11 C 226/2020-49 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou k soudu dne 30. 4. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána k povinnosti zaplatit mu částku 8 880 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že jeho právní předchůdce uzavřel s žalovanou dne 27. 11. 2018 Smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 6 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 13. 2. 2019. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.ferratum.cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek článku třetím pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [anonymizováno] zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 6 000 Kč a splatností dne 13. 2. 2019. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované [bankovní účet]. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Dlužná částka nebyla uhrazena. Aktivní legitimaci žalobce odvozuje od smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20. 12. 2019 mezi [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a společností žalobce jako postupníkem a věřitelem novým. 2. Zdejší soud v dané věci vydal dne 18. 6. 2020 pod č. j. EPR 100876/2020-7 elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Soud proto dříve vydaný elektronický platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání. 3. Na ústním jednání, které bylo nařízeno na den [datum], soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Žalovaná u ústního jednání uvedla, že úvěr čerpala, dluhu si je vědoma, žádala, aby jí soud poskytl, vzhledem ke špatné finanční situaci, splátkový kalendář. 4. Z důkazů, které měl soud k dispozici, zjistil soud následující skutkový stav. 5. Ze Smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena dne 28. 11. 2018 (na smlouvě chyběly podpisy zástupce původního věřitele, podpis žalované), bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce jako věřitel se zavázal ve prospěch žalované poskytnout úvěr ve výši 6 000 Kč a tato se zavázala úvěr splatit do 12. 1. 2019, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 880 Kč. Žalovaná, i když smlouva neobsahovala originální podpis žalované, uvedla, že si dluhu vůči nyní žalobci je vědoma. Z toho soud učinil závěr, že smlouva mezi původním věřitelem a žalovanou byla skutečně uzavřena. Z dodatku č. 1 ke smlouvě o úvěru, který měl být týmiž účastníky uzavřen dne 16. 1. 2019, bylo zjištěno, že došlo k posunu splatnosti úvěrů do 13. 2. 2019 a došlo ke změně roční procentní sazby nákladů na úvěr. Z článku III. tohoto dodatku vyplývalo, že žalovaná zaplatí vyšší částku, a to 10 860 Kč, s tím, že za prodloužení data splatnosti úvěru doplatí 1 980 Kč spolu se zbylým dluhem a poplatkem, tedy do 13. 2. 2019. Soudu byly předloženy i standardní informace o spotřebitelském úvěru, faktura – daňový doklad, na základě kterého měla žalovaná dne 14. 1. 2019 zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 8 880 Kč. Dalším listinným důkazem bylo potvrzení o provedené platbě dne 28. 11. 2018, ze kterého bylo zjištěno, že částka 6 000 Kč z účtu právního předchůdce žalobce dne 28. 11. 2018 odešla na účet č. [bankovní účet]. Ze zprávy [anonymizováno] bylo ověřeno, že tento účet je veden na majitele účtu – žalovanou. 6. Dalšími listinnými důkazy byly listiny týkající se aktivní legitimace žalobce. Jednalo se o Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2019 oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 1. 2020, včetně dokladu o jejím doručování žalované (podací lístek). Oznámení o postoupení pohledávek obsahovalo i výzvu k úhradě před podáním žaloby právního zástupce žalobce a to z téhož data jako oznámení. 7. Z provedeného dokazování, tak jak bylo konstatováno výše, má soud za prokázáno, že žaloba je důvodnou pouze zčásti. Bylo prokázáno, a to prohlášením žalované, že smlouva o úvěru byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena a bylo prokázáno také to, že žalovaná se nejprve zavázala dlužnou částku, tedy poskytnutý úvěr, zaplatit do 14. 1. 2019 a následně do 13. 2. 2019. Zavázala se, že v tomto termínu zaplatí nejen poskytnutý úvěr, tedy vyplacenou finanční částku, ale také poplatek ve výši 2 880 Kč. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr v tom směru, že ujednání účastníka této smlouvy o povinnosti žalované zaplatit poplatek ve výši 2 880 Kč, který představoval zhruba 50% z půjčené částky a který měla žalovaná původně zaplatit za půjčku peněz trvající jeden a půl měsíce, je absolutně neplatným právním úkonem ve smyslu § 547 o. z., a to pro rozpor s dobrými mravy. S ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy dospěl soud k závěru, že sjednaný poplatek je nepřiměřeně vysoký a představuje tudíž nepřiměřeně vysoký zisk skrytý pod tímto pojmem. Soud vycházel z toho, že souladné s dobrými mravy je takové ujednání, jež vymezuje práva a povinnosti účastníků smlouvy vyváženě. To však v daném případě dovodit nelze, protože žalovaná za poskytnutou částku 6 000 Kč, kterou měla původně uhradit za jeden a půl měsíce, měla zaplatit poplatek ve výši 2 880 Kč, tedy skoro 50% z půjčené částky. Tato odměna z půjčené částky, je dle názoru soudu, zcela nepřiměřená, a proto soud shledal ujednání o tomto poplatku za ujednání v rozporu s dobrými mravy, tudíž absolutně neplatným, a z tohoto důvodu byla žaloba v této části zamítnuta. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. V tomto případě žalobci vznikly náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč, na které by měl nárok, pokud by byl 100% úspěšným. Tato částka se skládá z náhrady za soudní poplatek ve výši 400 Kč a náhrady za právní zastoupení žalobce, která spočívá ve třech úkonech právní služby á 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, přičemž úkony právní služby spočívají v převzetí a přípravě právního zastoupení, předžalobní výzvě a podané žalobě. Náklady právního zastoupení jsou dále navýšeny o tři režijní paušály á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky a 21% DPH ve výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobce osvědčil, že je jejím plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že byl žalobce úspěšný jen zčásti, má nárok na 36,36% z výše označené částky, tedy na částku 541 Kč. K úhradě nákladů řízení ve výši 541 Kč soud zavázal žalovanou. 9. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.