41 C 30/2022-27 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 25. 10. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 060 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V dané věci byly splněny podmínky § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), proto soud nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování (listinnými důkazy) soud vzal za prokázaný tento skutkový stav. Žalovaný dne 16. 8. 2021 v 12:46 cestoval metrem – linkou B pražské hromadné dopravy bez platné jízdenky. Na výzvu revizora [anonymizována tři slova] [obec] žalovaný nezaplatil jízdné v částce 30 Kč, ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Dále žalovaný dne 16. 8. 2021 v 13:52 cestoval tramvají – [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] bez platné jízdenky. Na výzvu revizora [anonymizována tři slova] [obec] žalovaný nezaplatil jízdné v částce 30 Kč, ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. 5. Tím, že žalovaný jako cestující nastoupil do dopravního prostředku, který provozuje žalobkyně, bez platné jízdenky, uzavřel z právního hlediska konkludentním způsobem smlouvu o přepravě osob podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Přistoupil tím i na další obecně známé ujednání smlouvy, kterým je povinnost mít u sebe platnou jízdenku a na vyzvání ji předložit ke kontrole. Pokud se žalovaný nemohl prokázat platnou jízdenkou, je povinen zaplatit jízdné, které žalobkyně jako dopravce uveřejňuje ve smluvních přepravních podmínkách, a současně je také povinen zaplatit přirážku k jízdnému, která je rovněž uveřejněna ve smluvních přepravních podmínkách. Tyto povinnosti současně vyplývají i z § 37 odst. 5 zák. č. 266/1994 Sb. v platném znění (zákon o drahách), a to v případě použití tramvaje a trolejbusu nebo metra, nebo z § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb. v platném znění (zákon o silniční dopravě), a to v případě použití autobusu. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. a § 18a odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb. výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Jelikož v daném případě výše požadovaného jízdného je v souladu se smluvními přepravními podmínkami žalobkyně, výše přirážky nepřesahuje maximální možnou výši přirážky podle zákona, přičemž žalovaný v řízení netvrdil (tedy ani neprokazoval), že dlužné jízdné a dlužnou přirážku již žalobkyni zaplatil, bylo žalobě vyhověno. 6. Žaloba byla shledána důvodnou i ohledně požadovaného příslušenství. Nárok na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o. z. Proto bylo žalobě vyhověno i v této části, když výše požadovaných úroků z prodlení není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení v celkové částce 1 489 Kč. Tato částka se skládá z náhrady za soudní poplatek ve výši 400 Kč a z náhrady za právní zastoupení žalobkyně ve výši 1 089 Kč Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za tři úkony právní služby po 200 Kč, když odměna byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby k soudu a za sepsání předžalobní výzvě k plnění (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu). Výše odměny je odůvodněna § 14b odst. 1 advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby pak byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 900 Kč navýšeny o 21% DPH na částku 1 089 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).