41 C 33/2022-27 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 27. 10. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 510 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 613,81 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost žalovaný splnil dne 1. 7. 2010. Tím žalovanému vznikla povinnost platit v souladu se zákonem o rozhlasových a televizních poplatcích televizní poplatek ve stanovené výši. Tuto povinnost žalovaný nesplnil v roce 2018 v měsících listopad a prosinec, v roce 2019 a v roce 2020, když nezaplatil měsíční televizní poplatky ve výši 135 Kč Celkem tak nezaplatil částku 3 510 Kč. Podle zákona byl poplatek splatný vždy nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce, proto žalobkyně požadovala i úroky z prodlení z dlužných poplatků. Tyto úroky kapitalizovala u každého dlužného poplatku až do vyhotovení žaloby (k 27. 10. 2021) na celkovou výši 613,81 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných televizních poplatků, na výzvu žalovaný nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V dané věci byly splněny podmínky § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), proto soud nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování (listinnými důkazy) soud vzal za prokázaný tento skutkový stav. Žalovaný se 1. 7. 2010 přihlásil do evidence poplatníků televizního poplatku, neboť se stal držitelem televizního přijímače. Tento poplatek v průběhu doby přestal platit. Žalovaný nezaplatil příslušný poplatek v roce 2018 v měsících listopadu a prosinec, v roce 2019 a v roce 2020, celkem tedy za 26 měsíců. Na televizních poplatcích tak dluží částku 3 510 Kč (26 x 135 Kč). Dopisem ze dne 8. 3. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení předmětného dluhu. Na tento dopis žalovaný nereagoval. 5. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, proto mu podle § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. vznikla povinnost platit televizní poplatky. Podle § 6 citovaného zákona výše měsíčního televizního poplatku v období, kdy žalovaný poplatky neplatil, činila 135 Kč. Jelikož žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokazoval, že poplatky v tomto období žalobkyni platil, bylo žalobě vyhověno a žalovanému bylo uloženo, aby zaplatil žalobkyni částku 3 510 Kč. 6. Žaloba byla shledána důvodnou i ohledně požadovaného příslušenství, když poplatek má být podle uvedeného zákona placen vždy do 15. dne příslušného měsíce. Žalovaný se tak dostal do prodlení vždy 16. dne v měsíci, za který dlužil příslušný poplatek. Nárok na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Proto bylo žalobě vyhověno i v této části, když výše požadovaných úroků z prodlení není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení v částce 1 126 Kč. Tato částka se skládá z náhrady za soudní poplatek ve výši 400 Kč a z náhrady za právní zastoupení žalobkyně ve výši 726 Kč. Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 2 úkony právní služby po 200 Kč, když právní služby byly spatřovány v převzetí a přípravě zastoupení a podání žaloby k soudu (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu). Výše odměny je odůvodněna § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby pak byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 600 Kč navýšeny o 21% DPH na částku 726 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).