41 C 86/2022-45 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 28. 6. 2021, ve znění doplnění žaloby ze dne 27. 6. 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 989,26 Kč se smluvním úrokem ve výši 15% ročně, se zákonným úrokem z prodlení, náklady na uplatnění pohledávky ve výši 584 Kč a smluvní pokutou ve výši 1 043 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně ([právnická osoba]) jako věřitel uzavřela dne 3. 7. 2019 s žalovaným jako dlužníkem smlouva o podnikatelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit společně s kapitalizovaným smluvním úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem v celkové výši 12 888 Kč Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku 27 888 Kč, to vše do 3. 9. 2020. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 6 000 Kč, tato platba byla alokována na jistinu ve výši 3 010,74 Kč a na smluvní příslušenství ve výši 2 989,26 Kč. Ohledně účelně vynaložených nákladů žalobkyně tvrdila, že představují souhrn nákladů, vynaložených žalobkyní na mimosoudní vyřešení sporu. Částka ve výši 584 Kč představuje náklady za dvě osobní návštěvy v místě bydliště žalovaného, dva dopisy a jeden telefonický hovor. Ohledně požadovaného kapitalizovaného úroku ve výši 10 327,40 Kč uvedla, že je tvořen součtem nesplaceného smluvního úroku ve výši 916,93 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 768,67 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 094,03 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 2 119,11 Kč a postoupeného smluvního úroku ve výši 428,66 Kč. Výše smluvní pokuty v částce 1 043,07 Kč zahrnuje smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky ve výši 11 989,26 Kč od 4. 9. 2020 do 30. 11. 2020. Vymáhaný smluvní úrok v částce 428,66 Kč představuje 15% úrok ročně z dlužné částky 11 989,26 Kč za období od 4. 9. 2020 do 30. 11. 2020. Dále tvrdila, že pohledávka za žalovaným na ni byla postoupena smlouvou ze dne 21. 12. 2020, o postoupení byl žalovaný informován dopisem ze dne 18. 1. 2021. Závěrem tvrdila, že žalovaný svůj závazek neuhradil ani po odeslání předžalobní výzvy ze dne 2. 6. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Z žádosti o úvěr a ze smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 3. 7. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit společně s úrokem ve výši 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč, a to ve 14ti měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit 27 888 Kč. Pro případ prodlení dlužníka byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že smlouvu uzavírá v souvislosti se svou podnikatelskou činností. 4. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18. 1. 2021. 5. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván dne 2. 6. 2021. 6. Podle tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný celkem částku 6 000 Kč. 7. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému v hotovosti poskytla úvěr v částce 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, společně s úrokem ve výši 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit 27 888 Kč, uhradil pouze částku 6 000 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky. 8. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k právnímu závěru, že žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu, na základě které mu v hotovosti poskytla částku ve výši 15 000 Kč. Za dané situace má soud za to, že důkazní břemeno k prokazování řádného splácení úvěru bylo přesunuto na žalovaného. Na něm tedy bylo, aby tvrdil a prokazoval, že poskytnutý úvěr žalobkyni již zaplatil, případně že tvrzený dluh vůbec nevznikl. Žalovaný v tomto řízení nic takového netvrdil a neprokazoval. V řízení nebylo sporné, že žalovaný hradil částku 6 000 Kč. 10. Ohledně tvrzených nákladů spojených s mimosoudním vymáháním závazku žalovaného ve výši 584 Kč však soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala důvodnost svého nároku, když k tomuto tvrdila, že se jedná o náklady spojené s odesláním dvou předžalobních výzev, osobní návštěvu a telefonní hovor. K výzvě soudu nedotvrdila a ani neoznačila důkaz k prokázání sjednání povinnosti žalovaného k hrazení případně vzniklých nákladů a přesnou, předem určenou, výši těchto nákladů. Žalobkyně tvrdila, že zaslala žalovanému oznámení o výši mimosoudních nákladů v dopise ze dne 8. 2. 2021, současně s návrhem mimosoudního řešení sporu. Z jejího tvrzení se však již nepodává, zda žalovaný byl s dopisem seznámen a zda s touto výší nákladů vyslovil souhlas. Z tohoto důvodu soud neprovedl důkaz výpisem úkonů mimosoudního vymáhání, sepsaným žalobkyní, neboť jeho provedení neshledal hospodárným. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Soud předmětnou úvěrovou smlouvu hodnotil také z hlediska § 588 o. z., když v úvěrové smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč s tím, že celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 27 888 Kč, tedy včetně úroku ve výši 1 444 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasního poplatku ve výši 2 700 Kč. Porovnáním výše poskytnuté částky (15 000) a sjednaného poplatku za sjednání úvěru (7 350), náklady za vyhodnocení úvěru (1 394), inkasního poplatku (2 700) a dále požadovanou smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky je zjevné že žalovaný nebyl schopen reálně a zodpovědně posoudit povahu předmětného závazku. Zásadní ujednání, např. o nákladech spojených s prodlením nebo o smluvní pokutě nejsou nijak zvýrazněna, jsou skryta textu, a je otázkou, zda je běžná osoba schopna vyhodnotit text smlouvy samotné. Z výše uvedených skutečností soud dovodil, že jednání žalobkyně, jakým postupovala vůči žalovanému při sjednávání předmětné úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům a narušuje veřejný pořádek. 13. Žalobkyně sice tvrdila, že předmětem svého vymáhání neučinila celou částku spočívající ve sjednaném příslušenství (poplatcích), v žalobě však požadovala po žalovaném zaplacení částky 10 327,40 Kč, označené jako kapitalizovaný úrok, která obsahuje součet nesplaceného úroku, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 768,67 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 094,03 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 2 119,11 Kč a postoupeného smluvního úroku ve výši 428,66 Kč. 14. Ohledně sjednané výše jednotlivých poplatků v celkové částce 11 444 Kč (7 350 Kč + 1 394 Kč + 2 700 Kč), kapitalizovaných úroků ve výši 1 444 Kč, sjednaného úroku ve výši 15% ročně a smluvní pokuty ve výši 0,1% denně za každý den prodlení z dlužné částky, dospěl soud k závěru, že ačkoliv jednotlivé položky vzhledem k dosavadní judikatuře nejsou zcela nepřiměřené, při jejich řetězení se již nepřiměřenými stávají a namísto přiměřené sankce za porušení základní povinnosti dlužníka se stávají prostředkem k zajištění dalšího plnění pro žalobkyni nad rámec sjednané ceny peněz. Takové plnění ve výsledku žalovaného ekonomicky ničí a výrazně ho poškozuje. 15. S ohledem na výše uvedený závěr soudu shledal soud úvěrovou smlouvu, ve smyslu § 588 o. z., absolutně neplatnou, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Protože na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný z této částky dosud uhradil pouze 6 000 Kč, náleží žalobkyni z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení nárok na zaplacení částky 9 000 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok I.), ve zbylé části nárok žalobkyně, co požadované úhrady poplatků, nákladů a smlu