34 C 161/2022-36 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 13.160 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 13.160 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Tvrdí, že [datum] uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce, podle níž žalovanému poskytl částku 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit souhrnný poplatek ve výši 6.160 Kč. Žalovaný měl provést úhradu v týdenních splátkách po 236 Kč. V případě prodlení s úhradou splátky se dluh stává splatným včetně příslušenství v termínu splatnosti nejbližší týdenní splátky. Žalovaný uhradil pouze částku 1.000 Kč. Dluh žalovaného se tak stal splatným dne [datum], úrok z prodlení požaduje žalobce od [datum]. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil, zásilky soudu nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o půjčce [číslo] soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne [datum] mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem. Žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě, že mu žalobce poskytl částku ve výši 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku 8.000 Kč a dále úrok ve výši 1.040 Kč, poplatek za administrativní činnost 1.600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 3.520 Kč, to vše v pravidelných 59 týdenních splátkách po 236 Kč počínaje [datum]. Dle tabulky úhrad zaplatil žalovaný žalobci částku 1.000 Kč. Dopisem ze dne [datum] měl být žalovaný vyzván k úhradě částky 13.160 Kč, dopis byl odeslán dne [datum], doručení žalovanému však žalobcem prokázáno nebylo. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2020 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Jakkoliv však zákon ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit (k totožným závěrům srov. aktuální rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15.6.2021, č.j. 74 Co 80/2020-184 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21.4.2022, č.j. 27 Co 222/2020-144). Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce neuvedl žádná konkrétní skutková tvrzení ve vztahu k případnému postupu při posouzení příjmů a výdajů žalovaného. K jednání soudu dne [datum] se žalobce nedostavil, čímž možnost poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu sám zmařil. Žalobce tudíž neunesl břemeno tvrzení ohledně konkrétního posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Vzhledem k tomu, že posouzení úvěruschopnosti nebylo v řízení tvrzeno ani prokázáno, je na smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). Žalovaný je s ohledem na výše uvedené povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 8.000 Kč, na kterou dosud dle tvrzení žalobce uhradil 1.000 Kč, zbývá tedy podle výpočtu soudu uhradit 7.000 Kč (k započtení plateb srovnej odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Co se týče splatnosti uvedené částky, vycházel soud za situace, kdy nebylo u předložené výzvy k úhradě prokázáno její doručení žalovanému, z doručení žaloby žalovanému dne [datum], když k jejímu náhradnímu doručení došlo fikcí uplynutím 10 dnů od uložení a připravení zásilky k vyzvednutí. Za situace, kdy se k jednání soudu dne [datum] nedostavil žalobce, soud nemohl ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu poučit a vyzvat žalobce při jednání k označení důkazů k prokázání skutkových tvrzení ohledně doručení výzvy. V případě, že se žalobce k jednání nedostavil a ani nepožádal o odročení jednání, není soud za takové situace oprávněn sdělovat poučení žalobci jinou cestou, ani povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Jelikož v řízení nebyla provedenými důkazy tvrzení žalobce o vyzvání žalovaného k úhradě dlužné částky prokázána, nese žalobce nepříznivé důsledky neunesení důkazního břemene ohledně těchto tvrzení. Jak bylo uvedeno výše, soud vyšel u splatnosti částky z doručení žaloby žalovanému dne [datum], její splatnost nastala [datum] a od [datum] je žalovaný v prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě ohledně částky 7.000 Kč s úrokem z prodlení v požadované výši od [datum], ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 35 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 7.024,70 Kč), neúspěšný ohledně 65 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 13.127,19 Kč). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, když žalovanému v řízení dosud náklady nevznikly. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když neshledal důvody pro její prodloužení.