33 C 240/2020-25 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou soudu dne 31. 3. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1 525 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 525 Kč od 6. 11. 2019 do zaplacení s tím, že dne 5. 11. 2019 při jízdě tramvají - linkou [číslo] veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobcem, se žalovaná neprokázala přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby po ní žalobce požadoval jízdné ve výši 25 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, které ovšem žalovaná nezaplatila. 2. Žalovaná skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnila, předložené listinné důkazy nevyvrátila. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 3. Soud ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] předžalobní upomínky ze dne 6. 2. 2020 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 11. 2. 2020 zjistil, že žalovaná se dne 5. 11. 2019 v [údaj o čase] hod. přepravovala prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovaným žalobcem – tramvajovou linkou [číslo], a na výzvu přepravního kontrolora [anonymizována čtyři slova] se neprokázala platným jízdním dokladem (uskutečnila jízdu bez jízdního dokladu), byla proto vyzvána k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému v celkové výši 1 525 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, přestože k tomu byla vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 6. 2. 2020. Výše přirážky k jízdnému vyplývá z Tarifu a Smluvních přepravních podmínek [anonymizována dvě slova]. 4. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil takto. Mezi žalovanou a žalobcem vznikl právní poměr vyplývající ze smlouvy o přepravě osoby, kterou ve smyslu § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník“), se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Ohledně podrobnější úpravy osobní přepravy odkazuje § 2578 občanského zákoníku na jiné právní předpisy, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství. 5. Podmínky provozování tramvaje stanoví zákon č. 266/1994 Sb. o dráhách. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb. průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození, adresa pro doručování a číslo osobního dokladu. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. 6. Protože se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a nezaplatila jízdné a přirážku k jízdnému, je nárok žalobce důvodný. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, s přihlédnutím k výši úroků stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. Ohledně náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. a procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Protože řízení ve věci bylo zahájeno po 1. 7. 2014 a jsou splněny předpoklady stanovené § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), kdy jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, postupoval soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení podle citovaného ustanovení. Žalobci tak náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, náhrada nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby ve výši 3x 200 Kč, tj. 600 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 a. t. (převzetí a příprava věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3x režijní paušál po 100 Kč, tj. 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč Celkem tak náklady řízení žalobce dosáhly částky 1 489 Kč a tuto částku je žalovaná povinna žalobci nahradit, a to k rukám právního zástupce žalobce. 10. Ke splnění uložené povinnosti byla žalované v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta v trvání tří dnů.