8 C 237/2021-40 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci 1.080 Kč se zákonným úrokem z prodlení vyčísleným částkou 118,23 Kč. Tvrdí, že žalovaná se stala držitelkou televizního přijímače, čímž jí vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Žalovaná tuto povinnost splnila dne 1. 5. 2006. Podle zákona 348/2005 Sb., je žalovaná povinna platit televizní poplatek 135 Kč měsíčně. Žalovaná částka představuje televizní poplatky za 8 měsíců, a to listopad 2019 až červen 2020. Žalobce vyzval písemně žalovanou k úhradě televizních poplatků, žalovaná však dosud ničeho nezaplatila. 2. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná tak nevyužila svého práva tvrdit rozhodující skutečnosti a k jejich prokázání označovat důkazy na svoji obranu. 3. Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu, tedy vzal za prokázány tyto skutečnosti. Žalovaná jakožto držitelka televizního přijímače se řádně přihlásila do evidence poplatníků televizního poplatku u [anonymizováno] na předepsaném tiskopisu v měsíci květnu 2006. Televizní poplatky hradila, avšak nezaplatila tyto poplatky za 8 měsíců, listopad 2019 až červen 2020. Poplatek činil vždy 135 Kč měsíčně, a dohromady dlužné poplatky představují žalovanou částku 1.080 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení žalované částky dopisem z 15. 9. 2020, který byl žalované vhozen do schránky 6. 10. 2020. Následně žalobce upomenul žalovanou o úhradu dluhu dopisem z 13. 11. 2020, který byl pro žalovanou na poště uložen 22. 11. 2020 a vrátil se zpět žalobci s tím, že žalovaná si jej nevyzvedla. Dopisem z 22. 1. 2021 urgoval žalobce žalovanou o vyrovnání dluhu, tento dopis jí byl vhozen do schránky 10. 2. 2021. Žalovaná dosud dlužné poplatky za žalované měsíce žalobci nezaplatila. 4. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Podle § 2 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu. Poplatníkem tohoto poplatku je ve smyslu § 3 odst. 2 citovaného zákona mimo jiné fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Na straně žalované nebyly zjištěny žádné předpoklady pro osvobození od televizního poplatku, ani žádné skutečnosti svědčící o tom, že by o toto osvobození kdy požádala. Povinností fyzické osoby, tedy i žalované, je platit televizní poplatek z jednoho televizního přijímače v souladu s ust. § 5 odst. 1 citovaného zákona, přičemž výše poplatku činí dle § 6 částku 135 Kč měsíčně. Poplatek je splatný v souladu s ust. § 7 odst. 2 téhož zákona nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce a platí se podle § 7 odst. 1 téhož zákona provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, anebo prostřednictvím pověřené osoby. Žalovaná jakožto poplatník televizního poplatku splnila svoji povinnost ve smyslu § 8 odst. 2 citovaného zákona oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stala poplatníkem, a učinila tak v měsíci květnu 2006 u České pošty. Nedostála však svojí povinnosti zaplatit televizní poplatky za shora uvedených 8 měsíců. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení těchto poplatků výše uvedenými dopisy a poskytl jí k tomu dostatečnou a přiměřenou lhůtu, jak žalobci ukládá ust. § 10 citovaného zákona. Vzhledem k tomu, že žalovaná ani v této lhůtě poplatky neuhradila, je žalobce oprávněn domáhat se zaplacení televizních poplatků u soudu podle téhož ustanovení. 5. Žalobci podle § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení vždy ode dne následujícího po splatnosti každého poplatku, tedy od 16. dne měsíců listopad 2019 až červen 2020, přičemž úrok z prodlení za televizní poplatek byl vypočten vždy z částek 135 Kč měsíčně. Výše úroků z prodlení činí 10 % ročně podle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. V řízení nebylo zjištěno, že by si účastníci ujednali jinou sazbu úroků z prodlení. Žalobce, i když má právo na zaplacení úroků z prodlení za dobu až do úplné úhrady dlužných částek, nárokuje úroky z prodlení z každého měsíčního poplatku pouze do 15. 4. 2021. Soud výpočtem ověřil, že úrok z prodlení za žalobcem požadovaná období činí 118,23 Kč. 6. Žalobce měl ve sporu plný úspěch, a soud mu proto přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud zohlednil, že žalobce více než 7 dní před zahájením řízení odeslal žalované výzvu k plnění, a to výše uvedené 3 dopisy, v souladu s ust. § 142a o. s. ř. Náklady žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, z odměny za právní zastoupení za 2 úkony právní pomoci po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky 177/1996 Sb. - advokátního tarifu, dále ze 2 paušálů režijních výloh po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a z částky 126 Kč, která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Odměna i paušály byly přiznány za úkony převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby. Při stanovení výše odměny a paušálů za právní zastoupení žalobce použil soud ust. § 14b a nikoli § 7 advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.