34 C 195/2022-112 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 189.933,72 Kč s úrokem ve výši 7.999,57 Kč, úrokem z prodlení ve výši 17.046,55 Kč, úrokem prodlení ve výši 10 % ročně z částky 189.933,72 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 12,6 % ročně z částky 187.313,72 Kč za dobu od [číslo] do zaplacení. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, podle níž žalovanému poskytl úvěr ve výši 202.000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobci zaplatit celkovou částku v měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 12,6 % ročně. Dopisem ze dne [datum] došlo k zesplatnění úvěru, jelikož žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel. Dlužná částka činila ke dni zesplatnění celkem 198.124,19 Kč. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil, zásilky soudu si nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil. Podáním ze dne [datum] žalobce doplnil tvrzení následovně. Úvěruschopnost žalovaného byla dle tvrzení žalobce ověřena na základě informací poskytnutých žalovaným před uzavřením smlouvy a z veřejných registrů. Příjem žalovaného byl deklarován v žádosti o úvěr ve výši 10.000 Kč měsíčně, celkové příjmy domácnosti v částce 18.000 Kč. V případě výdajů žalovaného vycházel právní předchůdce žalobce z historických dat Českého statistického úřadu. Žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky. Žalovaný čerpal celkem částku 202.000 Kč, uhradil platby v celkové výši 44.218,90 Kč v období od [datum] do [datum]. Úvěr byl zesplatněn ke dni [datum] dopisem ze dne [datum], odeslaným žalovanému dne [datum]. Dlužné poplatky představují částku 2.620 Kč skládající se z měsíčních poplatků za pojištění ve výši 280 Kč za období od [datum] do [datum] a dále z poplatku 300 Kč za zesplatnění úvěru a 2 x poplatku 600 Kč za upomínku. Úrok z úvěru ve výši 7.999,57 Kč je požadován ve výši 12,6 % ročně z jistiny za období od [datum] do [datum]. Úrok z prodlení ve výši 17.046,55 Kč je požadován za období od [datum] do [datum]. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Z žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný uvedl měsíční příjem ve výši 10.000 Kč a příjem domácnosti 18.000 Kč, žalovaný dále uvedl, že je zaměstnán jako dělník / řemeslník, má jednu vyživovací povinnost a žádné závazky. Dle smlouvy ze dne [datum] měl být předmětem úvěr v částce 202.000 Kč, který se žalovaný měl zavázat splatit ve splátkách po 3.135,96 Kč. Úrok měl představovat 12,60 % ročně a sazba RPSN 13,54 %. Součást smlouvy měl tvořit sazebník a všeobecné obchodní podmínky, které žalobce k důkazu předložil. Standardní informace o spotřebitelském úvěru shrnují obsah smlouvy a jednotlivých jejích parametrů. Dle výpisu z účtu ve spojení s platební historií čerpal žalovaný dne [datum] částku 202.000 Kč a dle tvrzení žalobce celkem uhradil 44.218,90 Kč. Upomínkami ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] měl být žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek. Dopisem ze dne [datum] mělo být žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru v částce 198.124,19 Kč, dopisem ze dne [datum] měl být žalovaný vyzván právním zástupcem žalobce k úhradě částky 249.725,86 Kč. Dopisem ze dne [datum] mělo být oznámeno postoupení pohledávky žalovanému. K uvedeným dopisům předložil žalobce podací arch a podací lístky, ze kterých však vyplývá odeslání zásilky, nikoliv její doručení žalovanému. Zástupce žalobce výslovně při jednání soudu uvedl, že žalobce doklady o doručení zásilek nedisponuje, souhlasil, aby ohledně splatnosti dlužné částky bylo případně vycházeno z doručení žaloby žalovanému. Náhled do registru představuje stručnou tabulku, z jejíhož obsahu nevyplývá, k jaké konkrétní osobě se vztahuje. Dle sdělení banky ze dne [datum] bylo při posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy vycházeno ohledně nákladů žalovaného z částky životního minima a normativních nákladů na bydlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek a potvrzením byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí, přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit a dokumenty a záznamy o své činnosti uchovávat tak, aby bylo možné hodnověrně ověřit plnění jeho povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného plyne, že povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti nemůže přesouvat důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele a věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností. Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil. Vycházel-li právní předchůdce žalobce při posouzení měsíčních výdajů žalovaného z„ výdajů odhadnutých na základě historických dat ČSÚ“ jedná se o posouzení zcela nedostatečné a formální. Ze shora uvedených závěrů vyplývá, že pokud právní předchůdce žalobce nějaké posouzení úvěrucshopnosti žalovaného prováděl, pak pouze formálně, aniž by se zabýval skutečnými výdaji ve vztahu k počtu sjednaných splátek a jejich výši. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). S ohledem na uvedené je tudíž žalovaný povinen vrátit pouze posky