34 C 4/2022-31 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 8.685 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalovaný byl vlastník a provozovatel vozidla [registrační značka], a že v období od 8.2.2019 do 16.6.2019 nebylo k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Proto žalobkyni vzniklo podle 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., právo na zaplacení příspěvku ve výši 8.385 Kč, a to za dobu, kdy vozidlo nebylo v rozporu s výše uvedeným zákonem pojištěno. Dále požadovala žalobkyně související náklady, a to náklady na mimosoudní uplatnění práva v částce 300 Kč dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Žalovaný skutková tvrzení žalobkyně žádným způsobem nezpochybnil, předložené listinné důkazy nevyvrátil. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila. Skutková zjištění byla učiněna z provedených listinných důkazů. Upomínkou žalobkyně ze dne 31.10.2019 byl žalovaný vyzván k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných ve výši 8.385 Kč a nákladů ve výši 300 Kč, a to podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., za období od 8.2.2019 do 16.6.2019, tj. 129 dnů při denní sazbě příspěvku 65 Kč, celkem 8.385 Kč a nákladů na uplatnění 300 Kč, a to do 30 dnů. Výzvou ze dne 15.1.2020 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 8.745 Kč, výzvou ze dne 28.2.2020 k úhradě částky 8.835 Kč. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dopisem ze dne 20.7.2020. Dle výpisu z registru vozidel byl veden jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla v období od 8.2.2019 do 16.6.2019 žalovaný. Dle § 1 odst. 2 psím. a) zákona č. 168/1999 Sb., musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Dle ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle ustanovení § 4 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb., výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Na základě listinných důkazů učinil soud následující právní závěry. Žalovaný byl v období od 8.2.2019 do 16.6.2019 vlastník a provozovatel předmětného vozidla, k němuž nebylo za tuto dobu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. V souladu s ustanovením § 4 zákona č. 168/1999 Sb. je tak žalobkyně oprávněna požadovat příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Žalobkyni proto náleží částka 8.385 Kč (tj. 129 dnů po 65 Kč, kdy denní výše příspěvku vyplývá z § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb.), včetně úroků z prodlení od 16.12.2019, když žalovaný je s úhradou příspěvku v prodlení, neboť k jeho zaplacení byl vyzván výzvou žalobkyně ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy. Výše úroků z prodlení vyplývá z ustanovení § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyni dále náleží dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., náhrada nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni dlužnou částku s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná v plném rozsahu, náleží jí proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně se skládají z částky soudního poplatku 400 Kč, dále soud přistoupil k posouzení účelnosti nákladů spočívajících v zastoupení advokátem a dospěl k závěru, že tyto účelné nejsou. Přiznal tak pouze takové náklady, jež by byly přiznány samotné nezastoupené žalobkyni podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za výzvu k plnění a podání žaloby ve výši dle § 2 odst. 1 vyhlášky po 100 Kč za úkon právní služby, tedy v celkové výši 200 Kč. Celková výše nákladů řízení tak činí 600 Kč. Soud má za to, že žaloba je formulářového typu, skutková tvrzení jsou stále stejná, mění se pouze objem motoru, období, za něž je dluženo a [registrační značka]. Takové náležitosti včetně případného neustále se opakujícího právního posouzení věci pak vyvolávají úvahu o účelnosti právního zastoupení za situace, kdy úkonem ze strany zástupce žalobkyně je pouze převzetí věci, jinak zcela formální, nevyžadující jiné než zcela běžné myšlenkové pochody, a nevyžadující přitom téměř žádné právní znalosti. Dalším úkonem je sepsání žaloby, která je, jak shora uvedeno, dovedena, co do nepotřeby měnit okruh rozhodných skutečností, téměř k dokonalosti. Postačí napsat pouze jednu a poté jen měnit dílčí údaje. Takovou činnost mohl realizovat i žalobkyně sám, který je na uvedenou agendu jistě lépe personálně vybaven. Soud dále vycházel z právních názorů a závěrů vyjádřených mimo jiné usneseními Krajského soudu v Brně ze 17. 12. 2020, č. j. 70 Co 193/2020-37, nebo z 30. 8. 2021, č. j. 70 Co 115/2021-44, příp. ze dne 11.1.2021, č. j. 70 Co 221/2020-36. V uvedených rozhodnutích dospěl Krajský soud v Brně k následujícím závěrům ve vztahu k účelnosti zastoupení žalobkyně advokátem, se kterými se soud prvního stupně zcela ztotožňuje a v rámci odůvodnění je proto přejímá. Právo žalobkyně požadovat úhradu příspěvku je založeno ustanovením § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., kterým současně žalobkyně byla zřízena, a to jako profesní organizace pojistitelů, kteří jsou na území České republiky oprávněni poskytovat pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Mezi úkoly žalobkyně, jejíž činnost je financována z příspěvků členů, patří mimo jiné správa garančního fondu. Žalobkyně není subjektem„ spolufinancovaným státem“; není tedy na ni možno pohlížet obdobně jako na orgány státu, resp. subjekty hospodařící se státním majetkem, u nichž dal Ústavní soud v minulosti opakovaně najevo, že náklady na služby advokátem ve sporech, představovaných jejich běžnou agendou, za účelné obvykle (zásadně) považovat nelze, neboť u těchto subjektů lze předpokládat takové vybavení, které jim umožní hájení jejich práv v soudním řízení i bez služeb advokáta (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12). Jak bylo nicméně výše již uvedeno, byla žalobkyně zřízena mimo jiné i za účelem správy garančního fondu, zdrojem jehož tvorby (jedním ze zdrojů) jsou i příspěvky nepojištěných; je tedy vymáhání těchto příspěvků nutno posuzovat jako činnost, náležející k hlavnímu předmětu její činnosti, který pak musí být zásadně schopna zajišťovat vlastními silami (na rozdíl kupříkladu od jednotlivých pojišťoven, u kterých vymáhání neuhrazeného pojistného představuje toliko nutný vedlejší produkt jejich podnikání, který nutně z vlastních zdrojů zabezpečovat být taková pojišťovna schopna nemusí). Jak také vyplývá z organizačního schématu, jež je tradičně součástí výročních zpráv, veřejně dostupných na jejích webových stránkách, je součástí jejího organizačního uspořádání úsek právní podpory, resp. od 1. 11. 2018 úsek právní podpory a vymáhání pohledávek. Jak plyne zejména i z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu a ze dvou upomínek jeho úhrady, které žalobkyně soudu doložila v této věci, žalobkyně sama (prostřednictvím oddělení příspěvků do garančního fondu) pak zpracovává výzvy k úhradě tohoto příspěvku, jehož zaplacení posléze ještě (opakovaně) upomíná a teprve následně neuhrazené pohledávky předává k vymáhání advokátní kanceláři. Jak vyplývá z výzvy žalobkyně žalovanému k úhradě příspěvku do garančního fondu, jsou v ní uvedeny údaje o vozidle a o jeho vlastníku (provozovateli), údaje o pojištění vozidla a o době bez pojištění, výpočet příspěvku (zahrnující údaj o počtu dní, kdy vozidlo nebylo pojištěno, denní sazbu příspěvku, celkovou jeho výši, vyčíslení nákladů na jeho uplatnění a celkovou částku k úhradě) a platební údaje, jakož i odůvodnění nároku vče