41 C 143/2020-36 — Okresní soud Brno-Venkov

1.) Žalobou podanou k Okresnímu soudu Brno-venkov dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 1 430 Kč s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že je poskytovatelem služeb elektronických komunikací. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytování zvýhodněných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí byla kupní smlouva na koncové zařízení [anonymizována dvě slova] [rok] – [anonymizována dvě slova] [číslo], všeobecné podmínky společnosti žalobkyně a Ceník tarifů a služeb. Žalobkyně tvrdila, že na základě této smlouvy se zavázala poskytovat žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací, včetně služeb třetích stran, tzv. AUDIOTEX (SMS na speciální čísla se zvýšenou sazbou, tzn. Premium SMS a platební služby, tzn. m-platby) a žalovaná se zavázala k úhradě za tyto služby a dále, že žalobkyně poskytla žalované koncové zařízení, za nějž se žalovaná zavázala uhradit kupní cenu formou splátek. Žalobkyně tvrdila, že koncové zařízení předala žalované v den podpisu účastnické smlouvy a žalovaná uhradila první část kupní ceny ve výši 1 151 Kč. Uvedla, že žalovaná přestala za poskytované služby a splátky kupní ceny hradit, a proto žalobkyně zbývající splátky zesplatnila ke dni [datum]. Tvrdila, že žalovaná neuhradila za koncové zařízení 22 splátek po 60 Kč, tj. celkem 1 320 Kč. Závěrem uvedla, že žalovaná dluží žalobkyni celkovou částku 1 430 Kč, jež sestává z částky 60 Kč za poskytnuté služby elektronických komunikací za období od [datum] do [datum], z částky 50 Kč za poskytnuté služby elektronických komunikací za období od [datum] do [datum] a z částky 1 320 Kč jako zůstatku nesplacené kupní ceny za koncové zřízení. Žalovaná dluh neuhradila ani po odeslání předžalobní výzvy dne [datum]. 2.) Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3.) V dané věci byly splněny podmínky § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen jako „o. s. ř.“), proto soud nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 4.) Z listin předložených žalobkyní byl zjištěn skutkový stav uváděný žalobkyní v žalobě. Dle účastnické smlouvy ze dne [datum] ve spojení s všeobecnými podmínkami [právnická osoba] pro spotřebitele se žalovaná zavázala k úhradě poskytnutých služeb elektronických komunikací a ceny koncového zařízení v hodnotě 2 531 Kč, kdy žalovaná zaplatila částku 1 151 Kč při převzetí, a zbytek ceny měl být uhrazen ve 23 splátkách po 60 Kč. Žalobkyně vyúčtovala žalované vyúčtováním služeb za období od [datum] do [datum] částku 1 414,43 Kč, když v řízení požaduje částku 60 Kč, vyúčtováním služeb za období od [datum] do [datum] částku 2 509,07 Kč, když v řízení požaduje částku 50 Kč a za nesplacenou kupní cenu za koncové zařízení částku 1 320 Kč. Zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem dne [datum]. 5.) V tomto případě žalobkyně dostatečně prokázala, že dne [datum] uzavřela s žalovanou smlouvu, na základě které žalované poskytla koncové zařízení a možnost objednání služeb třetích stran prostřednictvím telekomunikační sítě a žalovaná se zavázala za tyto služby zaplatit sjednanou cenu. Na žalované proto bylo, aby tvrdila a prokazovala, že dlužnou částku žalobkyni zaplatila, případně, že dluh neexistuje. Žalovaná v tomto řízení nic takového netvrdila a neprokazovala, proto soud vzal za prokázané, že částku uvedenou žalobkyní v žalobě žalovaná dosud nezaplatila. 6.) Smluvní vztah mezi účastníky soud právně hodnotil jako inominátní smlouvu uzavřenou podle § 1746 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Základní povinností žalobkyně bylo podle této smlouvy poskytnout ve prospěch žalované možnost objednání služeb třetích stran prostřednictvím telekomunikační sítě žalobkyně, včetně koncového zařízení a naopak základní povinností žalované bylo za poskytnuté služby žalobkyni zaplatit. Žalovaná tuto svoji povinnost dosud nesplnila, proto byla žaloba důvodná i po právní stránce. Nárok na úroky z prodlení pak vyplývá z § 1968 a § 1970 o. z., přičemž výše úroků z prodlení je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. 7.) Ze všech výše uvedených důvodů soud žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 1 430 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. 8.) O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., v tomto případě žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Tato částka se skládá z náhrady za soudní poplatek ve výši 400 Kč a z náhrady za právní zastoupení žalobkyně ve výši 1 089 Kč. Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupkyni žalobkyně byla přiznána odměna za 3 úkony právní služby po 200 Kč, když odměna byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby k soudu a v jednoduché předžalobní výzvě k plnění (§ 11 advokátního tarifu). Výše odměny je odůvodněna § 14b odst. 1 advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby pak byl zástupkyni žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a/ advokátního tarifu). Jelikož zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 900 Kč navýšeny o 21% DPH na částku 1 089 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).