55 Co 441/2025-269 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 83 978, 63 Kč s příslušenstvím zde uvedeným do 3 dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. žalobu zamítl, ohledně povinnosti žalované uhradit žalobkyni 2 000 Kč s příslušenstvím, výrokem III. rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 600 Kč a výrokem IV. rozhodl o tom, že žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek z žaloby ve výši 4 299 Kč na účet soudu I. stupně.2. Předmětem řízení bylo plnění ze smlouvy o dílo ze dne , datum, . Žalobkyně požadovala tři nároky z této smlouvy spočívající ve smluvní pokutě z důvodu porušení jednotlivých článků smlouvy o dílo. Ve smlouvě obě strany předpokládaly protokolární předání a převzetí díla. Předávací řízení proběhlo , datum, a k faktickému převzetí a tím i dokončení díla došlo až , datum, , dle zápisu, který obě strany odsouhlasily a podepsaly. K dokončení díla nemohlo dojít z důvodu na straně žalované a soud rozhodl tak, že žalobkyně má nárok na smluvní pokutu ve výši 66 978,63 Kč za 20 dnů prodlení. Navíc žalovaná nepožádala o prodloužení termínu dokončení díla nebo přerušení provádění díla.3. Soud dále shledal důvodným nárok na zaplacení smluvní pokuty 5 000 Kč, která byla sjednána pro případ, že zhotovitel oznámí objednateli, že dílo je dokončeno a připraveno k předání a následně objednatel zjistí, že tomu tak není, jako v daném případě. Tato pokuta směřovala k sankcionování zbytečně vyvolaného přijímacího řízení, jehož výsledkem bylo nepředání dokončeného díla. Tuto pokutu soud hodnotil jako nikterak duplicitní a shledal ji důvodnou. Dále se zabýval požadavkem na úhradu smluvních pokut po 2 000 Kč v sedmi případech za porušení smluvní povinnosti spočívající v porušení článku 12.1. ujednání, a to s ohledem na bezpečnostní zájmy státu porušení interních nařízení žalobkyní, zejména k udělení povolení vstupu a vjezdu do vojenského objektu, a to dle článku dle článku 11.8. v rozsahu 2 000 Kč za každé porušení této povinnosti. Soud I. stupně v šesti případech shledal žalobu důvodnou, v jednom případě ze dne , datum, nikoliv s tím, že toto porušení nebylo prokázáno přes poučení soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. Celkem tak soud shledal žalobu důvodnou z titulu smluvních pokut v rozsahu částky 83 978,63 Kč a v rozsahu 2 000 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla neúspěch pouze v nepatrné výši a o povinnosti zaplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto z toho důvodu, že žalobkyně byla od jeho úhrady ze zákona o soudních poplatcích osvobozena.4. Proti zamítavému výroku podala žalobkyně včasné odvolání s tím, že dle vlastního tvrzení žádala včas o povolení vstupu pracovníky žalované, k jejímu vstupu došlo a za této situace nebyl požadavek na úhradu smluvní pokuty dle jejího názoru důvodný, proto v tomto rozsahu navrhovala, aby byl napadený rozsudek změněn.5. Proti vyhovujícímu výroku podala žalovaná včasné odvolání, v němž poukázala na skutečnosti, které uváděla již v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Poukázala na to, že k opoždění došlo v důsledku toho, že dodávka bojleru ze zahraničí přišla opožděně a šlo o zcela nečekanou překážku. Na ní neměla odvolatelka vliv, proto by neměla být uznána povinnou ani hradit smluvní pokuty za nepodařené předání díla, ani za nepředložení seznamu pracovníků vstupujících do areálu. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn tak, že se žaloba v celém rozsahu zamítá.6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu z titulu obou odvolání a řízení, které vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně ani žalované není důvodné.7. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy náležitě vyhodnotil a dospěl na jejich základě ke správným skutkovým zjištěním. Z nich odvolací soud vycházel a neshledal důvody pro opakování či doplnění dokazování.8. I po právní stránce obvodní soud posoudil věc správně a odvolací soud nemá k jeho právnímu hodnocení žádných výhrad. K otázce pozdní dodávky bojlerů, která měla mít vliv na termín dokončení díla, se soud prvního stupně dostatečně vypořádal v odstavci 65. písemného odůvodnění svého rozhodnutí s tím, že vycházel z toho, že objednávka na dodávku bojlerů byla podána žalovanou spíše opožděně a nesla tak vinu v tom, že tyto bojlery nebyly dodány včas, přestože jejich objednávku mohla realizovat dříve. Navíc na tuto skutečnost objednatele nijak neupozornila, naopak ho ubezpečila, že termín dodržen bude. Navíc dle smlouvy mohla požádat o prodloužení dokončení díla, nebo jeho přerušení, což neučinila. S tímto závěrem se odvolací soud rovněž ztotožňuje. Stejně tak se lze po skutkové stránce ztotožnit se závěry soudu o zamítnutí smluvní pokuty za tvrzené porušení smlouvy z , datum, , když i zde závěr soudu vychází ze zjištěného skutkovéhop stavu.9. S ohledem na tyto závěry odvolací soud hodnotil rozhodnutí soudu I. stupně za věcně správné, proto v celém rozsahu potvrdil postupem dle § 219 o.s.ř.10. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně v odvolacím řízení, v němž byla v převážné míře úspěšná, vynaložila náklady za 3 úkony v paušální výši podle 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. a to za vyjádření k odvolání, přípravu a účast u jednání odvolacího soudu. S ohledem na to, že výše těchto paušálních náhrad je stanovena vyhláškou , právnická osoba, , odvolací soud i při vědomí aktuální judikatury Nejvyššího soudu ČR neshledal důvod pro zvýšení sazby za jednotlivé úkony na částku 450 Kč.