41 C 188/2021-44 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobním návrhem podaným k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 13. 5. 2021, ve znění doplnění žaloby ze dne 5. 11. 2021, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 034,28 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 6. 6. 2016 uzavřela s žalovaným smlouvu o hotovostním úvěru„ mPůjčka Plus“ č. GNN062400001, na základě které poskytla žalovanému dne 6. 6. 2016 bezhotovostně na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr uhradit v 60ti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 423,96 Kč k 23. dni v měsíci, a to společně s úrokem ve výši 9,90% ročně z nesplacené části jistiny. Součástí smlouvy byly Podmínky poskytování hotovostních úvěru žalobkyně, Všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob a Sazebník poplatků. Ohledně uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že žalovaný požádal o úvěr elektronickým formulářem ve svém osobním profilu, ve kterém spravuje své internetové bankovnictví. Tvrdila, že smlouva byla žalovaným podepsána zadáním autorizačního kódu, který žalovaný obdržel od poskytovatele úvěru prostřednictvím sms zprávy na uváděné telefonní číslo. Doplnila, že žalobkyně zaslala žalovanému autorizační kód dne 6. 6. 2016 v 12:5 8:09 hodin, k tomuto okamžiku byla smlouva uzavřena. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil celkem 14 504,60 Kč, tuto částku žalobkyně započetla na smluvní úrok ve výši 4 388,88 Kč a na dlužnou jistinu ve výši 10 115,72 Kč. Dále uvedla, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek za měsíce květen, červen a červenec 2019, a proto od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 23. 7. 2019 a dluh žalovaného se stal celý splatný ke dni 6. 9. 2019. Žalobkyně požadovala zaplacení nesplacené jistiny ve výši 9 884,28 Kč, spolu s poplatky ve výši 150 Kč, s částkou 309,14 Kč představovanou kapitalizovaným smluvním úrokem ke dni zesplatnění a s částkou 1 881,81 Kč představovanou kapitalizovaným smluvním úrokem od 7. 9. 2019 do 10. 8. 2020, smluvním úrokem ve výši 9,90% ročně z částky 10 034,28 Kč od 11. 8. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 10 034,28 Kč od 11. 8. 2020 do zaplacení. Závěrem uvedla, že žalovaný závazek nesplnil ani po odeslání předžalobní výzvy. 2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě informací získaných z bankovních a nebankovních registrů, ISIR a [příjmení]. Žalobkyně poskytla úvěr na základě kreditního příjmu žalovaného na běžném účtu mKonto za posledních šest měsíců, který činil částku 16 442 Kč. Dále žalobkyně přihlédla k platební historii dříve poskytnutých úvěrů, které byly hrazeny řádně a včas, v době poskytnutí předmětného úvěru splácel žalovaný celkem částku 1 907,81 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o hotovostním úvěru„ mPŮJČKA PLUS“ č. GNN062400001 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč (spotřebitelský úvěr), a to jednorázově bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet] („ mKONTO“). Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 60ti měsíčních splátkách ve výši 423,96 Kč, vždy v 23. den každého kalendářního měsíce. Výše úroků byla sjednána 9,90% ročně. Přílohou smlouvy o úvěru byly Všeobecné obchodní podmínky, Podmínky pro poskytování úvěrů a Sazebník bankovních poplatků. Z výpisu z interního bankovního systému žalobkyně bylo zjištěno, jakým způsobem žalobkyně zaznamenala komunikaci s žalovaným týkající se jeho žádosti o poskytnutí úvěru. Poskytnutí a splácení bylo zjištěno z listiny nazvané Historie úvěru GNN062400001. Výzvou k zaplacení a odstoupením od smlouvy ze dne 23. 7. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila úvěr. 5. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2016 bylo zjištěno poskytnutí úvěru dne 6. 6. 2016, jeho čerpání žalovaným a dále příjmy a výdaje žalovaného za toto období. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 1. 1. 2019 do 1. 7. 2020 byla zjištěna platební bilance žalovaného. 6. Předžalobní výzvou k zaplacení úvěru byl žalovaný vyzván dne 12. 8. 2020. 7. Prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní bylo zjištěno jednak ze smlouvy o hotovostním úvěru mPůjčka plus č. GNN03878866, č. GNN010860614 a GNN053666196, když úvěry poskytnuté na základě těchto dříve uzavřených smluv žalovaný řádně splácel. Z žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že svůj měsíční příjem činí 20 000 Kč. Z výpisu z bankovní databáze bylo zjištěno, že žalobkyně stanovila výši příjmu žalovaného na částku 15 272,50 Kč za poslední tři měsíce. A dále žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do registru dlužníků, prověřovala také historii úvěrů, které již byly žalobkyní žalovanému poskytnuty. 8. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 6. 6. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 423,96 Kč, vždy v 23. den každého kalendářního měsíce. Výše úroků byla sjednána 9,90% ročně. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Podmínky pro poskytování úvěrů a Sazebník bankovních poplatků. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužných splátek, dopisem ze dne 23. 7. 2019 úvěr zesplatnila ke dni 6. 9. 2019. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů poskytnutých žalovaným, z údajů vyplývajících z jeho bankovního účtu vedeného u žalobkyně, nahlédnutím do registru dlužníků a prověřovala také historii úvěrů, které již byly žalobkyní žalovanému poskytnuty. 9. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 145/2010 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tzn. ke dni 6. 6. 2016). Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. S ohledem na § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., se soud nejprve zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobkyni pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. 11. Podle § 588 odst. 1 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena dne 6. 6. 2016, tedy za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., zejména znění § 9, žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty v žádosti o úvěr, uváděný příjem žalovaného ve výši 20 000 Kč byl žalobkyní ověřen na základě transakcí příchozích na účet žalovaného vedený u žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že věděla, že žalovaný splácel v době žádosti o úvěr splátky v celkové výši 1 907,81 Kč a splátka nového úvěru měla činit 423,96 Kč. 13. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Soud je toho názoru, že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele spotřebitele, apod. Nepochybně klíčová je i povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze Českého statistického úřadu a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nadto žalobkyně sama dospěla svou úvahou ke stanovení výše výdajů žalovaného, když však nevycházela ze žádných podkladů od žalovaného, např. nájemní smlouva, podložené výdaje spojené např. s placením energií, dopravou, apod. 14. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k