41 C 176/2021-51 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 11. 6. 2021, ve znění doplnění žaloby doručené soudu dne 2. 12. 2021, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 549 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému dne 7. 1. 2016 na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] částku 2 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit jednorázově k 6. 2. 2016, včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 549 Kč. K uzavření úvěrové smlouvy žalobkyně tvrdila, že žalovaný se zaregistroval zadáním osobních údajů na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa] a následně požádal o poskytnutí úvěru. Po ověření úvěruschopnosti byl žalovanému původní žalobkyní zaslán konkrétní návrh úvěrové smlouvy. Dále uvedla, že žalovaný si sám zvolil výši úvěru a dobu splatnosti a následně„ klikl“ na tlačítko„ požádat“, čímž žádost potvrdil. Následně obdržel na své telefonní číslo sms kód, který vložil do příslušného pole na internetových stránkách, čímž znovu potvrdil svou žádost. Prostřednictvím tohoto kódu se žalovaný také poprvé přihlásil do své klientské zóny, kde probíhala veškerá komunikace s věřitelem. Žalobkyně tvrdila, že poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán v čl. I smlouvy a pokrývá administrativní činnost s poskytováním úvěru. Dále žalobkyně tvrdila, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 se společností [právnická osoba] jako postupitelem. A dále, že žalovaný úvěr žalobkyni (ani její právní předchůdkyni) neuhradil, a proto požadovala po žalovaném zaplacení částky 2 549 Kč. Závěrem tvrdila, že žalovaný svůj dluh neuhradil ani po odeslání předžalobní výzvy dne 2. 2. 2021. 2. Ohledně ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že původní věřitel ji ověřoval ve veřejně dostupných databázích. Tvrdila, že odesláním žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč s tím, že celý úvěr bude vyplacen žalovanému na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 6. 2. 2016, a to jedinou splátkou, včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 549 Kč Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. [právnická osoba] ze dne 11. 10. 2021 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] v období od 1. 1. 2016 do 28. 2. 2016 je společnost [právnická osoba], [IČO]. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 1. 2016 do 28. 2. 2016 nebyly zjištěny žádné skutečnosti. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [právnická osoba] jako postupitelem a. s. a žalobkyní jako postupníkem dne 1. 1. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno dne dopisem ze dne 2. 2. 2021. Upomínkou ze dne 2. 2. 2021 byl žalovaný upomenut o zaplacení úvěru. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným prostředky elektronických komunikací smlouvu o úvěru, výše úvěru byla dohodnuta na 2 000 Kč, žalovaný měl úvěr uhradit jedinou splátkou, včetně nákladů úvěru ve výši 549 Kč do dne 6. 2. 2016. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena. Žalobkyně vyzvala žalovaného o úhradu dlužné částky dopisem ze dne 2. 2. 2021. 6. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 145/2010 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Z předložených důkazů soud nemohl vzít za prokázané tvrzení žalobkyně, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Soud je toho názoru, že skutečnost, že si žalobkyně (její právní předchůdkyně) sama v jí vyhotovených listinách uvede údaje žalovaného, neprokazuje skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným byla skutečně prostředky elektronických komunikací uzavřena smlouva uvedeného znění, žalovaný byl s textem smlouvy seznámen a vyslovil s ním svůj souhlas a došlo tedy ke kontraktačnímu procesu. Uvedené listiny tak nemají žádnou důkazní hodnotu, není z nich patrné, kdy a za jakým účelem byly vytvořeny, zda se vůbec vztahují k osobě žalovaného a na základě čeho byly jednotlivé údaje v listinách uvedeny. Za této situace by žalobkyně mohla předkládat jí vyhotovené výpisy z informačních systémů s prakticky jakýmikoliv daty a částkami. 8. Písemná forma právního jednání předpokládá existenci dvou základních náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemný projev musí být proto podepsán a teprve od podpisu jednající osoby je písemný projev platný. Nepodepsané právní jednání nemůže vyvolat zamýšlené právní následky. Pakliže elektronická podoba právního jednání není právní úpravou vyloučena, nesmí být činěn žádný rozdíl při právním posuzování písemností – datových zpráv na straně jedné a písemnosti v listinné podobě na straně druhé. Právní jednání učiněné elektronickými prostředky, které má být písemné, tak musí splňovat i druhou náležitost písemného právního jednání, a sice musí být podepsáno elektronicky podle zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, platného v době, kdy měla být předmětná rozhodčí smlouva sjednána. Bez takového podpisu jde o stejný úkon, jako u listiny, ke které je připojeno vytištěné nebo na stroji napsané jméno a příjmení. 9. Za elektronický podpis ve smyslu § 2 písm. a/ zákona č. 227/2000 Sb. jsou považovány údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. 10. Zaručený elektronický podpis ve smyslu § 2 písm. b/ zákona č. 227/2000 Sb. je elektronický podpis, který je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, je k datové zprávě, ke které se vztahuje, připojen takovým způsobem, že je možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. 11. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 227/2000 Sb. je datová zpráva podepsána, pokud je opatřena elektronickým podpisem. Dle odst. 2 tohoto ustanovení použití zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu a vytvořeného pomocí prostředku pro bezpečné vytváření podpisu umožňuje ověřit, že datovou zprávu podepsala osoba uvedená na tomto kvalifikovaném certifikátu. 12. Dle § 4 zákona č. 227/2000 Sb. použití zaručeného elektronického podpisu nebo elektronické značky zaručuje, že dojde-li k porušení obsahu datové zprávy od okamžiku, kdy byla podepsána nebo označena, toto porušení bude možno zjistit. 13. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že za platný elektronický podpis nelze považovat vypsání jména a příjmení v datové zprávě spojené s následným„ odkliknutím” určitého dokumentu na konkrétní internetové stránce, popřípadě odeslání SMS zprávy z mobilního telefonu určité osoby, telefonické potvrzení souhlasu nebo identity (prokazované nahrávkou hlasu), zjištění IP adresy použité pro připojení počítače (sítě) k internetu a podobně. Nic z toho totiž z hlediska technologických vlastností samo o sobě objektivně neumožňuje jednoznačnou identifikaci podepsané osoby, vytváření takových„ podpisů” není pod výhradní kontrolou konkrétní (identifikované a autentizované) osoby. Takové„ podpisy” nejsou s podepsanými daty nijak pevně technicky spojeny, natož ve smyslu ověření integrity (nezaměnitelnosti) podepsaných dat (zpětného určení obsahu jednání), nelze u nich provést standardizované ověření technické platnosti a učinit jednoznačný závěr, zda je podpis platný (zejména že nebyla porušena integrita písemnosti) a kdo je podepsanou osobou. Opačným výkladem by za písemné právní jednání opatřené elektronickým podpisem bylo možné považovat např. i prosté e-maily či SMS. 14. Za podpis datové zprávy, který by podepsanou osobu jednoznačně identifikoval, lze proto považovat zaručený elektronický podpis podle § 2 písm. b/ zákona č. 227/2000 Sb. o elektronickém podpisu (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). Jen ten totiž zaručí jednoznačně určení osoby činící dané jednání, pro nějž je (jinak) vyžadována písemná forma. 15. Jestliže v daném případě žalobkyně opírá autentizaci totožnosti žalovaného pouze o tvrzení, že se žalovaný připojil vzdáleně na internetové stránce, kde vyplnil