41 C 9/2021-58 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu Brno-venkov dne 11. 1. 2021 se žalobkyně a) [celé jméno žalobkyně] a žalobce b) [celé jméno žalobce] (dále jen žalobci) domáhali určení neplatnosti kupní smlouvy. Žalobu odůvodnili tím, že uzavřeli ústní kupní smlouvu s žalovaným poté, co jim žalovaný prostřednictví zprávy WhatsApp ze dne 8. 7. 2020 nabídl ke koupi exemplář papouška [anonymizována dvě slova], číslo kroužku [anonymizováno] za kupní cenu ve výši 10 000 €. Žalobci tvrdili, že sjednanou kupní cenu uhradili dne 17. 7. 2020 na bankovní účet žalovaného. Dále žalobci tvrdili, že jim bylo známo, že exemplář je vzácným druhem papouška a jako takový musí být opatřen určitou dokumentací, domnívali se, že o náležitostech dokumentů budou informováni žalovaným jako profesionálem v oboru. Doplnili, že před koupí exempláře komunikovali s [jméno] [příjmení], narozenou [datum], bytem [adresa], s níž žalovaný spolupracuje. Ta je informovala o péči o exemplář, způsobu úhrady za něj a předání. Žalobci tvrdili, že v průběhu komunikace o koupi exempláře zjistili, že k exempláři tohoto typu papouška potřebují mít vydané potvrzení o výjimce ze zákazu obchodních činností, případně také povolení k přemístění exempláře (dále jen dokumentace CITES). Předpokládali, že žalovaný, jako profesionál, tyto doklady zajistí, neboť bez dokumentace CITES by žalovaný nemohl exemplář prodat, a proto žalobci se od samého počátku jednání o prodeji několikrát na stav vydání dokumentace CITES dotazovali. Žalobci tvrdili, že dne 16. 7. 2020 je žalovaný informoval o tom, že potřebné dokumenty budou vydány během 10 dnů a sdělil jim, že exemplář papouška lze odvézt, když vydanou dokumentaci CITES jim zašle poštou. Dne 20. 7. 2020 [jméno] [příjmení] žalobcům sdělila, že dokumentace CITES byla již odeslána z [obec] do Itálie, a protože žalobci neměli důvod žalovanému nevěřit, dne 21. 7. 2020 odvezli exemplář papouška do Itálie. Žalobci tvrdili, že mají informaci, že o dokumentaci CITES bylo zažádáno u Odboru životního prostředí, Oddělení ochrany přírody a krajiny, Jihomoravského kraje pod č. JHM/00217/2020, když dne 14. 7. 2020 e-mailem požádala [jméno] [příjmení], referentka Agentury ochrany přírody a krajiny ČR jako vědeckého orgánu CITES pro Českou republiku, příslušný vědecký orgán CITES pro Italskou republiku o posouzení chovného zařízení žalobců za účelem vydání potřebné dokumentace ve smyslu čl. 8 odst. 3 nařízení Rady ES [číslo] ze dne 9. 12. 1996, o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi (dále jen Nařízení). Žalobci tvrdili, že tato žádost zůstala bez reakce, a proto byla urgována. Následně tvrdili, že v souvislosti s žádostí o posouzení chovného zařízení za účelem vydání potřebné dokumentace ve smyslu čl. 8 odst. 3 nařízení byla u žalobců dne 10. 8. 2020 provedena kontrola italskými úřady Nucleocites Venezia, která byla poté, co bylo konstatováno, že dokumentaci CITES žalobci nemají k dispozici, odložena na den 12. 8. 2020 a žalobcům byla poskytnuta lhůta k vyřízení žádaných dokumentů. Vzhledem k tomu, že žalobci nepředložili potřebné certifikáty italským úřadům ve stanovené lhůtě, byl dne 17. 8. 2020 vydán příkaz k zajištění exempláře, respektive ke zdržení se nakládání s ním v rámci tzv. předběžného zadržení. V důsledku toho nejsou žalobci oprávnění exemplář jakkoli přemisťovat, což brání jeho převozu na územní České republiky a vydání dokumentace CITES českými úřady. Žalobci tvrdili, že žalovaný prodal exemplář, aniž by disponoval dokumentací CITES, bez níž je prodej zakázán, české orgány nemohou tento certifikát vydat nikomu jinému než žalovanému, a to pouze za předpokladu, že exemplář se bude nacházet v České republice, neboť na jiném území nemají české orgány pravomoc. 2. Ohledně naléhavého právního zájmu žalobci tvrdili, že se domáhají určení, že tu právní poměr, je nebo není z důvodu, že kupní smlouva uzavřená mezi žalobci a žalovaným je stižena neplatností, která má důsledky mimo jiné v jejich majetkové sféře. Doplnili, že žalobcům bylo ze strany Ministerstva životního prostředí, Odboru druhové ochrany a implementace mezinárodních závazků, sděleno, že ani případný přesun předmětného exempláře zpět do České republiky by neznamenal, že by k exempláři mohlo být v souladu s příslušnými předpisy potvrzení dodatečně vydáno, důvodem je skutečnost, že exemplář už není ve vlastnictví původního vlastníka (žalovaného). Žalobci spatřují proto naléhavý právní zájem v tom, že v případě určení neplatnosti smlouvy uzavřené mezi žalobci a žalovaným dojde k narovnání vztahů a smlouva bude neplatná ex tunc, tudíž nebude vyvolávat žádné právní účinky. 3. Žalobci dále tvrdili, že základní právní úprava obchodování s ohroženými druhy je obsažena v Úmluvě o mezinárodním obchodu s ohroženými durhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, která se v rámci Evropské unie provádí prostřednictvím Nařízení, když čl. 8 odst. 1 Nařízení upravuje regulaci obchodních činností s ohroženými druhy. Z tohoto článku vyplývá, že nákup, nabízení ke koupi, nabývání pro obchodní účely, veřejné vystavování pro obchodní účely, využívání pro obchodní zisk a prodej, držení za účelem prodeje, nabízení k prodeji nebo převážení za účelem prodeje exemplářů druhů zařazených do přílohy A) je zakázáno. Žalobci uvedli, že v aktuálním seznamu tvořícím přílohu A) nařízení je [anonymizována dvě slova], latinsky [anonymizována dvě slova], uveden spolu s celým taxonem [anonymizováno] pod označením [anonymizováno] spp. Ze zákazu obchodování lze udělit výjimku na základě čl. VIII odst. 3 nařízení, bez této výjimky nemůže být přeshraniční obchod vůbec proveden, získání této výjimky se prokazuje potvrzením, k jehož vystavení jsou v České republice příslušné krajské úřady. Závěrem uvedli, že je zcela nepochybné, že prodej exempláře bez příslušné dokumentace CITES je jednáním, které je v rozporu se zákonem, citované nařízení stanoví, že k prodeji je nutné povolení dle čl. 8 odst. 3 písm. f) Nařízení a žalovaný takové povolení k prodeji neměl. Exemplář tedy nebylo možné bez předmětného povolení žalobcům vůbec prodat. Ustanovení nařízení jsou kogentní ze své povahy a prodej exempláře žalovaným žalobcům je tak zcela zjevně v rozporu s kogentní normou a stejně tak zjevně narušuje veřejný pořádek, takové jednání žalovaného je absolutně neplatné a k takovému právnímu jednání není možné přihlížet, právní jednání, které je absolutně neplatné, nevyvolává žádné zamýšlené právní následky, mezi stranami tak nedošlo k uzavření kupní smlouvy a žalobci se nestali vlastníkem exempláře. 4. U jednání soudu dne 7. 9. 2021 žalobci navrhli změnu petitu, když navrhli, aby soud určil, že žalovaný je vlastníkem exempláře [anonymizována dvě slova], číslo kroužku [anonymizováno]. Ohledně naléhavého právního zájmu na určení osoby, která je vlastníkem papouška, uvedli, že italské úřady se na exemplář dívají jako na nelegálně chovaný druh a české úřady odmítají potřebné povolení vydat, neboť již není ve vlastnictví občana České republiky. V doplnění svého podání ze dne 7. 10. 2021 uvedli, že ve vyjádření Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 20. 11. 2020, ministerského rady na Ministerstvu životního prostředí, je uvedeno, že exemplář nemůže získat příslušný certifikát mimo jiné proto, že není ve vlastnictví občana České republiky. Tato skutečnost je však s ohledem na okolnosti uzavření kupní smlouvy a zejména s ohledem na skutečnost, že exemplář nemohl být předmětem prodeje, více než sporná, a proto je potřeba postavit najisto, že kupní smlouva není z důvodů vylíčených v žalobě stižena neplatností, a tedy že exemplář v tomto důsledku již není nadále ve vlastnictví žalovaného. Tvrdili, že bez určení vlastnictví tedy nebude jasné, zda může exemplář předmětný certifikát získat, či nikoliv. 5. U jednání soudu dne [datum] žalobci doplnili svá tvrzení ohledně naléhavého právního zájmu s tím, že jej spatřují v tom, že v současnosti není možné vydat požadované osvědčení, když exemplář je v majetku žalovaného, a proto je nezbytné určit, že žalovaný je jeho vlastníkem. Tvrdili rovněž, že papoušek je v současnosti zadržován v Itálii, italské úřady nemají pravomoc vydat potřebné potvrzení a s ohledem na sdělení Mgr. [příjmení] z ministerstva životního prostředí, příslušné potvrzení nemohou vydat ani české orgány, a proto se žalobci domnívají, že pokud bude soudem určeno, že žalovaný je vlastníkem papouška, mohlo by být jednání o jeho vydání a následně o vyřízení potřebného povolení. 6. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Uvedl, že danou situaci nezpůsobil, řízení o vydání povolení za účelem vydání papouška do zahraničí probíhalo, žalobci ale na převzetí papouška spěchali. U jednání soudu dne 2. 11. 2021 žalovaný doplnil, že uzavřel s žalobci ústní kupní smlouvu, předal žalobcům exemplář v České republice a převzal od žalobců sjednanou kupní cenu, situace, ke které došlo, nebyla způsobena jeho vinnou, neboť žalobci si odvezli předmětný exemplář do Itálie bez daného povolení. Zmínil rovn