34 C 156/2022-64 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 16.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Žalobce v žalobním návrhu uvedl, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobce. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut dne [datum] úvěr ve výši 16.000 Kč. Žalovaný měl úvěr uhradit do [datum]. Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet č. [bankovní účet]. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobce z titulu smlouvy o úvěru, žalobce navrhl, aby soud jeho nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, zásilky soudu si nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání dne [datum] se nedostavil. Zástupce žalobce omluvil svoji neúčast a neúčast žalobce na nařízeném jednání. 3. Po provedení dokazování dospěl k soud k následujícími skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. 4. Žalobce soudu k důkazu předložil smlouvu o spotřebitelském úvěru. Předložená smlouva ale neprokazuje, že by ji žalovaný uzavřel. Pokud žalobce tvrdil, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena prostřednictvím prostředků elektronické komunikace, z předložených listinných důkazů toto tvrzení nevyplývá. Předložené listinné důkazy neprokazují, že by měla být smlouva ze stany žalovaného uzavřena, jeho vůli smlouvu uzavřít, seznámení se s jejím obsahem a jejím následným uzavřením. Pouhé uvedení osobních údajů žalovaného ve smlouvě nelze považovat za dostačující pro závěr, že žalovaný smlouvu skutečně uzavřel. 5. Z potvrzení o provedené platbě ve spojení se sdělením banky ohledně majitele účtu a výpisem z účtu vyplývá, že na účet žalovaného byla dne [datum] právním předchůdcem žalobce poukázána částka 16.000 Kč. Ze samotného zaslání částky nicméně nelze učinit závěr, že by smlouva byla žalovaným uzavřena, natož o podmínkách, za nichž by se tak stalo. 6. Pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou ze dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] mělo být žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce a žalovaný měl být vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 18.886 Kč. Dalším dopisem ze stejného dne měl být žalovaný vyzván zástupcem žalobce k úhradě částky 24.112 Kč. Oba dopisy měly být žalovanému odeslány dne [datum]. Žalobce nicméně nepředložil žádný důkaz o doručení uvedených dopisů žalovanému. 7. K jednání soudu dne [datum] se nedostavil žalobce ani jeho zástupce, zástupce navrhl jednat v jejich nepřítomnosti. Soud tak nemohl ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu poučit a vyzvat žalobce při jednání k označení důkazů k prokázání skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy žalovaným a doručení výzev k plnění. Žalobce tedy ohledně těchto svých tvrzení neunesl důkazní břemeno. 8. V projednávané věci jsou rovněž nedostatečná skutková tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před případným uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobní návrh v tomto ohledu obsahuje pouze obecná tvrzení, nikoli konkrétní skutková tvrzení týkající se zejména příjmů a výdajů žalovaného, na základě kterých právní předchůdce žalobce, pokud se žalovaným měl následně uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, úvěruschopnost žalovaného posoudil, a konkrétní závěry, k nimž na základě tohoto posouzení dospěl. Z důvodu neunesení břemene tvrzení by pak případná úvěrová smlouva musela být soudem hodnocena jako neplatná. 9. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno tvrzení žalobce o vyplacení částky 16.000 Kč žalovanému, soud nárok žalobce posoudil dle ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Z výpisu z plateb soud zjistil, že na účet žalovaného právní předchůdce žalobce zaslal částku 16.000 Kč. V řízení nicméně nebylo prokázáno, z jakého konkrétního titulu k poukázání této částky na účet žalovaného došlo. Soud proto žalovanému v souladu s ustanovením § 2993 občanského zákoníku uložil povinnost uhradit žalobci částku 16.000 Kč. S ohledem na neprokázání doručení výzev k úhradě žalobcem se tato částka stala splatnou v návaznosti na doručení žaloby žalovanému soudem dne [datum], byla tedy splatná dne [datum] a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení s její úhradou. Žalobci tak ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši dané ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Z výše uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobci částku 16.000 Kč s příslušenstvím tvořeným úrokem z prodlení v zákonné výši (výrok I.) a ohledně zbývající části nároku žalobu pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene zamítl (výrok II.). 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 občasného soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 90 % předmětu řízení (při vyčíslení částky včetně příslušenství se ke dni rozhodnutí soudu jedná o částku 16.112,10 Kč), neúspěšný ohledně 10 % předmětu řízení (při vyčíslení částky včetně příslušenství se ke dni rozhodnutí soudu jedná o částku 1.800,98 Kč). Žalobci tak náleží právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 80 %. 12. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a odměny za právní zastoupení ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby, kterými jsou převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu. Ke každému úkonu právní služby náleží dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, celkem 300 Kč. Vzhledem k tomu, že je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o náhradu za tuto daň, tedy o 21 % Celkem tak náhrada nákladů řízení přestavuje částku 2.252 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobci náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 80 %, soud mu přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1.801,60 Kč. 13. Pojem tzv. formulářové žaloby ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu nelze dle názoru soudu vykládat příliš úzce. Formulářový charakter žaloby spočívá i v totožnosti argumentace žalobce, z níž odvozuje svůj nárok, a kterou může stále opakovat. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž je nárok žalobce odvozován od smlouvy o úvěru, je v konkrétní projednávané věci typickou formulářovou žalobou, jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se v podstatě pouze údajem o osobě žalovaného, identifikací smlouvy, datem jejího ukončení a výpočtem dlužné částky a příslušenství. Návrh neobsahuje žádnou pro tuto věc jedinečnou či složitou skutkovou nebo právní argumentaci, ale naopak je vytvořen právě pro účely co nejčastějšího využití pro řadu obdobných případů, a to při změně pokud možno co nejméně údajů v žalobním návrhu uvedených. Opakovanost používaného vzoru a četnost podávání takovýchto typových návrhů žalobcem je soudu z jeho rozhodovací činnosti známa. V této souvislosti soud odkazuje na totožné závěry při hodnocení povahy tzv. formulářových žalob na usnesení Krajského soudu v Brně č.j. 27 Co 318/2016-134. 14. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud neshledal důvody pro stanovení jiné lhůty.