34 C 275/2021-113 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobkyně se domáhá žalobním návrhem ze dne [datum] vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že předmětné nemovitosti jsou v zaniklém společném jmění manželů žalobkyně a žalovaného. V žalobě uvedla, že dne [datum] uzavřeli účastníci řízení dohodu o úpravě majetkových poměrů, bydlení a výživného pro dobu po rozvodu, kdy výlučným vlastníkem nemovitostí se pro dobu po rozvodu měl stát žalovaný. Na základě dohody byl dne [datum] podán návrh na vklad vlastnického práva žalovaného, vklad byl povolen dne [datum]. Žalovaný se zavázal uhradit na vypořádacím podílu žalobkyni částku 150.000 Kč. Rozsudek o rozvodu manželství účastníků řízení nabyl právní moci dne [datum], žalovaný měl uhradit uvedenou částku do [datum]. Jelikož k úhradě nedošlo, odstoupila žalobkyně dne [datum] od dohody, odstoupení bylo žalovanému doručeno dne [datum] uložením zásilky na poště, kdy se zásilka dostala do sféry žalovaného. Podáním ze dne [datum] žalovaný k žalobě uvedl, že činí nespornými tvrzení žalobkyně ohledně uzavření smlouvy, prodlení žalovaného s úhradou a odstoupení žalobkyně od smlouvy. Žalovaný rovněž navrhl, aby soud určil vlastnictví k nemovitostem tak, jak navrhovala žalobkyně, tedy nárok žalobkyně na určení vlastnictví uznal. Ohledně požadavku na náhradu nákladů řízení žalovaný uvedl, že dle jeho názoru se nejedná o náklady účelné, jelikož odstoupení od smlouvy bylo žalovanému doručeno dne [datum] (fakticky však byla zásilka převzata později) a již [datum] podala žalobkyně žalobu. Žalovaný v okamžiku podání žaloby ještě ani nevěděl, že žalobkyně od smlouvy odstoupila, neměl možnost věc vyřešit smírně a žalobě tak zabránit. Žalovaný v řízení navrhuje totéž co žalobkyně, avšak neměl možnost návrh podat dříve, jelikož neměl povědomí o tom, že žalobkyně od smlouvy odstoupila. Dle ustanovení § 153a odst. 1 občanského soudního řádu„ uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.“ Z vyjádření žalovaného vyplývá uznání nároku žalobkyně, když činí skutková tvrzení nespornými a navrhuje totožné rozhodnutí ve věci jako žalobkyně. Soud proto, aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 153a odst. 4 občanského soudního řádu), rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání tak, jak je uvedeno ve výroku I. Žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná a náleží jí tak dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu právo na náhradu nákladů řízení. Soud se neztotožnil s názorem žalovaného o neúčelnosti vynaložených nákladů, když žalovaný neměl zavdat příčinu pro vznik soudního sporu, jelikož žalobkyně zahájila řízení o určovací žalobě dříve, než byla žalovaným převzata poštovní zásilka s odstoupením od smlouvy. Pokud žalovaný uvádí, že neměl možnost dobrovolného plnění, považuje tuto argumentaci soud s ohledem na následné jednání žalovaného pouze za účelovou, ve snaze vyhnout se úhradě nákladů soudního řízení. Žalovaný totiž po převzetí odstoupení od smlouvy kroky k dobrovolnému splnění neučinil, naopak z předložených listin vyplývá, že dne [datum] uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí kupní ohledně předmětné nemovitosti za účelem jejího prodeje třetí osobě. Z uvedeného je zjevné, že neměl snahu o vyhovění návrhu žalobkyně dobrovolně, jak ve svém vyjádření uvádí. V posuzované věci není předmětem splnění povinnosti, ale určení vlastnictví, ve vztahu k náhradě nákladů řízen proto není nutná předžalobní výzva ve smyslu ustanovení § 142a občanského soudního řádu. Náhrada nákladů řízení žalobkyně se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000 Kč a dále odměny za zastupování žalobkyně advokátem dle § 7 ve spojení s § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 50.460 Kč za každý úkon právní služby. Při určení tarifní hodnoty vycházel soud z ceny nemovitosti obsažené v předložené smlouvě o smlouvě budoucí kupní, tj. z částky 15.400.000 Kč. Zástupkyně žalobkyně učinila ve věci tři úkony právní služby po 50.460 Kč, a to přípravu a převzetí věci, sepis žaloby a písemné podání ve věci samé ze dne [datum], a dále úkon odvolání proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků žalobkyni, za který náleží odměna ve výši ½, tedy 25.230 Kč. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů, celkem 1.200 Kč. Soud nepřiznal odměnu a paušální náhradu za úkon spočívající v další poradě zástupkyně s žalobkyní přesahující jednu hodinu, když tento úkon nebyl doložen. Jelikož je zástupkyně žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Celkem se tedy jedná na náhradě nákladů řízení o částku 220.150,10 Kč.