41 C 67/2021-53 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno - venkov dne 17. 12. 2020, ve znění doplnění žaloby ze dne 4. 7. 2021, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 020 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 16. 11. 2016 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 1. 11. 2016 částku 17 500 Kč a žalovaná se zavázala úvěr, společně s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 2 520 Kč, vrátit nejpozději dne 15. 11. 2016. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná neuhradila žádnou splátku, a to ani po odeslání předžalobní výzvy dne 26. 7. 2019. 2. Ohledně uzavření smlouvy žalobkyně tvrdila, že původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů, čímž zahájila kroky ke zřízení uživatelského účtu. Žalobkyně tvrdila, že následně žalovaná odsouhlasila znění úvěrové smlouvy, bylo jí přiděleno klientské číslo a jako variabilní číslo bylo dohodnuto používání rodného čísla žalované. Žalobkyně uvedla, že úvěr byl žalované převeden na její bankovní účet č. [bankovní účet] dne 1. 11. 2016 s uvedením variabilního symbolu. 3. V doplnění žaloby ze dne 4. 7. 2021 žalobkyně uvedla, že schopnost žalované splácet úvěr byla ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, když klientům je ponechána rezerva 10% rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji, mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla rovněž lustrována z veřejně dostupných databází (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, apod.). Žalobkyně uvedla, že se jednalo o sedmý úvěr poskytnutý žalované, když předchozí úvěry žalovaná řádně splatila. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. 6. Z rámcové smlouvy o úvěru a jednotlivé smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 17 500 Kč s tím, že částka bude vyplacena na bankovní účet žalované a žalovaná se zavázala úvěr splatit nejpozději do 15. 11. 2016 a to v celkové částce 20 020 Kč zahrnující jistinu úvěru a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 520 Kč. 7. Příjem žalované byl zjištěn z mzdového listu, když příjem žalované za blíže neoznačené období činil 29 413 Kč čistého. 8. Z výpisu z účtu [číslo] vedeného na jméno žalované u [právnická osoba] bylo zjištěno, že dne 1. 11. 2016 jí byla na účet poukázána částka 17 500 Kč, a to od [právnická osoba] 9. Postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 7. 2019. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 26. 7. 2020. 10. Upomínkou ze dne 26. 7. 2019 byla žalovaná upomenuta o úhradu dlužné částky. 11. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru. Výše úvěru byla dohodnuta na 17 500 Kč, žalovaná měla úvěr splatit do 15. 11. 2016 a to v celkové částce 20 020 Kč zahrnující jistinu úvěru a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 520 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne 1. 11. 2016 žalované na její bankovní účet částku 17 500 Kč. Žalovaná předložila mzdový list. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky. 12. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 145/2010 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § [číslo] tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. S ohledem na § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., se soud nejprve zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobkyni pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. 14. V posuzované věci učinil soud závěr, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované ve vztahu k poskytnutému úvěru. Předně nelze přehlédnout, že žalobkyně měla k dispozici od žalované pouze výpis z jejího mzdového listu za jeden měsíc. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně podstatné výdaje žalované nijak blíže nezjišťovala a neověřovala. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku doložení) těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo]). 15. Soud také toho názoru, že žalobkyně v řízení neunesla důkazní břemeno o tom, že smlouva byla se žalovanou platně uzavřena. Žalobkyně v řízení předložila sjetinu formulářové smlouvy bez jakéhokoliv podpisu či ověření, která však neprokazuje uzavření smlouvy s žalovanou, či zda byla žalovaná s touto listinou vůbec seznámena. Z předložených důkazů soud nemohl vzít za prokázané tvrzení žalobkyně, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Soud je toho názoru, že skutečnost, že si žalobkyně (její právní předchůdkyně) sama v jí vyhotovených listinách uvede údaje žalované, neprokazuje skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovanou byla skutečně prostředky elektronických komunikací uzavřena smlouva uvedeného znění, žalovaná byla s textem smlouvy seznámena a vyslovila s ním svůj souhlas a došlo tedy ke kontraktačnímu procesu. Za této situace by si žalobkyně mohla vyhotovovat a předkládat prakticky jakékoliv smlouvy jakéhokoliv znění bez toho, že by prokázala seznámení a souhlas žalované s jejich textem. Uvedené listiny tak nemají žádnou důkazní hodnotu, není z nich patrné, kdy a za jakým účelem byly vytvořeny, zda se vůbec vztahují k osobě žalované a na základě čeho byly jednotlivé údaje v listinách uvedeny. 16. Úvěrová smlouva je, s ohledem na shora uvedené, ve smyslu § 588 o. z., absolutně neplatná, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Protože na základě smlouvy zaplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 17 500 Kč a žalovaná z této částky dosud ničeho nezaplatila, náleží žalobkyni z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení nárok na zaplacení částky 17 500 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok I.), ve zbylé části nárok žalobkyně, co požadované úhrady poplatku ve výši 2 500 Kč a úroku z prodlení, zamítl (výrok II.). 17. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.), bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když v daném případě byl procesní úspěch žalobkyně 87,4 % a procesní úspěch žalované 12,6 %. To tedy znamená, že žalobkyni vzniklo právo na náhradu 74,8 % nákladů řízení. V tomto případě žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši celkem 7 758,50 Kč představované uhrazeným soudním poplatkem v částce 801 Kč a z náhrady za právní zastoupení ve výši 6 957,50 Kč. Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném v době zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 2,5 úkonu právní služby, když odměna v plné výši byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a podání žaloby k soudu (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu) a poloviční odměna byla přiznána za úkony spočívající v jednoduché předžalobní výzvě k plnění (11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu). Odměna za 1 úkon činí částku 1 940 Kč. Výše odměny je odůvodněna § 7 bod 5 advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby (3 úkony celkem) pak byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 5 750 Kč navýšeny o 21% DPH na částku 6 957,50 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Vzhledem k procesnímu úspěchu žalobkyně tak celková konečná náhrada nákladů řízení byla vypočtena na částku Kč 5 071,80 (tj. 74,8 % z částky 6 780,50 Kč).