34 C 157/2021-97 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 15.842,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15.842,95 Kč za dobu od 21.11.2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 64,40 Kč, úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky 13.412,95 Kč za dobu od 21.11.2019 do zaplacení a úrokem ve výši 906,38 Kč. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, podle níž žalované poskytl úvěr 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobci zaplatit celkovou částku v měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 15,9 % ročně. Žalovaná však zaplatila toliko 2.403,56 Kč. K zesplatnění úvěru došlo dopisem ze dne 20.11.2019 z důvodu opakovaného prodlení žalované s úhradou splátek. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.8.2020 postoupena na s žalobce. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se ve věci samé nevyjádřila, zásilky soudu si nepřebírala a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavila. Podáním ze dne 11.8.2021 žalobce doplnil tvrzení, že žalovaná uhradila celkem na splátkách částku 2.403,56 Kč. Dále žalobce připojil tabulku, ze které má vyplývat žalobcem provedený způsob započtení plateb žalované. Úvěruschopnost žalované byla dle tvrzení žalobce ověřena na základě informací poskytnutých žalovanou před uzavřením smlouvy a z veřejných registrů. Příjem žalované byl deklarován v žádosti o úvěr. V případě výdajů žalované vycházel právní předchůdce žalobce z historických dat Českého statistického úřadu. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Dle smlouvy ze dne 10.3.2019 měl být předmětem úvěr v částce 15.000 Kč, který se žalovaná měla zavázat splatit ve splátkách po 779,73 Kč, celkem částku 17.654,34 Kč. Úrok měl představovat 15,90 % ročně a sazba RPSN 17,04 % Smlouva však není žalovanou ani právním předchůdcem žalobce podepsána. Dle výpisů z účtu měla žalovaná dlužit žalobci na neuhrazeném úvěru ke dni 20.8.2020 částku 17.660,45 Kč. Dle výpisu z účtu - platební historie čerpala žalovaná dne 11.3.2019 částku 15.000 Kč. Dopisem ze dne 20.11.2019 mělo dojít k zesplatnění úvěru v částce 16.813,73 Kč, dle podacího archu byl dopis odeslán 21.11.2019, doručení zásilky však žalobce neprokázal. Dopisem ze dne 28.8.2020 mělo být žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, žalobce však neprokázal doručení zásilky žalované. Dopisy ze dne 8.11.2019, ze dne 1.10.2019, ze dne 28.9.2019 a ze dne 22.8.2019 měla být žalovaná vyzvána k úhradě dlužných splátek, žalobce ale nedoložil doručení uvedených výzev. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.8.2020 ve spojení s potvrzením ze dne 20.8.2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Dopisem ze dne 10.11.2020 vyzval žalobce žalovanou k úhradě před podáním žaloby. Z náhledu do registru (č.l. 54 verte) nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil. Pokud žalobce uváděl, že vycházel z příjmu žalované uvedeného v žádosti o úvěr, tuto žádost k důkazu nepředložil. Příjem žalované rovněž v řízení prokázán nebyl. V tomto směru dále absentuje i tvrzení žalobce ohledně konkrétních měsíčních výdajů žalované, které případně před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce posuzoval. Vycházel-li právní předchůdce žalobce při posouzení měsíčních výdajů žalované z„ výdajů odhadnutých na základě historických dat ČSÚ“ jedná se o posouzení zcela nedostatečné a formální. Žalobce ani jeho zástupce se navíc k jednání soudu nedostavili. Za této situace soud nemohl poučit žalobce a vyzvat jej ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu k doplnění konkrétních skutkových tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy a označení důkazů k jejich prokázání, konkrétně pak běžných měsíčních výdajů žalované, příjmů žalované a jejích dalších závazků. Dále soud nemohl žalobce vyzvat k označení důkazů k prokázání tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy a doručení zesplatnění úvěru a jednotlivých výzev žalované. Uvedené ustanovení upravuje poučení účastníka přítomného při jednání. V případě, že se žalobce k jednání nedostavil, znemožnil soudu, aby poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu poskytl. Soud za takové situace není oprávněn sdělovat žalobci poučení jinou cestou ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání (v této souvislosti srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.3.2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Ve sporném civilním řízení není na místě požadavek žalobce, aby mu soud za situace, kdy se nehodlá jednání zúčastnit, sděloval jiným způsobem předběžný právní názor soudu, zasílal další výzvy k vyjádření či odročoval jednání. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalobce neunesl břemeno důkazní ohledně uzavření úvěrové smlouvy a doručení zesplatnění úvěru, dále pak břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně posouzení uvěruschopnosti žalované ve vztahu k výdajům žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Ze shora uvedených závěrů navíc vyplývá, že pokud právní předchůdce žalobce nějaké posouzení úvěrucshopnosti žalované prováděl, pak pouze formálně, aniž by se zabýval skutečnými příjmy a výdaji ve vztahu k počtu sjednaných splátek a jejich výši. V důsledku uvedeného je třeba na případnou úvěrovou smlouvu hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru). S ohledem na uvedené je tudíž žalovaná povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalované byla poskytnuta jistina ve výši 15.000 Kč, na kterou dosud uhradila dle tvrzení žalobce 2.403,56 Kč, zbývá tedy uhradit 12.596,44 Kč. Ve vztahu ke splatnosti uvedené částky vycházel soud (za situace, kdy žalobcem předložené upomínky a výzvy nemají prokázáno doručení žalované) z doručení žaloby žalované dne 23.8.2021, splatnost částky tak nastala 24.8.2021 a od 25.8.