41 C 111/2022-36 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobním návrhem podaným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 525 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V dané věci byly splněny podmínky § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „ o. s. ř.“), proto soud nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování (listinnými důkazy) soud vzal za prokázaný tento skutkový stav. Žalovaná dne [datum] v 13:52 hodin cestovala autobusovou linkou [číslo] [anonymizováno] hromadné dopravy bez platné jízdenky. Na výzvu revizora [anonymizována dvě slova] [územní celek], a. s. žalovaná nezaplatila jízdné ve výši 25 Kč, ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná tak dluží žalobkyni celkem částku 1 525 Kč. 5. Tím, že žalovaná jako cestující nastoupila do dopravního prostředku, který provozuje žalobkyně, bez platné jízdenky, uzavřela z právního hlediska konkludentním způsobem smlouvu o přepravě osob podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Přistoupila tím i na další obecně známé ujednání smlouvy, kterým je povinnost mít u sebe platnou jízdenku a na vyzvání ji předložit ke kontrole. Pokud se žalovaná nemohla prokázat platnou jízdenkou, je povinna zaplatit jízdné, které žalobkyně jako dopravce uveřejňuje ve smluvních přepravních podmínkách, a současně je také povinna zaplatit přirážku k jízdnému, která je rovněž uveřejněna ve smluvních přepravních podmínkách. Tyto povinnosti současně vyplývají i z § 37 odst. 5 zák. č. 266/1994 Sb. v platném znění (zákon o drahách), a to v případě použití tramvaje a trolejbusu, nebo z § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb. v platném znění (zákon o silniční dopravě), a to v případě použití autobusu. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. a § 18a odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb. výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Jelikož v daném případě výše požadovaného jízdného je v souladu se smluvními přepravními podmínkami žalobkyně, výše přirážky nepřesahuje maximální možnou výši přirážky podle zákona, přičemž žalovaná v řízení netvrdila (tedy ani neprokazovala), že dlužné jízdné a dlužnou přirážku již žalobkyni zaplatila, bylo žalobě vyhověno. 6. Žaloba byla shledána důvodnou i ohledně požadovaného příslušenství. Nárok na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o. z. Proto bylo žalobě vyhověno i v této části, když výše požadovaných úroků z prodlení není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení v celkové částce 1 489 Kč. Tato částka se skládá z náhrady za soudní poplatek ve výši 400 Kč a z náhrady za právní zastoupení žalobkyně ve výši 1 089 Kč. Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za tři úkony právní služby po 200 Kč, když odměna byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby k soudu a za sepsání předžalobní výzvě k plnění (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu). Výše odměny je odůvodněna § 14b odst. 1 advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby pak byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 900 Kč navýšeny o 21% DPH na částku 1 089 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).