41 C 197/2021-50 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 24. 5. 2021, ve znění doplnění žaloby doručené soudu dne 23. 12. 2021, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 178 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo], na jejímž základě žalované poskytla na její bankovní účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] částku 5 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit jednorázově ke dni 2. 5. 2019 včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 030,05 Kč a úroku ve výši 147,95 Kč. K uzavření úvěrové smlouvy žalobkyně tvrdila, že byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, žalovaná prostřednictvím svého uživatelského účtu na internetových stránkách původního věřitele odeslala žádost o spotřebitelský úvěr, na základě této žádosti byl žalované přidělen unikátní autorizační kód, který jí byl zaslán na telefonní číslo, které uvedla při registraci a které je uvedeno ve spotřebitelské smlouvě. Po ověření schopnosti žalované splácet úvěr jí původní věřitel zaslal na emailovou adresu [email], kterou uvedla v žádosti o úvěr, písemné znění smlouvy o úvěru a následně žalovaná k této smlouvě dne 2. 4. 2019 v 15:30:07 připojila unikátní kód [číslo] a takto podepsanou smlouvou vložila do klientské zóny ve svém uživatelském účtu na stránkách původního věřitele, čímž dle čl. IV odst. 3 smlouvy byla smlouva uzavřena. Dále žalobkyně tvrdila, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 12. 2020 mezi [právnická osoba] jako postupitelem. A dále, že žalovaná úvěr žalobkyni (ani její právní předchůdkyni) neuhradila, a proto požadovala po žalované zaplacení částky 5 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2030 Kč a úroku ve výši 147 Kč. Závěrem tvrdila, že žalovaná svůj dluh neuhradila ani po odeslání předžalobní výzvy dne 9. 10. 2020. 2. Ohledně prověření úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 5 000 Kč s tím, že celý úvěr bude vyplacen žalované na bankovní účet. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 2. 5. 2019, a to jedinou splátkou, včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 015,02 Kč a úroku v částce 147,95 Kč. Pro případ prodlení s hrazením úvěru bylo sjednáno, že žalovaná zaplatí včetně poskytnuté částky 5 000 Kč také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 030,50 Kč a úrok v částce 147,95 Kč. Z výpisu z účtu žalované za duben 2019 bylo zjištěno, že na účet jí byla dne 2. 4. 2019 pod variabilním symbolem [číslo] připsána částka ve výši 5 000 Kč. Z výpisu z účtu žalované za období únor a leden 2019, tzn. před uzavřením posuzované smlouvy o úvěru, bylo soudem zjištěno, že žalovaná čerpala spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč dne 11. 3. 2019, 5 000 Kč dne 13. 3. 2019, 4 000 Kč dne 19. 3. 2019 od [právnická osoba], 5 310 Kč dne 19. 3. 2019 od [právnická osoba], 10 000 Kč dne 21. 3. 2019 od [právnická osoba], 8 000 Kč dne 21. 3. 2019 od [právnická osoba] Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalobkyní jako postupníkem dne 9. 9. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno dne dopisem ze dne 9. 10. 2020. Upomínkou ze dne 9. 10. 2020 byla žalovaná upomenuta o zaplacení úvěru. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou prostředky elektronických komunikací formulářovou smlouvu o úvěru, výše úvěru byla dohodnuta na 5 000 Kč, žalované byla částka 5 000 Kč poskytnuta na bankovní účet. Žalovaná měla úvěr uhradit jedinou splátkou včetně nákladů úvěru ve výši 2 030,50 Kč a úroku v částce 147,95 Kč do dne 2. 5. 2019. Žalovaná převzala několik spotřebitelských úvěrů před uzavřením posuzované smlouvy. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena. Žalobkyně vyzvala žalovanou o úhradu dlužné částky dopisem ze dne 9. 10. 2020. 6. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. S ohledem na § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., se soud nejprve zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobkyni pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. Zároveň § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno za použití § 588 o. z. vyložit jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. 8. V posuzované věci učinil soud závěr, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované ve vztahu k poskytnutému úvěru. 9. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalované nahlédnutím do databází, jako je, např. insolvenční rejstřík a centrální evidence exekucí. K tomuto soud doplňuje, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku doložení) těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo]). V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoliv podkladů v daném případě nemohlo dojít. Nadto soud konstatuje, že z výpisu z bankovního účtu žalované za měsíce předcházející bezprostředně uzavření předmětné posuzované úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná převzala již několik spotřebitelských úvěrů. 10. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k právnímu závěru, že úvěrová smlouva je, ve smyslu § 588 o. z., absolutně neplatná, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. 11. Dále má soud za to, že žalobkyně v řízení neunesla důkazní břemeno o tom, že smlouva byla se žalovaným platně uzavřena. Žalobkyně v řízení předložila sjetinu formulářové smlouvy bez jakéhokoliv podpisu či ověření, která však neprokazuje uzavření smlouvy s žalovanou, či zda byla žalovaná s touto listinou vůbec seznámena. Pokud žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena prostředky elektronických komunikací, z předložených listinných důkazů tato tvrzení nevyplývá. Z předložených důkazů soud nemohl vzít za prokázané tvrzení žalobkyně, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Soud je toho názoru, že skutečnost, že si žalobkyně (její právní předchůdkyně) sama v jí vyhotovených listinách uvede údaje žalovaného, neprokazuje skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným byla skutečně prostředky elektronických komunikací uzavřena smlouva uvedeného znění, žalovaný byl s textem smlouvy seznámen a vyslovil s ním svůj souhlas a došlo tedy ke kontraktačnímu procesu. 12. Za situace, kdy však v řízení bylo prokázáno, a to výpisem z bankovního účtu žalované za měsíc duben 2019, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 5 000 Kč a žalovaná, dle tvrzení žalobkyně, z této částky dosud ničeho nezaplatila, náleží žalobkyni z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení nárok na zaplacení částky 5 000 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok I.), ve zbylé části nárok žalobkyně zamítl (výrok II.). 13. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky, (výro