34 C 319/2019-224 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobou podanou dne [datum] se žalobce domáhá vydání rozsudku, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 758.614 Kč s příslušenstvím tvořeným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení. V žalobě uvedl, že mezi žalovaným a [právnická osoba] a.s. (dále jen "právní předchůdce žalobce") byla dne [datum] uzavřena smlouva o obchodním zastoupení, na základě které měl žalovaný pro právního předchůdce žalobce vykonávat činnost jako podřízený pojišťovací zprostředkovatel na základě živnostenského oprávnění a registrace u [obec] národní banky. Za tuto činnost měl žalovaný právo na odměnu v podobě provize za zprostředkování obchodů a za pomoc při správě a stálou péči o pojistný kmen. Pokud žalovaný jako obchodník využíval systém podpory pro adaptaci a vzdělávání, byl zavázán nevypovědět či jinak nezpůsobit ukončení smlouvy v prvních 18 měsících. Dne [datum] byly dále uzavřeny dodatek ke smlouvě o zprostředkování - vedení skupiny č. [anonymizováno] a dodatek ke smlouvě o zprostředkování o zaručené odměně č. [anonymizováno], který upravoval vznik nároku na zaručené odměny upravené v odměňovací směrnici. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o zprostředkování - obchodní zastoupení, pomoc při správě č. [anonymizováno], kterou došlo k nahrazení původní smlouvy ze dne [datum] a ke zrušení všech navazujících dodatků. Dále byl s žalovaným dne [datum] uzavřen dodatek ke smlouvě o zprostředkování - vedení skupiny č. [anonymizováno]. Žalovaný jako manažer skupiny měl nárok na odměnu stanovenou interním předpisem. Dne [datum] vypověděl žalovaný smlouvu o zprostředkování s účinností od [datum], dne [datum] byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena dohoda o ukončení spolupráce. Právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 15.000 Kč za náklady sjednané s registrací a adaptací v souladu s interní normou právního předchůdce žalobce. Dále žalobce požaduje částku 746.961 Kč z důvodu ukončení smlouvy žalovaným do dvou let od jejího uzavření. Žalobce tvrdí, že jeho právnímu předchůdci vzniklo vůči žalovanému právo na vrácení zaručených odměn v souladu s přehledem zaručených odměn, uvedeným "v excelovém souboru, který obsahuje odpovídající výši vyplacené zaručené odměny a výši zaručené odměny k vrácení." Žalovaný byl právním předchůdcem žalobce vyzván k vrácení dopisem ze dne [datum] ve lhůtě do [datum]. Dne [datum] bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobce na žalobce. K postoupení pohledávky došlo na základě smlouvy ze dne [datum]. Dne [datum] byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka na částku 847.466,65 Kč, skládající se z jistiny 758.614 Kč, úroků z prodlení ve výši 59.483,65 Kč, poplatku 1.200 Kč a odměny advokáta ve výši 28.169 Kč. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, proti kterému podal žalovaný odpor. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že dle článku IV. 2. dodatku ke smlouvě ze dne [datum] dojde-li k zániku smluvního vztahu do dvou let od uzavření smlouvy, zaniká žalovanému nárok na alikvotní část zaručené odměny vyplacení dle dodatku. Tato vratka se vypočte jako rozdíl mezi 24 měsíci předpokládané minimální doby spolupráce a počtem měsíců, kdy žalovaný plnil adaptační plán. V průběhu trvání smlouvy byla žalovanému vyplacena zaručená odměna ve výši 46.961 Kč za dva měsíce. Smlouva byla ukončena dohodou ke dni [datum], celková spolupráce právního předchůdce žalobce a žalovaného trvala 9 měsíců. Alikvotní vratka proto činí 43.047,58 Kč. Pokud žalobce požaduje smluvní pokutu, žalovaný se skutečně zavázal nevypovědět či jinak nezpůsobit ukončení smlouvy v prvních 18 měsících trvání smluvního vztahu (čl. XII. 3. smlouvy). K ukončení smlouvy však došlo dohodou smluvních stran, tedy žalovaný smlouvu nevypověděl ani nezpůsobil její ukončení. Ukončení smlouvy dohodou je výkonem práva, které účastníku smlouvy náleží a nemůže být porušením smluvní povinnosti. Žalobce prováděný výklad smluvních ujednání navíc neodpovídá dohodě žalovaného a právního předchůdce žalobce, kdy na pozici krajského ředitele byla žalovanému přislíbena fixní odměna ve výši 100.000 Kč měsíčně s dalšími provizemi ve výši 27 % z vlastního obchodu a obchodů podřízených pracovníků. Dle názoru žalovaného vztah s právním předchůdcem žalobce vykazuje znaky zastřeného pracovního poměru, neboť zde absentuje prvek samostatnosti. Žalovaný vykonával činnosti jménem a na účet právního předchůdce žalobce, byl vázán jeho pokyny a interními předpisy. Žalovaný byl povinen řídit se pokyny nadřízeného, používat přidělenou emailovou adresu, účastnit se školení, informovat právního předchůdce žalobce o sankcích, činnosti příbuzných osob pro konkurenci a rovněž se zavázal nevykonávat zprostředkovatelskou činnost pro jiné subjekty. Dle žalovaného proto na posuzovanou věc dopadá ustanovení § 331 zákoníku práce, kdy zaměstnavatel může požadovat neprávem vyplacené částky jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené. Podáním ze dne [datum] žalobce doplnil, že s žalovaným řeší vrácení vyplacených částek již od roku 2018. Žalovanému byly vyplaceny zaručené odměny ve výši 746.961,07 Kč v období od června 2017 do prosince 2017. Jelikož žalovaný nesplnil podmínku minimální produkce dle dodatku ze dne [datum], požaduje žalobce vrácení veškerých provizí. Kumulativní cíl produkce byl stanoven v období od června do srpna 2017 v částce 170.000 Kč, skutečná produkce byla 31.608 Kč, což představuje plnění produkce v rozsahu 19 %. Odměna ve výši 746.961,07 Kč byla žalovanému vyplacena jako zálohová dle čl. III. 1 a čl. III. 5. dodatku. Smluvní vztah zanikl v prvních dvou letech jeho trvání, žalovaný byl proto dle tvrzení žalobce povinen dle čl. IV. 1 a čl. IV. 2. dodatku vrátit žalobci veškeré vyplacené zálohy v plné výši. Tzv. zálohová odměna krajského ředitele je pojmenováním odlišena od běžné zaručené odměny, nicméně i tato je svou systematikou zařazena do čl. III., který je nazván "adaptační období a zaručená odměna". Z toho je dle názoru žalobce patrné, že "i tato varianta má být součástí zaručené odměny odlišné od formálně označené zaručené odměny". Pokud je požadována smluvní pokuta, žalovaný se zavázal nijak nezpůsobit ukončení smlouvy, což uzavřením dohody učinil. Dohoda byla navíc uzavřena na popud žalovaného, který podal výpověď. Smluvní pokuta byla uložena na základě rozhodnutí obchodní ředitelky v částce 15.000 Kč. V souvislosti s požadovanou smluvní pokutou odkázal žalobce při jednání soudu na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 23 Cdo 1192/2019. Nedůvodné jsou námitky žalovaného ve vztahu k tvrzenému zastřenému pracovnímu poměru, protože pozice podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele vyplývá ze zákona č. 38/2004 Sb. a je u ní potlačena složka samostatnosti a vytvoření závislosti u podnikatelů v postavení podřízených pojišťovacích zprostředkovatelů. Na výzvu soudu učiněnou usnesením ze dne 1.4.2020, č.j. 34 C 319/2019-148, doplnil žalobce následující skutková tvrzení podáním ze dne [datum]. Žalobce uvedl, že dlužná částka ve výši 758.614 Kč je složena z částky 700.000 Kč odpovídající zálohové odměně vyplacené žalovanému dle čl. III. 5. dodatku, z částky 43.614 Kč odpovídající vyplacené zaručené odměně za období červen až srpen 2017 ve výši 46.961 Kč po odečtení nároku žalovaného na částku 3.347 Kč a z částky 15.000 Kč na smluvní pokutě. Dále žalobce zopakoval svá tvrzení ohledně odměny krajského ředitele jako odměny zálohové, kdy nárok na tuto odměnu zůstává zachován při splnění svou podmínek dle čl. III. písm. a) a b) dodatku. Dle tvrzení žalobce je z čl. IV. dodatku patrné, že zaručená odměna je vázána na dvouleté trvání smlouvy. Údaj o kumulativním cíli 170.000 Kč byl stanoven z první tři měsíce trvání vztahu s žalovaným. Údaj o skutečné produkci 31.608 Kč odpovídá souhrnu ročního pojistného na smlouvách sjednaných žalovaným v období od června do srpna 2017. Na zaručených odměnách byla žalovanému vyplacena částka 46.961 Kč a žalobce má nárok na její vrácení. Žalovanému byly v období od června 2017 do prosince 2017 vyplaceny částky 7 x 100.000 Kč, 24.500,51 Kč a 22.460,56 Kč. Na žalobce byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě smlouvy ze dne [datum]. Při jednání soudu učinili žalobce a žalovaný nesporným, že zaručená odměna, která má být žalovaným žalobci vrácena představuje částku 43.614 Kč. Z provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Dle smlouvy o zprostředkování ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce měl žalovaný pracovat na pozici podřízený pojišťovací zprostředkovatel (dále jen„ obchodník“), kdy právní vztah měl být dále podrobně regulován interními předpisy. Dle čl. II. 5. měl žalovaný jako obchodník nárok na odměnu v podobě provize zprostředkovatele za realizaci obchodů a správu pojistného kmene dle podmínek uvedených ve smlouvě. Dle čl. VI. 5. smlouvy pokud nevznikl nárok na výplatu uvedené odměn