34 C 201/2021-498 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobkyně se domáhá vydání rozsudku, kterým by soud určil, že vlastníkem pozemků parc. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], dosud zapsaných na [list vlastnictví], pozemků parc. [číslo] v katastrálním území Ledce u Židlochovic a obci [obec], dosud zapsaných na LV [číslo] pozemků parc. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], dosud zapsaných na [list vlastnictví], vedených u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, je Česká republika s právem hospodaření s majetkem státu pro [anonymizováno] [země], [anonymizováno], [IČO], se sídlem [adresa žalované], [PSČ] [obec] (dále jen„ předmětné nemovitosti“). V žalobě uvedla, že je obchodní společností zabývající se zejména hornickou činností. Mezi žalovanými byla dne [datum] uzavřena směnná smlouva č. S 981/19, na jejímž základě převedl žalovaný 1) na žalovaného 2) vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Předmětné nemovitosti představují pozemky, které jsou součástí chráněného ložiskového území a rovněž součástí dobývacího prostoru [obec] u [obec]. Dobývací prostor byl původně stanoven pro [právnická osoba] [obec] – [právnická osoba], následně došlo dne [datum] k převodu a zaevidování na [právnická osoba] a.s., která ke dni [datum] zanikla s převodem jmění na jediného akcionáře [právnická osoba] Ke dni [datum] do šlo k rozdělení této společnosti odštěpením, kdy jednou z nově vzniklých společností byla [právnická osoba], od [datum] nově jako [právnická osoba] V souladu s ustanovením § 20 odst. 1 horního zákona podala žalobkyně ke dni [datum] žádost o prodej nebo pronájem předmětných nemovitostí. Zákonná povinnost státního subjektu hospodařícího s předmětnými nemovitostmi byla uzavřít s žalobkyní dohodu o pronájmu nebo kupní smlouvu. Smyslem uvedené právní úpravy je dle názoru žalobkyně to, aby těžebním organizacím bylo umožněno plné využití dobývacího prostoru, který jim byl stanoven a nachází se na pozemcích státu. Právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] a.s., uzavřela dne [datum] s žalovaným 1) smlouvu o smlouvě budoucí nájemní a o budoucí kupní smlouvě. I přes uvedené skutečnosti žalovaný 1) předmětné nemovitosti na základě směnné smlouvy převedl do vlastnictví žalovaného 2). Podle názoru žalobkyně je směnná smlouva neplatná, jelikož byla uzavřena v rozporu s § 20 odst. 1 horního zákona, a rovněž ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Naléhavý právní zájem na určení vlastnictví České republiky má dle tvrzení žalobkyně spočívat v tom, že bez takového určení je porušeno právo žalobkyně vyplývající z ustanovení § 20 odst. 1 horního zákona a její právní postavení při dobývání ložiska vyhrazeného nerostu by se stalo nejistým. Jiným než vymezeným osobám v § 20 odst. 1 horního zákona není uložena povinnost k uzavření nájemní nebo kupní smlouvy s žalobkyní. Určení vlastnického práva České republiky má dále zásadní význam pro určení, zda je skutečný vlastník předmětných nemovitostí povinen nájemní či kupní smlouvu uzavřít nebo zda je to ponecháno jeho svobodnému rozhodnutí. Naléhavý právní zájem žalobkyně je dle jejího tvrzení třeba posuzovat se zřetelem ke konečnému smyslu rozhodnutí, tedy ve vztahu k provedení zápisu do katastru nemovitostí, jelikož samotné určení neplatnosti smlouvy by podkladem pro zápis vlastnického práva být nemohlo. Žalovaný 1) navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobnímu návrhu uvedl, že žalobkyně se účelově snaží dosáhnout pro sebe výhodnějšího stavu, byť na ní samotné leží skutečnost, že si při řešení získání právního titulu k předmětným nemovitostem v rámci dobývacího prostoru počínala liknavě. Dobývací prostor byl vymezen již rozhodnutím ze dne [datum], které nabylo právní moci [datum]. Pokud žalobkyně podala žádost dle ustanovení § 20 horního zákona dne [datum], nelze ji považovat ze řádnou minimálně co do specifikace předmětných pozemků. Tuto žádost měla žalobkyně podat 14 let před podáním žaloby, kromě podání žádosti však nadále ve věci nečinila žádné další kroky. Pokud nárok žalobkyně na uzavření dohody ve smyslu ustanovení § 20 horního zákona existoval, promlčel se v obecné promlčecí lhůtě. Ustanovení § 20 horního zákona nezakládá dle názoru žalovaného 1) zákonnou překážku, aby žalovaný 1) s předmětnými nemovitostmi disponoval. Smlouva o budoucí smlouvě kupní byla uzavřena s od žalobkyní odlišným subjektem, a to [právnická osoba], a.s. Podmínky sjednané v této smlouvě dosud nebyly naplněny. Žalovaný 1) dále namítl nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, když výhradní ložisko není součástí pozemku, na kterém se nachází. Uzavřením směnné smlouvy a převodem předmětných nemovitostí tedy nedošlo k maření důlní činnosti žalobkyně. Žalobkyně se však musí na užívání či převodu pozemků s žalovaným 2) dohodnout. Žalovaný 2) rovněž navrhl žalobu zamítnout. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že o žalobkyní vznášených nárocích dosud neměl povědomí. Věcné právo k předmětným nemovitostem nabyl od osoby zapsané v katastru nemovitostí, před podáním žaloby mu nebyla žádná výzva či upozornění doručena. Události popisované žalobkyní spadají do sféry postupů a událostí, kterých se žalovaný 2) neúčastnil a neměl o nich vědomost. Směna předmětných nemovitostí byla odůvodněna veřejným zájmem na účelném scelování lesních pozemků do větších celků a vyrovnávání hranic lesních majetků. Žalovaný při směně plně respektoval ocenění znaleckým posudkem a vyčíslený doplatek řádně uhradil. Rovněž byla splněna podmínka předchozího souhlasu Ministerstva zemědělství České republiky. Dále závěrem odkázal na právní úpravu ustanovení § 1760 občanského zákoníku. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaných uvedla obsáhlou argumentaci ve vtahu k uplatnění práva na uzavření dohody o pronájmu či prodeji pozemků, dosavadní praxi zavedené mezi stranami, namítanému promlčení práva na uzavření dohody, tvrzené neexistenci omezení dispozice s předmětnými nemovitostmi, využití nerostného bohatství a dále ke smlouvě o smlouvě budoucí, neplatnosti směnné smlouvy, dobré víře žalovaného 2) a absenci výzev ve vztahu k žalovanému 2). Ke všem tvrzením učinila důkazní návrhy. S ohledem na níže uvedené závěry soudu však nejsou uvedená tvrzení pro rozhodnutí ve věci podstatná. K namítané absenci naléhavého právního zájmu na předmětném určení žalobkyně zopakovala, že těžbu ložiska nerostů nelze realizovat bez přístupu na pozemek, proto byla do § 20 horního zákona vtělena povinnost příslušných subjektů uzavřít smlouvu s těžební organizací. Žalovaný 2) takovým povinným subjektem není a nemá tedy povinnost žalobkyni pozemky pronajmout či prodat. Bez určení vlastnictví k předmětným nemovitostem by bylo právo žalobkyně vyplývající z § 20 horního zákona ohroženo a stalo se nejistým její právní postavení při dobývání nerostného ložiska, jelikož by nebylo postaveno najisto, zda je předchozí vlastník pozemků prostřednictvím žalovaného 1) povinen nebo oprávněn se žalobkyní předmětnou smlouvu uzavřít. Při jednání soudu dne [datum] účastníci řízení setrvali na svých procesních stanoviscích a v písemných podáních učiněné argumentaci. Dle ustanovení § 80 občanského soudního řádu určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. V posuzované věci je mezi účastníky řízení nesporné, že žalobkyně se domáhá určovací žalobou určení vlastnictví České republiky k předmětným nemovitostem, které byly na základě směnné smlouvy uzavřené mezi žalovaným 1) a žalovaným 2) převedeny na žalovaného 2). Žalobkyně namítá neplatnost směnné smlouvy pro rozpor s ustanovením § 20 horního zákona z důvodů výše uvedených. Soud se v prvé řadě zabýval posouzením, zda na žalobkyní požadovaném určení vlastnictví České republiky k předmětným nemovitostem je dán naléhavý právní zájem. Existenci naléhavého právního zájmu zkoumá soud z úřední povinnosti, tj. bez toho, že by žalovaný tento nedostatek namítal. Soud není ovšem povinen, aby ze všech možných hledisek pátral po tom, zda by právní zájem mohl být opodstatněn i jinak, než to učinila žalobkyně. Posouzení naléhavého právního zájmu na požadovaném určení má úzkou souvislost s věcnou legitimací. Účastníky řízení o určení právního poměru nebo práva musí být všichni ti, o jejichž práva či povinnosti v řízení jde. Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (určovací žaloby), jsou po procesní stránce skutečnosti, že účastníci mají věcnou legitimaci, a že na určení je naléhavý právní zájem. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.1.2017, sp. zn. 30 Cdo 3875/2016). Žalobkyně se v řízení domáhá určení vlastnictví České republiky, avšak Českou republiku neučinila účastníkem řízení, tj. žaloba nebyla podána vůči subjektu, jehož vlastnické právo má být v řízení určeno. Žalobu na určení vlastnictví předmětných nemovitostí třetí o