34 C 331/2021-88 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost žalobci zaplatit částku 23.059,61 Kč s úrokem ve výši 6.039,28 Kč, úrokem ve výši 23,8 % ročně z částky 23.059,61 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23.059,61 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Žalobce tvrdil, že s žalovaným uzavřel prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného dne [datum] Smlouvu o používání kreditní karty č. [anonymizováno] (dále též„ smlouva o úvěru“ či„ předmětná smlouva“ nebo„ smlouva“). Žalovaný byl zároveň seznámen s Podmínkami pro vydávání a používání kreditních karet (dále též„ Podmínky“). Žalovanému byl poskytnut úvěrový limit až do výše 23.000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr v minimální výši 3 %, minimálně 50 Kč měsíčně z čerpaných prostředků. Žalovaný byl povinen uhradit z dosud nesplacené čerpané části jistiny úrok ve výši 23,8 % ročně a úrok ve stejné výši z nedovoleného přečerpání limitu a jistiny po splatnosti. Žalovaný neuhradil splátky za měsíc listopad 2019 až leden 2020, žalobce v souladu s odst. 9.1.2 Podmínek smlouvu vypověděl dopisem zaslaným žalovanému a celý dluh se stal splatným ke dni [datum]. 2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, ten se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. 3. Podáním ze dne [datum] žalobce na výzvu soudu doplnil tvrzení následovně. Žalovaný podal žádost o poskytnutí kreditní karty v osobním profilu elektronickým formulářem, potvrzení činil prostřednictvím SMS zprávy s autorizačním kódem. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne [datum]. Žalovaný celkem na splátkách uhradil v období od [datum] do [datum] částku 243.013,78 Kč, úvěr čerpal v období od [datum] do [datum] v částce 252.149 Kč. Dále žalobce doplnil výpočty jednotlivých složek požadované částky a příslušenství. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy žalobce uvedl, že v případech, kdy je žalobce schopen určit výši příjmů žalovaného na základě„ odborné kontroly finančních toků na běžném účtu“, nevyžaduje k posouzení úvěruschopnosti potvrzení o výši příjmů vystavené zaměstnavatelem. Žalobce dále nahlížel do bankovních a nebankovních registrů s negativním nálezem. Na běžném účtu žalovaného byl za posledních 6 měsíců před uzavřením smlouvy kreditní příjem ve výši 33.144,30 Kč, a to převážně příjmem žalovaného z podnikatelské činnosti. Žalovaný v žádosti uvedl, že nemá závazky, je bez vyživovací povinnosti a bydlí ve vlastním bytě. Náklady na bydlení byly počítány„ koeficientem nákladů na bydlení a energie daného regionu“. Kreditní karta byla žalovanému doručena na adresu uvedenou ve smlouvě obyčejnou poštou, k aktivací došlo dne [datum]. 4. Žalovaný při jednání soudu dne [datum] učinil nesporným, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, kdy úvěr žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty. Za nesporná označil i tvrzení uvedená v žalobě a doplnění žaloby ohledně čerpání úvěru a provedených splátkách. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví, žalovaný nemusel dokládat své příjmy ani výdaje, neposílal např. ani kopii pracovní smlouvy. Do prodlení se splátkami se žalovaný dostal z důvodu, že mu byl účet postižený exekucí a celý kontokorent byl na exekuci vyčerpán. Ačkoliv se žalovaný snažil nadále splácet, žalobce mu stále vedl dluh ve výši 100.000 Kč a nechtěl mu uvolnit ani částku, která je v exekuci nezabavitelná. V současné době je příjem žalovaného tvořen důchodem ve výši 10.500 Kč měsíčně, žalovaný pro své zdravotní omezení nastoupit na normální pracovní místo nemůže. Přes léto si přivydělává brigádně, dále pobírá příspěvek na péči ve výši 4.400 Kč, ze kterého si hradí asistenci a rehabilitace. Náklad na bydlení činí 4.000 Kč, měsíčně, žalovaný se snaží žít skromně. Zdravotní omezení žalovaného spočívá [anonymizováno 11 slov] [role v řízení] [anonymizována tři slova]. Žalovaný by byl schopen případný dluh uhradit v měsíčních splátkách ve výši 2.000 Kč až 3.000 Kč, pokud by měl hradit 4.000 Kč měsíčně, nezbylo by mu vůbec nic. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. 6. Dle smlouvy o úvěru ze dne [datum] ve spojení s obchodními podmínkami se žalobce měl zavázat vydat žalovanému kreditní katu s úvěrovým limitem 23 000 Kč. Úroková sazba úvěru činila 23,8 % ročně. K úvěrové smlouvě dále žalobce přiložil tabulky (č.l. 38, 78), které však uzavření smlouvy ani předání či aktivaci kreditní karty neprokazují. Žalovaný však uzavření smlouvy, převzetí karty i aktivaci učinil nespornými. 7. Dle smlouvy o běžném účtu ze dne [datum] byl žalovanému zřízen bankovní účet. Výpis z běžného účtu žalovaného prokazuje čerpání jednotlivých částek úvěru a úhrady provedené žalovaným, kdy žalovaný učinil skutková tvrzení žalobce ohledně výše čerpání a úhrad nespornými. 8. Dopisem ze dne [datum] měl být žalovaný vyzván k úhradě částky 3.473,59 Kč a poplatku 150 Kč s tím, že jinak dojde k zesplatnění úvěru. Dle dodejky se zásilka vrátila jako nevyzvednutá. Dopisem ze dne [datum] měl zástupce žalobce vyzvat žalovaného před podáním žaloby k úhradě částky 29.098,89 Kč, dle podacího archu byla zásilka odeslána dne [datum], doručení žalovanému prokázáno není. 9. Dle žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [datum], která však není žalovaným podepsána, měl být žalovaný při uzavření úvěrové smlouvy svobodný, s pracovním poměrem na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem 23.000 Kč. Žalovaný bydlel ve vlastním domě, vzdělání měl středoškolské s maturitou. Výše příjmu není nijak doložena, závazky či jiné běžné výdaje žalovaného nejsou uvedeny. Uvedené skutečnosti žalovaný nezpochybňoval. Žalobce dále předložil tabulku, která má být výpisem z databází dlužníků a fragment tabulky, ve které je uvedeno„ střední částka posílaná na účet (6 měsíců) [číslo]“. Z uvedených tabulek nebyla učiněna žádná konkrétní skutková zjištění. 10. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2020 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 12. Na základě shora uvedených zjištění týkajících se posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil. Žalobce v prvé řadě neuvedl konkrétní skutková tvrzení ohledně údajů, ze kterých vycházel při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Není zřejmé, z jakých konkrétních příjmů a pravidelných výdajů žalovaného bylo před uzavření smlouvy vycházeno. Z vyjádření žalovaného je navíc patrné, že žádné konkrétní údaje či listiny je dokládající žalobce nevyžadoval. Žalobce ani jeho zástupce se k jednání soudu nedostavili, soud je proto nemohl vyzvat dle ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu k doplnění skutkových tvrzení ohledně konkrétního posouzení úvěruschopnosti žalovaného ani k označení důkazů k prokázání těchto tvrzení. Dosud uvedená tvrzení žalobce vedou pak soud navíc k závěru, že pokud vůbec žalobce nějak úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy prováděl, pak pouze formálně, bez zjišťování konkrétních příjmů a výdajů a bez jejich faktického ověření. 13. Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). 14. Žalovaný je s ohledem na výše uvedené povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalovanému byla dle nesporných skutkových tvrzení poskytnuta jistina ve výši 252.149 Kč, na kterou dosud žalovaný uhradil 243.013,78 Kč, zbývá tedy podle výpočtu soudu uhradit 9.135,22 Kč (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Co se týče splatnosti uvedené částky, vycházel s