34 C 275/2022-50 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost žalobci zaplatit částku 10.000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.242,36 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 9.600,01 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 10.000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a úrokem 23,72 % ročně z částky 10.000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřel dne [datum] s žalovanou smlouvu o půjčce, na základě které žalované poskytl úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr uhradit v 58 týdenních splátkách ve výši 305 Kč Poslední splátka byla stanovena na [datum] Vedle zapůjčené jistiny byla žalovaná povinna uhradit úrok ve výši 1.400 Kč, odpovídající zápůjční úrokové sazbě 23,72 % ročně, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 4.000 Kč. Žalovaná uhradila částku 1.600 Kč. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, ten se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se ve věci samé nevyjádřila, zásilky soudu nepřebírala a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavila. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Dle smlouvy ze dne [datum] měl být jejím předmětem úvěr v částce 10.000 Kč, který se měla žalovaná zavázat splatit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, celkem měla uhradit částku 17.690 Kč. Úrok měl přestavovat částku 1.400 Kč, částka za administrativní činnost 2.000 Kč, částka za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč a sazba RPSN 75,72 % Částku ve výši 10.000 Kč žalovaná převzala v hotovosti při uzavření smlouvy. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, její čistý měsíční příjem činí 6.000 Kč a 4.000 Kč a 2.500 Kč na přídavcích. [ulice] náklady žalované pak měly představovat nájemné/inkaso ve výši 5.400 Kč, výdaje domácnosti 3.000 Kč a výdaje na telefon 200 Kč. Údaje uvedené v zákaznické kartě žalobce nijak nedoložil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Dopisem ze dne [datum] mělo být žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce a žalovaná měla být vyzvána k úhradě. Dopisem ze dne [datum] vyzval zástupce žalobce žalovanou k úhradě před podáním žaloby. K oběma dopisům předložil žalobce doklady o odeslání, doklady o doručení žalobcem předloženy nebyly. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2020 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí, přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit a dokumenty a záznamy o své činnosti uchovávat tak, aby bylo možné hodnověrně ověřit plnění jeho povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného plyne, že povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti nemůže přesouvat důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele a věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností. Na základě shora uvedených zjištění týkajících se posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil. Žalobce neprokázal, že by údaje poskytnuté žalovanou jakkoli ověřoval. Nadto údaje v zákaznické kartě poukazují na čistě formální přístup ke splnění povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). Žalovaná je s ohledem na výše uvedené povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalované byla poskytnuta jistina ve výši 10.000 Kč, na kterou dosud dle tvrzení žalobce uhradila 1.600 Kč. Zbývá tedy celkem uhradit 8.400 Kč (k započtení plateb srovnej odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Co se týče splatnosti uvedené částky, vycházel soud za situace, kdy nebylo ani u jedné z předložených výzev k úhradě prokázáno jejich doručení žalované, neboť žalobce předložil pouze listiny vztahující se k podání těchto zásilek, z doručení žaloby žalované dne [datum], když k jejímu náhradnímu doručení došlo fikcí uplynutím 10 dnů od uložení a připravení zásilky k vyzvednutí. Za situace, kdy se k jednání soudu dne [datum] nedostavil žalobce ani jeho zástupce a zástupce navrhl jednat v jejich nepřítomnosti, soud nemohl ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu poučit a vyzvat žalobce při jednání k označení důkazů k prokázání skutkových tvrzení ohledně doručení výzev. V případě, že se žalobce k jednání nedostavil a ani nepožádal o odročení jednání, není soud za takové situace oprávněn sdělovat poučení žalobci jinou cestou, ani povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Jelikož v řízení nebyla provedenými důkazy tvrzení žalobce o vyzvání žalované k úhradě prokázána, nese žalobce nepříznivé důsledky neunesení důkazního břemene ohledně těchto tvrzení. Jak bylo uvedeno výše, pokud soud vyšel u splatnosti částky z doručení žaloby žalované dne [datum], splatnost nastala [datum] a od [datum] je žalovaná v prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě ohledně částky 8.400 Kč s úrokem z prodlení v požadované výši 8,05 % ročně od [datum], ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 26 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 8.424,08 Kč), neúspěšný ohledně 74 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 24.071,13 Kč). Za této situace by žalované náleželo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 48 %. Jelikož však žalované dosud v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.