacího řízení pak žalobkyně předložila odpověď , právnická osoba, ze dne 26. ledna 2021 č. j. , spisová značka, a č. j. , spisová značka, , v němž , Označení, reaguje na žádost (mj.) žalobkyně o nařízení kontroly skončených věcí a zrušení označených usnesení. Z podání vyplývá, že orgány činné v trestním řízení nepochybily, pokud věc oznámenou žalobkyní odložily. Kopie sdělení , právnická osoba, založená ve spise na čl. 41 pak obsahuje ručně psanou poznámku, že byla doručena do DS dne 28. 1. 2021. Odvolací soud tuto písemnost však nepovažuje za konečné rozhodnutí, dle něhož by měla žalobkyně získat vědomost, kdo odpovídá za škodu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu, zde rozuměj neúčinného vyšetřování. Z této písemnosti zejména vyplývá, že , právnická osoba, neshledalo potřebu nařídit kontrolu skončené věci, která se týkala oznámení žalobkyně. Zároveň se v něm podrobně zabývá obecně právem na účinné vyšetřování, zejména pokud má jít o zásah do majetkových práv. V závěru pak samo , právnická osoba, své vyrozumění nepovažuje za rozhodnutí správního orgánu jako takové a nespadá ani pod § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, upravující podávání ústavních stížností.13. Dle odvolacího soudu nemohlo toto podání nijak změnit již dřívější povědomí žalobkyně, že věc byla orgány činnými v trestním řízení odložena, tudíž se případně může domáhat náhrady tvrzené újmy z titulu nesprávného úředního postupu v důsledku neúčinného vyšetřování. Z výše uvedeného je zřejmé, že od doručení tohoto vyrozumění nelze odvozovat počátek běhu promlčecí doby a rozhodnutí soudu prvního stupně je tudíž správné, když vyšel z data 25. 6. 2020, kdy bylo žalobkyni doručeno vyrozumění o založení věci, jako počátku běhu promlčecí doby. Pokud byl u žalované nárok uplatněn dne 18. 1. 2024 a žaloba podána 19. 8. 2024, stalo se tak po uplynutí promlčecí doby.14. Na uvedeném nemůže změnit ani námitka žalobkyně, že předběžným uplatněním nároku u žalované došlo ke stavení běhu promlčecí doby ve smyslu ustanovení § 35 OdpŠk, když nárok na náhradu škody podle tohoto zákona byl již v době jeho uplatnění u žalované promlčen.15. Žalobkyně zároveň namítala, že žalovanou vznesená námitka promlčení je v rozporu se zásadou poctivosti, resp. dobými mravy. Žalobkyně v tomto směru nic bližšího netvrdila, pouze že očekávala, že dojde k napravení neefektivního vyšetřování ze strany státu. K tomu odvolací soud uvádí, že dle judikatury Nejvyššího soudu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99 nebo rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013) za výkon práva v rozporu s dobrými mravy lze považovat pouze ta