41 C 139/2020-41 — Okresní soud Brno-Venkov

1.) Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 15. 6. 2020, ve znění doplnění žaloby doručené soudu dne 29. 12. 2020, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 995 s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 26. 2. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému na jeho bankovní účet částku 1 500 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit jednorázově k 30. 3. 2018 včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. K uzavření úvěrové smlouvy žalobkyně tvrdila, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru původní žalobkyni prostřednictvím webových stránek, kdy si sám zvolil výši úvěru a dobu splatnosti. Následně po ověření úvěruschopnosti původní žalobkyně vytvořila žalovanému účet, k němuž měl přístup pouze žalovaný a na tento mu zaslala písemný návrh úvěrové smlouvy a předsmluvní informace. Přijetí listin žalovaný potvrdil zadáním unikátního kódu na příslušné místo na webových stránkách původního věřitele, kód byl žalovanému zaslán na telefonní číslo uvedené v žádosti o poskytnutí úvěru. Tímto potvrzením došlo k uzavření smlouvy a následně byla žalovanému vyplacena částka 1 500 Kč na uvedený bankovní účet. Dále žalobkyně tvrdila, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 16. 12. 2019 mezi [anonymizována tři slova] jako postupitelem. A dále, že žalovaný úvěr žalobkyni (ani její právní předchůdkyni) neuhradil, a proto požadovala po žalovaném zaplacení částky 1 500 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. Závěrem tvrdila, že žalovaný svůj dluh neuhradil ani po odeslání předžalobní výzvy dne 22. 1. 2020. 2.) Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3.) Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu rozhodnému pro posouzení věci. Žalobkyně v prvé řadě soudu předložila k důkazu sjetinu formulářové smlouvy bez jakéhokoliv podpisu či ověření, která však neprokazuje uzavření smlouvy s žalovaným či zda byl žalovaný s touto listinou vůbec seznámen. Pokud žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena prostředky elektronických komunikací, z předložených listinných důkazů tato tvrzení nevyplývá. Současně soud provedl dokazování výpisem z účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], z něhož bylo soudem zjištěno, že žalovanému byla dne [datum] z účtu č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] zaslána částka 1 500 Kč. A dále žalobkyně soudu předložila obchodní podmínky [právnická osoba] [příjmení] p. l. c. a fotokopii občanského průkazu žalovaného. 4.) Z předložených důkazů soud nemohl vzít za prokázané tvrzení žalobkyně, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Soud je toho názoru, že skutečnost, že si žalobkyně (její právní předchůdkyně) sama v jí vyhotovených listinách uvede údaje žalovaného, neprokazuje skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným byla skutečně prostředky elektronických komunikací uzavřena smlouva uvedeného znění, žalovaný byl s textem smlouvy seznámen a vyslovil s ním svůj souhlas a došlo tedy ke kontraktačnímu procesu. Za této situace by si žalobkyně mohla vyhotovovat a předkládat prakticky jakékoliv smlouvy jakéhokoliv znění bez toho, že by prokázala seznámení a souhlas žalovaného s jejich textem. Uvedené listiny tak nemají žádnou důkazní hodnotu, není z nich patrné, kdy a za jakým účelem byly vytvořeny, zda se vůbec vztahují k osobě žalovaného a na základě čeho byly jednotlivé údaje v listinách uvedeny. Za této situace by žalobkyně mohla předkládat jí vyhotovené výpisy z informačních systémů s prakticky jakýmikoliv daty a částkami. Z předloženého výpisu z bankovního účtu žalovaného však soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému dne 26. 2. 2018 částku ve výši 1 500 Kč. 5.) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 22. 1. 2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, dopisem ze dne 22. 1. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky. 6.) Usnesením ze dne 10. 12. 2020, č. j. 41 C 139/2020-19, vyzval soud žalobkyni k doplnění svých tvrzení ohledně data a způsobu uzavření úvěrové smlouvy s žalovanou a současně k převzetí úvěru žalovaným. Žalobkyně k výzvě soudu zopakovala svá žalobní tvrzená nacházející se již v žalobě, další tvrzení nebo návrhy důkazů nedoložila a k jednání soudu nedostavila s tím, že se omluvila a navrhla věc projednat v její nepřítomnosti. Za této situace soud nemohl poučit žalobkyni a vyzvat ji ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) k doplnění rozhodujících skutkových tvrzení a označení důkazů k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy s žalovaným, neboť uvedené ustanovení upravuje poučení účastníka přítomného při jednání. V případě, že se žalobkyně k jednání nedostavila, znemožnila soudu, aby poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. poskytl. Soud za takové situace není oprávněn sdělovat žalobkyni poučení jinou cestou, ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání (v této souvislosti srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 7.) S ohledem na výše uvedené dospěl soud k právnímu závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní ohledně tvrzení, že platně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku ve výši 1 500 Kč. 8.) Písemná forma právního jednání předpokládá existenci dvou základních náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemný projev musí být proto podepsán a teprve od podpisu jednající osoby je písemný projev platný. Nepodepsané právní jednání nemůže vyvolat zamýšlené právní následky. Pakliže elektronická podoba právního jednání není právní úpravou vyloučena, nesmí být činěn žádný rozdíl při právním posuzování písemností – datových zpráv na straně jedné a písemnosti v listinné podobě na straně druhé. Právní jednání učiněné elektronickými prostředky, které má být písemné, tak musí splňovat i druhou náležitost písemného právního jednání, a sice musí být podepsáno elektronicky podle zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, platného v době, kdy měla být předmětná rozhodčí smlouva sjednána. Bez takového podpisu jde o stejný úkon, jako u listiny, ke které je připojeno vytištěné nebo na stroji napsané jméno a příjmení. 9.) Za elektronický podpis ve smyslu § 2 písm. a/ zákona č. 227/2000 Sb. jsou považovány údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. 10.) Zaručený elektronický podpis ve smyslu § 2 písm. b/ zákona č. 227/2000 Sb. je elektronický podpis, který je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, je k datové zprávě, ke které se vztahuje, připojen takovým způsobem, že je možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. 11.) Dle § 3 odst. 1 zákona č. 227/2000 Sb. je datová zpráva podepsána, pokud je opatřena elektronickým podpisem. Dle odst. 2 tohoto ustanovení použití zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu a vytvořeného pomocí prostředku pro bezpečné vytváření podpisu umožňuje ověřit, že datovou zprávu podepsala osoba uvedená na tomto kvalifikovaném certifikátu. 12.) Dle § 4 zákona č. 227/2000 Sb. použití zaručeného elektronického podpisu nebo elektronické značky zaručuje, že dojde-li k porušení obsahu datové zprávy od okamžiku, kdy byla podepsána nebo označena, toto porušení bude možno zjistit. 13.) S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že za platný elektronický podpis nelze považovat vypsání jména a příjmení v datové zprávě spojené s následným„ odkliknutím” určitého dokumentu na konkrétní internetové stránce, popřípadě odeslání SMS zprávy z mobilního telefonu určité osoby, telefonické potvrzení souhlasu nebo identity (prokazované nahrávkou hlasu), zjištění IP adresy použité pro připojení počítače (sítě) k internetu a podobně. Nic z toho totiž z hlediska technologických vlastností samo o sobě objektivně neumožňuje jednoznačnou identifikaci podepsané osoby, vytváření takových„ podpisů” není pod výhradní kontrolou konkrétní (identifikované a autentizované) osoby. Takové„ podpisy” nejsou s podepsanými daty nijak pevně technicky spojeny, natož ve smyslu ověření integrity (nezaměnitelnosti) podepsaných dat (zpětného určení obsahu jednání), nelze u nich provést standardizované ověření technické platnosti a učinit jednoznačný závěr, zda je podpis platný (zejména že nebyla porušena integrita písemnosti) a kdo je podepsanou osobou. Opačným výkladem by za písemné právní jednání opatřené elektronickým podpisem bylo možné považovat např. i prosté e-maily či SMS. 14.) Za podpis datové zprávy, který by podepsanou osob