34 C 68/2022-136 — Okresní soud Brno-Venkov

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 95.016,80 Kč s úrokem ve výši 1.249,44 Kč a úrokem prodlení ve výši 10 % ročně z částky 95.016,80 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, podle níž žalované poskytl úvěr ve výši 120.000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobci zaplatit celkovou částku v měsíčních splátkách ve výši 2.894,52 Kč spolu s úrokem ve výši 19,9 % ročně. Dopisem ze dne [datum] došlo k zesplatnění úvěru, jelikož žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela. Dlužná částka činila ke dni zesplatnění na jistině 90.258,67 Kč, na úroku 7.583,73 Kč na úroku z prodlení 231,41 Kč a na poplatcích 1.485 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaná uhradila částku 6.000 Kč, žalobce proto nadále požaduje úhradu jistiny 90.258,67 Kč a úroku 4.758,13 Kč. Úrok ve výši 1.249,44 Kč představuje úrok z dlužné částky ke dni [datum]. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se ve věci samé nevyjádřila, zásilky soudu si nepřebírala a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavila. Podáním ze dne [číslo] žalobce doplnil tvrzení následovně. Úvěruschopnost žalované byla dle tvrzení žalobce ověřena na základě informací poskytnutých žalovanou před uzavřením smlouvy a z veřejných registrů. Příjem žalované byl deklarován v žádosti o úvěr ve výši 20.713 Kč měsíčně, dále byl doložen doklad o výplatě starobního důchodu ve výši 11.250 Kč. V případě výdajů žalované vycházel právní předchůdce žalobce z historických dat Českého statistického úřadu. Žalovaná neměla v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky. Žalovaná čerpala celkem částku 120.000 Kč, uhradila platby v celkové výši 95.798,96 Kč v období od [datum] do [datum]. Úvěr byl zesplatněn ke dni [datum] dopisem ze dne [datum], odeslaným žalované dne [datum]. Dlužné poplatky představují částku 1.485 Kč skládající se z měsíčních poplatků za pojištění ve výši 237 Kč za období od [datum] do [datum] a dále z poplatku 300 Kč za zesplatnění úvěru. Úrok z úvěru ve výši 7.583,73 Kč je požadován ve výši 19,9 % ročně z jistiny 90.258,67 Kč za období od [datum] do [datum]. Úrok z prodlení ve výši 231,41 Kč je požadován za období od [datum] do [datum] a dále od [datum] do [datum]. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Z žádosti žalované o poskytnutí úvěru ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná uvedla měsíční příjem ve výši 31.963 Kč a příjem domácnosti 31.963 Kč, žalovaná dále uvedla, že je zaměstnána jako zdravotní sestra. Dle potvrzení o výši pracovního příjmu ze dne [datum] činil průměrný měsíční příjem žalované 20.713 Kč, dle kopie ústřižku složenky byl žalované dále vyplácen starobní důchod v částce 11.250 Kč měsíčně. Dle smlouvy ze dne [datum] měl být předmětem úvěr v částce 120.000 Kč, který se žalovaná měla zavázat splatit ve splátkách po 2.894,52 Kč. Úrok měl představovat 19,90 % ročně a sazba RPSN 22,31 %. Součást smlouvy měl tvořit sazebník a všeobecné obchodní podmínky, které žalobce k důkazu předložil. Standardní informace o spotřebitelském úvěru shrnují obsah smlouvy a jednotlivých jejích parametrů. Dle výpisu z účtu ve spojení s platební historií čerpala žalovaná dne [datum] částku 120.000 Kč a dle tvrzení žalobce celkem uhradila 95.798,96 Kč. Dopisem ze dne [datum] mělo být žalované oznámeno zesplatnění úvěru v částce 99.558,81 Kč, dopisem ze dne [datum] měla být žalovaná vyzvána právním zástupcem žalobce k úhradě částky 96.448,47 Kč. K uvedeným dopisům předložil žalobce podací archy, ze kterých však vyplývá odeslání zásilky, nikoliv její doručení žalované. Zástupce žalobce výslovně při jednání soudu uvedl, že žalobce doklady o doručení zásilek nedisponuje, navrhl, aby ohledně splatnosti dlužné částky bylo případně vycházeno z doručení žaloby žalované. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2020 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil. Vycházel-li právní předchůdce žalobce při posouzení měsíčních výdajů žalované z„ výdajů odhadnutých na základě historických dat ČSÚ“ jedná se o posouzení zcela nedostatečné a formální, zejména za situace, kdy dle zjištění z informačního systému soudu jsou vůči žalované od roku 2010 pravidelně nařizována a vedena exekuční řízení za účelem vymožení peněžitých částek. Ze shora uvedených závěrů vyplývá, že pokud právní předchůdce žalobce nějaké posouzení úvěrucshopnosti žalované prováděl, pak pouze formálně, aniž by se zabýval skutečnými výdaji ve vztahu k počtu sjednaných splátek a jejich výši. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo] [anonymizováno] proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). S ohledem na uvedené je tudíž žalovaná povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalované byla poskytnuta jistina ve výši 120.000 Kč, na kterou dosud uhradila 95.798,96 Kč, zbývá tedy uhradit 24.201,04 Kč. Ve vztahu ke splatnosti uvedené částky vycházel soud (za situace, kdy žalobcem předložené zesplatnění a výzva nemají prokázáno doručení žalované a zástupce výslovně při jednání soudu uvedl, že doklady o doručení žalobce nedisponuje) z doručení žaloby žalované dne [datum], splatnost částky tak nastala [datum] a od [datum] je žalovaná v prodlení. K tomu lze doplnit, že pokud zástupce žalobce při jednání soudu výslovně uvedl, že důkazy k prokázání doručení zásilek nedisponuje, soud jej v tomto směru nadbytečně nepoučoval a nevyzýval dle ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu. Soud proto vyhověl žalobě ohledně částky 24.201,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně (tj. ve výši požadované žalobcem, která nepřesahuje zákonem stanovenou výši úroku z prodlení) od [datum], ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 21 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 24.539,19 Kč), neúspěšný ohledně 79 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 92.656,77 Kč). Za této situace by náleželo žalované právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 58 %. Jelikož však žalované v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.