34 C 15/2022-71 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhá vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 2.000 Kč a dále částku 459,66 Kč s úrokem z prodlení. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřela dne 10.8.2016 s žalovaným smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. V rámci smlouvy byl sjednán pronájem příjímacího zařízení za částku 140 Kč měsíčně, jehož převzetí potvrdil žalovaný na zakázkovém listu ze dne 11.8.2016. Právní předchůdce žalobce od smlouvy dopisem ze dne 7.3.2018 odstoupil. V souladu s článkem 7.4. všeobecných obchodních podmínek byla žalovaný povinen vrátit nepoškozené a funkční zařízení do 7 dnů od ukončení smlouvy. Pro případ nevrácení byla ve všeobecných smluvních podmínkách sjednána smluvní pokuta, která dle ceníku činí 2.000 Kč. Žalovaný dále nehradil sjednanou cenu za pronajaté zařízení ve výši 140 Kč za měsíc, která mu byla vyúčtována fakturami splatnými dne 5.11.2017, dne 5.12.2017, dne 5.1.2018 a dne 5.2.2018, kdy v posledním případě se jedná pouze o částku 40,66 Kč. Právní předchůdce žalobce (v důsledku fúze sloučením společnost [právnická osoba]) postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce smlouvou ze dne 27.3.2019. Žalovaný skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil, předložené listinné důkazy nevyvrátil. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když na výzvu soudu se nevyjádřily. Po provedeném dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Dle obsahu smlouvy byl rovněž žalovanému poskytnut modem a HD box za částku 140 Kč měsíčně. Dle zakázkového listu ze dne 11.8.2016 žalovaný předmětná zařízení převzal. Dle vyúčtování splatného dne 5.11.2017 žalovaný dluží částku 140 Kč za pronájem koncových zařízení. Dle vyúčtování splatného dne 5.12.2017 žalovaný dluží částku 140 Kč za pronájem koncových zařízení. Dle vyúčtování splatného dne 5.1.2018 žalovaný dluží částku 140 Kč za pronájem koncových zařízení. Dle vyúčtování splatného dne 5.2.2018 žalovaný dluží částku 140 Kč za pronájem koncových zařízení. V článku 7.6. všeobecných smluvních podmínek je uvedena smluvní pokuta pro případ nevrácení zařízení žalovaným, jejíž výše je uvedena v ceníku. V této souvislosti nelze přehlédnout, že žalovaný vystupoval při sjednání smlouvy o úvěru jako spotřebitel, ujednání o smluvní pokutě bylo obsaženo nikoliv ve smlouvě, ale pouze ve všeobecných obchodních podmínkách a s odkazem na ceník, jejichž znění neměl žalovaný možnost jakkoliv ovlivnit. V této souvislosti lze odkázat na závěry rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, tedy, že rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Uvedeným způsobem nelze smluvní pokutu platně sjednat. Ze zakázkových listů vyplývá předání koncového zařízení žalovanému. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.3.2019 byla pohledávka postoupena na žalobce. Dopisem ze dne 7.3.2018 odstoupil právní předchůdce žalobce od smlouvy. Dopisem ze dne 2.4.2019 bylo žalovanému oznámeno postoupení tvrzené pohledávky na žalobce. Dopisem ze dne 20.4.2018 a ze dne 20.1.2020 vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky. Dle ustanovení § 2201 občanského zákoníku nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Jelikož nebyla smluvní pokuta platně sjednána, soud žalobu ohledně smluvní pokuty zamítl. Ohledně částky 459,66 Kč s úrokem z prodlení soud žalobě vyhověl, jelikož žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit nájemné ve výši 140 Kč měsíčně za poskytnutá koncová zařízení, avšak celkem částku 459,66 Kč neuhradil. Ode dne následujícího po splatnosti vyúčtování je žalovaný v prodlení a žalobci náleží právo na úrok z prodlení v zákonné výši. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl v řízení v převážné části neúspěšný a byl by tak povinen hradit poměrně náklady řízení žalovanému. Jelikož však žalovanému v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.