11 C 36/2021-111 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou k soudu dne 21. 7. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán povinnosti zaplatit mu částku 227 194,14 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovaným dne 28. 3. 2017 uzavřel smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru – konsolidace plus, když touto byl sjednán úvěrový rámec ve výši 264 000 Kč. Výpočet měsíční splátky byl sjednán jako 1,6 % z úvěrového rámce, to je 4 224 Kč, když jednotlivé splátky byly splatné vždy k šesnáctému dni příslušného měsíce, počínaje dnem 16. 4. 2017. Na základě této smlouvy načerpal žalovaný úvěr ve výši 264 000 Kč, a to dne 28. 3. 2017 jak vyplývá z přiloženého výpisu z úvěrového účtu žalovaného. Roční úroková sazba smluvního úroku byla sjednána ve výši 12,20 %. Před uzavřením smlouvy, v souladu s požadavky zákona účinného v době uzavření smlouvy, provedl žalobce s odbornou péčí posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru s ním, přičemž získané informace si dále ověřil nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Vzhledem k tomu, že ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání (prodlení s úhradou měsíčních splátek ze strany žalovaného), zaslal mu žalobce, v souladu s čl. 31 písm. d) ve spojení s čl. 32 písm. c) Všeobecných obchodních podmínek, dne 9. 8. 2019 oznámení o prohlášení úvěru za splatný, kde žalovaného informoval o prohlášení jeho úvěru číslo [bankovní účet] za splatný ke dni 7. 8. 2019 a současně ho vyzval k úhradě již splatné částky, a to do 23. 8. 2019. Žalovaná částka činí částku ve výši 227 194,14 Kč a skládá se z načerpané neuhrazené jistiny úvěru ve výši 225 034,17 Kč a úroku z prodlení počítaného z částky dlužné jistiny a kapitalizovaného ke dni předání případu k vymáhání do AK, to je ke dni 29. 6. 2020 v částce 5 159,97 Kč. Výše uvedené představuje stav pohledávky ke dni 29. 6. 2020. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě předžalobní upomínkou, dlužná částka nebyla uhrazena. 2. Zdejší soud v dané věci vydal dne 10. 8. 2020, pod číslem č. j. EPR 170 964/ 2020 elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Soud proto dříve vydaný elektronický platební rozkaz dle § 173 odstavec 2 o. s..ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání. 3. Na ústním jednání, které bylo nařízeno na den 27. 7. 2021 soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k ústním jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř., když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 28. 3. 2017 mezi žalobcem jako bankou a žalovaným jako klientem. Žalobce se zavázal žalovanému poskytnout úvěrový rámec ve výši 264 000 Kč. K prvnímu čerpání mělo dojít 28. 3. 2017. Z článku III. této smlouvy bylo zjištěno, že peněžní prostředky byly určeny jednak účelově na úplnou úhradu dluhů sjednaných mezi bankou a žalovaným a evidovaných na úvěrovém účtu [bankovní účet] s zůstatkem 112 138,03 Kč a na úvěrovém účtu číslo [bankovní účet] s zůstatkem 117 254,99 Kč. Zbylá část jistiny úvěru mohla být použita neúčelově a byla čerpána převodem na běžný účet žalovaného číslo [bankovní účet]. Žalovaný se takto poskytnutý úvěr zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1,6 % z úvěrového rámce, to je 4 224 Kč a dále se zavázal k úhradě pojištění ve výši 376 Kč spolu s měsíčními splátkami. Každá měsíční splátka byla splatná k šestnáctému dni v měsíci počínaje dnem 16. 4. 2017. Roční úroková sazba byla dohodnut jako pevná ve výši 12,2 %. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit dosáhla výše 420 307,65 Kč. V článku IV. odstavec čtvrtý se smluvní strany dohodly na poplatcích, které bude povinen žalovaný platit, jednalo se o částku 600 Kč za zaslání každé upomínky a 300 Kč za prohlášení úvěru za ihned splatný. V odstavci jedenáctém tohoto článku bylo ujednáno, že případem porušení je také to (písm. d) tohoto odstavce), že se klient ocitne v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky banky, nebo pokud je proti klientovi zahájen soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční řízení. Z odst. a), bodu dvanáct tohoto článku, vyplynulo oprávnění žalobce, pokud dojde k případu porušení, prohlásit svým rozhodnutím kterékoliv dluhy klienta vůči bance za ihned splatné a požádat klienta o jejich předčasné splacení. Z výpisu z úvěrového účtu k datu 27. 4. 2017 bylo zjištěno, že na tento účet byla převedena částka 264 376 Kč a dne 28. 3. 2017 došlo k čerpání úvěru způsobem uvedeným ve smlouvě. Dne 28. 3. 2017 došlo k zaplacení zůstatku úvěrů na úvěrovém účtu [číslo] ve výši 112 138,03 Kč, na úvěrovém účtu [číslo] ve výši 117 254,99 Kč a téhož dne byla zbylá část poskytnutého úvěru ve výši 34 600,98 Kč převedena na běžný účet žalovaného číslo [bankovní účet]. Z úvěrového účtu za období květen 2020, který byl veden na žalovaného pod číslem [bankovní účet] bylo zjištěno, že se na něm nachází dlužná částka po splatnosti 222 034,17 Kč, v tomto případě se jednalo o jistinu a splatný úrok z prodlení z jistiny ve výši 3 262,05 Kč Celkem tedy dlužná částka na tomto úvěrovém účtu k datu 27. 5. 2020 činila 225 296,22 Kč. Z výpisu z běžného účtu za březen a duben 2017, který byl veden na žalovaného pod číslem [bankovní účet] bylo dále ověřeno, že na tento účet byla dne 28. 3. 2017 připsána částka 34 606,98 Kč představující čerpání části úvěru. 5. Další listinné důkazy, které měl soud k dispozici byly formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 3. 2017 a všeobecné produktové podmínky účinné od 1. 9. 2014, s jejichž obsahem své žalovaný před podpisem smlouvy seznámil, s jejichž obsahem souhlasil, což stvrdil podpisem smlouvy, neboť tyto tvořily nedílnou součást smlouvy. Dalším listinným důkazem bylo oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 9. 8. 2019 a předžalobní upomínka právního zástupce žalobce ze dne 8. 7. 2020, včetně dokladu o jejím doručování žalovanému (podací lístek). 6. Před uzavřením smlouvy žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného. K tomuto soudu předložil důkazy, a to čestné prohlášení o výši mzdy zasílané na běžný účet číslo [bankovní účet], které učinil žalovaný v prohlášení ze dne 28. 3. 2017. Jako svého zaměstnavatele označil [právnická osoba], přičemž příjem za říjen 2016 u něj činil 18 168 Kč čistého, za listopad 2016 22 052 Kč čistého, za prosinec 2016 18 329 Kč čistého a za leden 2017 částku 18 503 Kč čistého. Souhlasil s tím, že pro jeho žádost o úvěr bude použita částka čistého měsíčního příjmu ve výši 18 416 Kč. Soudu byla předložena žádost o úvěr – konsolidace plus, ze které byl uvěřeno, že žalovaný pokud se jedná o své poměry uvedl, že bydlí v pronajatém domě od 1. 1. 2014. Je svobodný, pracovní poměr byl uzavřen od 4. 2. 2013 na dobu neurčitou. Celkový čistý měsíční příjem domácnosti u něj činil 30 000 Kč. 7. Dle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Z provedeného dokazování, podřazením pod citované zákonné ustanovení má soud za jednoznačně prokázáno, že žaloba je důvodnou. Bylo prokázáno, že mezi žalobcem jako bankou a žalovaným jako klientem byla platně uzavřena úvěrová smlouva – konsolidace plus, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 264 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Bylo prokázáno, že tuto svoji povinnost úvěr řádně a včas splácet žalovaný nesplnil. Z tohoto důvodu žalobce využil svého práva, které mu vyplývalo z výše uvedené úvěrové smlouvy, úvěr zesplatnil. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě peněžitého dluhu žalobci a vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobci, přiznal soud žalobci rovněž příslušenství pohledávky – úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1968 a 1970 o.z. ve výši vyplývající z nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodnil soud ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě náklady zcela úspěšného žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 9 088 Kč na nákladech právního zastoupení. Náklady právního zastoupení se skládají ze čtyř úkonů právní služby a 9 220 Kč dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, které spočívají v převzetí a přípravě právního zastoupení, předžalobní výzvě, podané žalobě a účasti právního zástupce žalobce na ústním jednání soudu dne 27. 7. 2021 Náklady právního zastoupení jsou dále navýšeny