34 C 217/2021-75 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 14,1 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, podle níž žalovanému poskytl dne [datum] úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal žalobci zaplatit celkovou částku v měsíčních splátkách ve výši [částka] spolu s úrokem ve výši 14,1 % ročně. Dopisem ze dne [datum] došlo k zesplatnění úvěru, jelikož žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel. Žalobce požaduje dlužnou jistinu s úrokem a úrokem z prodlení. Pohledávka byla na žalobce postoupena na základě smlouvy ze dne [datum]. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil, zásilky soudu si nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil. Podáním ze dne [datum] žalobce doplnil tvrzení následovně. Úvěruschopnost žalovaného byla dle tvrzení žalobce ověřena na základě informací poskytnutých žalovaným před uzavřením smlouvy a z veřejných registrů. Příjem žalovaného byl deklarován v žádosti o úvěr ve výši [částka] měsíčně a celkový měsíční čistý příjem domácnosti žalovaného ve výši [částka]. V případě výdajů žalovaného vycházel právní předchůdce žalobce z historických dat Českého statistického úřadu. Předchozí závazky žalovaného činily měsíčně celkem částku [částka]. Žalovaný čerpal celkem částku [částka], z plateb žalovaného byla na jistinu započtena částka [částka]. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Z žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný uvedl měsíční příjem ve výši [částka] a příjem domácnosti [částka], avšak za situace, kdy zdroj příjmu má být pouze jeden. Dle smlouvy ze dne [datum] měl být předmětem úvěr v částce [částka], který se žalovaný měl zavázat splatit ve splátkách po [částka], celkem měl uhradit částku [částka]. Úrok měl představovat 14,10 % ročně a sazba RPSN 15,21 %. Součást smlouvy měl tvořit sazebník a všeobecné obchodní podmínky, které žalobce k důkazu předložil. Dle platební historie ve spojení s výpisem z účtu čerpal žalovaný dne [datum] částku [částka] a celkem uhradil platby ve výši [částka]. Dopisem ze dne [datum] mělo být žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru v částce [částka], dopisem ze dne [datum] mělo být žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, žalobce však neprokázal doručení uvedených zásilek žalovanému. Žalobce výslovně při jednání soudu uvedl, že doklady o doručení zásilek nedisponuje. V případě oznámení o zesplatnění předložil pouze podací arch s odesláním zásilky, který ale doručení neprokazuje. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Dopisem ze dne [datum] vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě před podáním žaloby. K dopisu předložil žalobce doklad o odeslání, avšak dokladem o doručení dle svého vyjádření nedisponuje. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil. Pokud žalobce uváděl, že vycházel z příjmu žalovaného uvedeného v žádosti o úvěr, příjem žalovaného v řízení prokázán nebyl. V tomto směru dále absentuje konkrétní zjištění měsíčních výdajů žalovaného, které případně před uzavřením smlouvy měl právní předchůdce žalobce posuzovat. Vycházel-li právní předchůdce žalobce při posouzení měsíčních výdajů žalovaného z„ výdajů odhadnutých na základě historických dat ČSÚ“ jedná se o posouzení zcela nedostatečné a formální, zejména za situace, kdy žalovaný již měl mít další splátky závazků ve výši [částka] měsíčně. Ze shora uvedených závěrů vyplývá, že pokud právní předchůdce žalobce nějaké posouzení úvěrucshopnosti žalovaného prováděl, pak pouze formálně, aniž by se zabýval skutečnými příjmy a výdaji ve vztahu k počtu sjednaných splátek a jejich výši. V důsledku uvedeného je třeba na úvěrovou smlouvu hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru). S ohledem na uvedené je tudíž žalovaný povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši [částka], na kterou dosud uhradil dle platební historie [částka], zbývá tedy uhradit [částka]. Ve vztahu ke splatnosti uvedené částky vycházel soud (za situace, kdy žalobcem předložené upomínky a výzvy nemají prokázáno doručení žalovanému a zástupce výslovně při jednání soudu uvedl, že doklady o doručení nedisponuje) z doručení žaloby žalovanému dne [datum], splatnost částky tak nastala [datum] a od [datum] je žalovaný v prodlení. K tomu lze doplnit, že pokud zástupce žalobce při jednání soudu výslovně uvedl, že důkazy k prokázání doručení zásilek nedisponuje, soud jej v tomto směru nadbytečně nepoučoval a nevyzýval dle ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu. Soud proto vyhověl žalobě ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum], ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 40 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku [částka]), neúspěšný ohledně 60 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku [částka]). Za této situace by náleželo žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 20 %. Jelikož však žalovanému v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.