34 C 220/2020-38 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4.785 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalovaná byla evidována jako provozovatel vozidla [registrační značka], a že v období od [datum] do [datum] nebylo k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Proto žalobkyni vzniklo podle 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., právo na zaplacení příspěvku ve výši 4.485 Kč, a to za dobu, kdy vozidlo nebylo v rozporu s výše uvedeným zákonem pojištěno. Dále požadovala žalobkyně související náklady, a to náklady na mimosoudní uplatnění práva v částce 300 Kč dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. Žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná skutková tvrzení žalobkyně žádným způsobem nezpochybnila, předložené listinné důkazy nevyvrátila. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila. [příjmení] zjištění byla učiněna z provedených listinných důkazů. Upomínkou žalobkyně ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných ve výši 4.485 Kč a nákladů ve výši 300 Kč, a to podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., za období od [datum] do [datum], tj. 69 dnů při denní sazbě příspěvku 65 Kč, celkem 4.485 Kč a nákladů na uplatnění 300 Kč, a to do 30 dnů. Výzvou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 4.810 Kč, výzvou ze dne [datum] k úhradě částky 4.870 Kč. Dle výpisu z registru vozidel byla vedena jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla v období od [datum] do [datum] žalovaná. Dle § 1 odst. 2 psím. a) zákona č. 168/1999 Sb., musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Dle ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle ustanovení § 4 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb., výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Na základě listinných důkazů učinil soud následující právní závěry. Žalovaná byla v období od [datum] do [datum] evidována jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla, k němuž nebylo za tuto dobu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. V souladu s ustanovením § 4 zákona č. 168/1999 Sb. je tak žalobkyně oprávněna požadovat příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Žalobkyni proto náleží částka 4.485 Kč (tj. 69 dnů po 65 Kč, kdy denní výše příspěvku vyplývá z § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb.), včetně úroků z prodlení od [datum], když žalovaná s úhradou příspěvku v prodlení, neboť k jeho zaplacení byla vyzvána výzvou žalobkyně ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy. Výše úroků z prodlení vyplývá z ustanovení § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyni dále náleží dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., náhrada nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni dlužnou částku s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná v plném rozsahu, náleží jí proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náhrada účelných nákladů řízení se skládá z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Pokud jde o zbylé uplatňované částky nákladů řízení, dospěl soud k závěru, že zastoupení žalobkyně v obdobných případech, za které by jinak náležela odměna dle ustanovení 14b advokátního tarifu pro formulářové žaloby, je zcela neúčelné. K tomuto závěru je třeba uvést následující. Soud má za to, že žaloba je formulářového typu, skutková tvrzení jsou stále stejná, mění se pouze objem motoru, období, za něž je dluženo a [registrační značka]. Takové náležitosti včetně případného neustále se opakujícího právního posouzení věci pak vyvolávají úvahu o účelnosti právního zastoupení za situace, kdy úkonem ze strany zástupce žalobkyně je pouze převzetí věci, jinak zcela formální, nevyžadující jiné než zcela běžné myšlenkové pochody, a nevyžadující přitom vůbec žádné právní znalosti. Dalším úkonem je sepsání žaloby, která je, jak shora uvedeno, dovedena, co do nepotřeby měnit okruh rozhodných skutečností, téměř k dokonalosti. Postačí napsat pouze jednu a poté jen měnit dílčí údaje. V této souvislosti je na místě odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Brně z 26. 2. 2014, sp. zn. 54 Co 953/2013, dle jehož závěrů byla [název žalobkyně] zřízena mimo jiné i za účelem správy garančního fondu, zdrojem jehož tvorby (jedním ze zdrojů) jsou i příspěvky nepojištěných; je tedy vymáhání těchto příspěvků nutno posuzovat jako činnost náležející k hlavnímu předmětu její činnosti, který pak musí být zásadně schopna zajišťovat vlastními silami (na rozdíl kupříkladu od jednotlivých pojišťoven, u kterých vymáhání neuhrazeného pojistného představuje toliko nutný vedlejší produkt jejího podnikání, který nutně z vlastních zdrojů zabezpečovat být taková pojišťovna schopna nemusí). Pokud si žalobkyně tedy najala služby advokáta de facto za účelem přepsání údajů z výzvy k zaplacení vytvořené jí samotnou do žaloby, pak takové zastupování do značné míry postrádá racionální smysl a náklady na takové zastoupení advokátem nelze považovat za náklady, které by byly vynaloženy účelně. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.