34 C 237/2022-42 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit částku 16.519,31 Kč s úrokem, úrokem z prodlení a smluvní pokutou. Žalobce v žalobním návrhu uvedl, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru dne [datum]. Žalované byla poskytnuta částka 15.000 Kč, kterou se zavázala vrátit do [datum] spolu s příslušenstvím ve výši 12.888 Kč. Žalovaná uhradila pouze splátku v celkové částce 2.999,99 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, na smluvní pokutě žalobce požaduje uhradit 3.012,11 Kč. Dále žalobce požaduje úhradu kapitalizovaného úroku ve výši 12.618,66 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 680,82 Kč, nákladů 256 Kč a úrok z prodlení od [datum] z částky 13.507,20 Kč ve výši 8,25 % ročně. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou ze dne 19. 7.2 021. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila. Po provedeném dokazování dospěl k soud k následujícími skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Žalobce soudu k důkazu předložil smlouvu o úvěru, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne [datum], žalované byla poskytnuta částka 15.000 Kč, kterou se zavázala uhradit spolu s příslušenstvím ve výši 12.888 Kč ve 14 měsíčních splátkách. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení s potvrzením o zaplacení byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Oznámením ze dne [datum] měla být žalovaná vyrozuměna o postoupení pohledávky a vyzvána k úhradě, výzva však neobsahuje doklad o doručení žalované. Dopisem zástupce žalobce ze dne [datum], doručeným žalované dne [datum], byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do [datum]. Žalobce dále předložil výzvy ze dne [datum] a [datum], u kterých však chybí doklad o doručení žalované. Podací arch prokazuje odeslání zásilky, nikoliv její doručení žalované. Z tabulky (č.l. 20 spisu) a výpisu úkonů (č.l. 27 spisu) soud neučinil žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění. Z žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaná uvedla, že je rozvedená, bez vyživovacích povinností, její čistý měsíční příjem činí 17.830 Kč. Odhadované měsíční náklady žalované pak měly dosahovat 1.000 Kč na bydlení, 3.410 Kč na jídlo a osobní náklady a 2.700 Kč na splátkách. Údaje uvedené v žádosti ohledně příjmů a výdajů žalované žalobce nijak nedoložil. Z obsahu žádosti dále vyplývá, že žalovaná byla zaměstnána na dobu určitou, a to pouze do [datum], avšak úvěr měla splácet až do [datum]. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí, přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit a dokumenty a záznamy o své činnosti uchovávat tak, aby bylo možné hodnověrně ověřit plnění jeho povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného plyne, že povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti nemůže přesouvat důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele a věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností. Na základě shora uvedených zjištění týkajících se posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil. Žalobce neprokázal, že by údaje poskytnuté žalovanou jakkoli ověřoval, když údaje uvedené v žádosti o úvěr nejsou jakkoliv doloženy, žalobce ani jeho zástupce se k jednání soudu nedostavili, čímž změřili možnost výzvy a poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. V případě, že se žalobce k jednání nedostavil a ani nepožádal o odročení jednání, není soud za takové situace oprávněn sdělovat poučení žalobci jinou cestou, ani povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Údaje v žádosti o úvěr poukazují na čistě formální přístup ke splnění povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srov., pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). Žalovaná je s ohledem na výše uvedené povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalované byla poskytnuta jistina ve výši 15.000 Kč, na kterou dosud dle tvrzení žalobce uhradila 2.999,99 Kč, zbývá tedy podle výpočtu soudu uhradit 12.000,01 Kč (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Co se týče splatnosti uvedené částky, vycházel soud z doručení předžalobní výzvy žalované dne [datum], ve které byla určena lhůta pro úhradu do [datum], od [datum] je žalovaná v prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě ohledně částky 12.000,01 Kč s úrokem z prodlení v požadované výši 8,25 % ročně od [datum], ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 41 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 13.049,68 Kč), neúspěšný ohledně 59 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 18.527,17 Kč). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, když žalované v řízení dosud náklady nevznikly. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když neshledal důvody pro její prodloužení.