34 C 289/2020-43 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2.000 Kč s úrokem z prodlení od 27.5.2015 do zaplacení. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce 2.000 Kč prostřednictvím nabídky na poskytování finančních prostředků zveřejněné na internetové adrese právního předchůdce žalobce. Smlouva byla považována dle obchodních podmínek za uzavřenou poskytnutím zápůjčky. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem do 26.5.2015. Jelikož žalovaný poskytnutou částku neuhradil, dostal se do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017. Žalobce požaduje pouze úhradu jistiny dluhu, nikoliv poplatek za poskytnutí zápůjčky. Žalovaný skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil, předložené listinné důkazy nevyvrátil. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, má se proto za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil. Z listinných důkazů dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu rozhodnému pro posouzení věci. Žalobce v prvé řadě soudu předložil k důkazu prohlášení [právnická osoba] a žalovaného ze dne 24.4.2015, dle jehož obsahu měla [právnická osoba] poskytnout žalovanému úvěr ve výši 2.000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017 byla údajná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Smlouva o postoupení pohledávek je uzavřena mezi údajným právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] [příjmení] p.l.c., avšak dle listin předložených žalobcem měla být smlouva o zápůjčce uzavřena mezi žalovaným a [právnická osoba] Dopisem ze dne 15.1.2018 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, avšak oznámení nečiní žalobce, právní předchldce žalobce ani [právnická osoba], ale [právnická osoba] Dále žalobce k důkazu předložil kopii faktury, kterou byla žalovanému vyúčtována částka 2.000 Kč, která však poskytnutí zápůjčky či uzavření smlouvy neprokazuje. Z tabulky (č.l. 25 spisu) nebyla učiněna žádná relevantní skutková zjištění. Dle ustanovení § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ustanovení § 2394 občanského zákoníku bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Ze skutkových zjištění vyplývá, že smlouva byla žalovaným uzavřena se [právnická osoba], smlouvu o postoupení však se žalobcem uzavřela společnost odlišná, a to [anonymizována tři slova], tedy nikoliv věřitel z dané pohledávky. Oznámení pak bylo žalovanému zasláno nikoliv věřitelem či právním předchůdcem žalobce, ale opět jinou společností. Žalobce proto není ve věci aktivně legitimován, neboť smlouva o postoupení, ze které odvozuje svoji legitimaci, nebyla uzavřena s věřitelem pohledávky. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle nějž by měl žalovaný právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci. Jelikož žalovanému v řízen náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.