33 C 9/2022-26 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 31. 8. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1 525 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 3. 12. 2020 v 14:19 hodin při jízdě autobusovou linkou [číslo] veřejné hromadné dopravy osob provozovanou žalobcem se žalovaná neprokázala přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby po ní žalobce požadoval jízdné ve výši 25 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, kterou ovšem žalovaná nezaplatila. 2. Žalovaná skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnila, předložené listinné důkazy nevyvrátila. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 3. Soud ze žalobních tvrzení a předložených listinných důkazů v podobě zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] předžalobní upomínky ze dne 9. 2. 2021 a poštovního podacího archu ze dne 11. 2. 2021 zjistil následující skutkový stav. Žalovaná se dne 3. 12. 2020 v 14:19 hodin na výzvu kontrolora [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno] neprokázala platným jízdním dokladem (uskutečnila jízdu bez jízdního dokladu). Jednalo se o jízdu autobusové linky [číslo] kdy kontrola proběhla na zastávce [obec] ve městě [obec], kde byl vyhotoven zápis o provedené přepravní kontrole. Žalovaná jízdné v částce 25 Kč ani přirážku k jízdnému v částce 1 500 Kč při sepisování zápisu o provedené kontrole nezaplatila. Žalovaná dlužnou částku žalobci neuhradila ani po zaslání předžalobní upomínky právním zástupcem žalobce. 4. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil takto. Mezi žalovanou a žalobcem vznikl právní poměr vyplývající ze smlouvy o přepravě osoby, kterou ve smyslu § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník“), se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Ohledně podrobnější úpravy osobní přepravy odkazuje § 2578 občanského zákoníku na jiné právní předpisy, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství. 5. Podmínky provozování autobusu stanoví zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Podle § 18a odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb. řidič a průvodčí vozidla veřejné linkové dopravy a jiná osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen pověřená osoba) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti a plynulosti dopravy a bezpečnosti ostatních cestujících. Pověřená osoba je, mimo jiné, oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobním dokladem a sdělil osobní údaje. Podle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb. je cestující povinen, mimo jiné, na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování a číslo osobního dokladu. Podle § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 6. Protože se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a nezaplatila jízdné a přirážku k jízdnému, je nárok žalobce důvodný. <i>7. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.</i> 8. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku v den splatnosti, ocitla se s placením dluhu v prodlení, soud proto přiznal žalobci i úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, s přihlédnutím k výši úroků stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. a procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Protože řízení ve věci bylo zahájeno po 1. 7. 2014 a jsou splněny předpoklady stanovené § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, kdy jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, postupoval soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení podle citovaného ustanovení. Žalobci tak náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, náhrada nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby ve výši 3x 200 Kč, tj. 600 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3x režijní paušál 100 Kč, tj. 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč Celkem tak náklady řízení žalobce dosáhly částky 1 489 Kč, tuto částku je žalovaná povinna žalobci nahradit k rukám právního zástupce žalobce. 10. Ke splnění uložené povinnosti byla žalované v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta v trvání tří dnů.